Podobně jako v minulých letech, i letos se pořádal v německém Frankfurtu nad Mohanem event Nintendo Post E3, a to přímo v centrále evropské pobočky Nintendo. Za NBase.cz jsme vyrazili omrknout nově představené hry na výstavě E3 2017 a přinést Vám naše dojmy. Myslím, že popis cesty nikoho z Vás moc nezajímá, tak snad jen že cesta byla pekelná…

Jsme tu, v ulici Herriotstraße, kde se tyčí několikapatrová kancelářská budova. To je sídlo Nintenda a já už se rozhlížím, jestli v některém z oken neuvidím Šigeru Mijamota, co by nás očekával – samozřejmě žertuji. Po úvodní registraci, kterou musíme všichni podstoupit, se s Bramattonem vydáváme ke Splatoonu 2, a to z jednoho prostého důvodu – hru Super Mario Odyssey, kterou zkrátka chtějí všichni hned hrát, je nacpaná k prasknutí, a to i přes to, že je jí věnován největší prostor výstavní plochy, resp. nejvíce herních stanic. U Splatoonu 2 nás moc překvapení nečeká, staří známí Inklingové, někteří s novými účesy nebo trendy módními kousky na těle, nové arény, nové zbraně a pořád ta skvělá hratelnost! Doufáme, že má Nintendo dobře rozmyšleno, jak bude s hrou pracovat v otázce kompetitivního hraní, které tak rádo ukazuje ve svých trailerech a Splatoon 2 se stane hrou, se kterou můžeme plně počítat na poli e-sportu, stejně tak jako v letech minulých. Po několika vítězných kolech (byli jsme prostě dobrej tým) objevujeme možnost vyzkoušet si kooperativní režim Salmon Run!Povídám vám, že pokud budete mít stejně sehraný tým jako my a budete hrát s kamarády někde u pivka, garantuji, že to bude skvělý začátek hospodské rvačky. Dobře, možná přeháním, nicméně my jsme vážně strašní a podle slov promotéra, který nám režim představuje asi i jedni z nejhorších hráčů tento den. Zkrátka nedaří se nám vyhrát ani jedno kolo a ubránit se nájezdům hnusáků z oceánu.

Salmon Run je kooperativní režim pro 4 hráče a vaším cílem je přežít nájezd potvor z moře vytažených a porazit jejich velitele. Lehce se to popisuje, ale realita je jiná. Každopádně tento režim ve mně vyvolává vlnu nadšení. Mám rád kooperativní hry a bylo vidět, že zde bude důležitá komunikace s týmem a sehranost. S prostým střílením barvy v rambo stylu si nevystačíte. Pokud váš přítel padne, můžete ho jít zachránit nebo možná pokračovat v boji bez něj, protože už je vítězství skoro na dosah a nechat to na jednom z dalších spoluhráčů, pokud již také neplavou pod drnem… Odcházíme zostuzeni, v mém případě to není naposled…

Jako doprovodný program je naplánována přednáška, ve které jsme se dozvěděli zajímavé informace ze Super Mario Odyssey a plánovaného Yoshiho pro Switch, nezapomnělo se ani na Metroid: Samus Returns. Obzvláště nový Yoshi vypadá velmi sofistikovaně a autoři určitě nad každým krokem při vývoji pečlivě přemýšleli. Herní svět vypadá jak složený z běžných věcí z domácnosti – gumiček, krabic od mléka, špendlíků apod. a každý svět můžete projít dvěma směry. Z jedné strany tak vidíte domeček se zlými Shy Guyi a z druhé tak můžete přijít na zajímavé poklady a skryté místnosti.

Jdeme na to, konečně se dostáváme k Super Mario Odyssey – Mariův sandboxový debut na konzoli Switch (pokud tedy nebudeme počítat Super Mario 64 na N64  a jeho celou závodní kariéru). Nintendo na tento titul spoléhá, a klade na jeho bedra úlohu system-selleru pro letošní předvánoční období. Jak by také ne, Mario je populární a Odyssey slibuje nový zážitek. Hraní se nejprve chopil Bramatton, k vyzkoušení byla pouze možnost pohybového ovládání, a když do každé ruky dostal po jednom Joy-Con ovladači, s údivem se na mě obrátil. Velmi se mi líbí, že Maria popoháníte pomocí Joy-Con ovladačů, což mi připomíná časy hraní her na Wii, ale když vám to stejně jako jemu nevyhovuje, umíráte i na naprosto banálních místech. Pomocí určitých pohybů ovladačů Joy-Con se s Mariem můžete prohánět jako rotující koule po vyprahlé poušti, jiným pohybem zase vrhat posedlý čepec. Ačkoliv se hra vrací ke stylu Mario Galaxy nebo Super Mario Sunshine, mám z ní zvláštní pocit, jako bych vlastně ani nehrál Super Maria, tento pocit se ke mně dostavil především v prvním ze dvou levelů – v New Donk City, kde se kromě Maria procházejí klasicky nemáriovsky vypadající lidé, jezdí auta atd. Jako by se Mario propadl do úplně jiné hry. Tento pocit se pomalu vytrácí po zkoušce druhého levelu, kdy už je to čistokrevná Mario jízda, známý pestrobarevný svět, legrační nepřátelé, Bullet Billové atd. Jen tak pro zajímavost, víte kdo je Pauline z New Donk City, a v které hře se poprvé objevila? Pokud ano, napište do komentáře a prvního odměníme malým dárečkem.

Jedeme dál, teď přichází na řadu moment, kdy budu ponížen znovu. Rozhodl jsem se vyzvat na zápas Lukáše Hrušku, PR managera společnosti Conquest entertainment, a.s. Lukáš je fotbalista, sportovec, takže teď už jistě víte, o jakou hru jde. Řeč je o titulu FIFA 18. Electronic Arts si dalo od verze FIFA 15 pauzu a teď se konečně rozhodlo nadělit Nintendo fanouškům jeden ze svých nejprodávanějších titulů. Kdo mě zná, ví, že sportovním hrám na konzolích až tak nefandím, už vůbec je neovládám a prakticky se jim vyhýbám jako čert kříži. Takže si asi říkáte, proč jsem ho šel sakra vyzvat, že… Přes varování si volím japonský tým Gamba Ósaka. “Kdo jiný bude ovládat fotbal lépe než Japonci že,” říkám si… Jak se dalo očekávat, moji fotbalisté zakopávají o míč, běží na špatnou stranu hřiště, když už se pokusí o výkop míče, letí ven z hřiště, zkrátka radost pohledět. Lukáš střílí jeden gól za druhým a v jednu chvíli odkládá ovladače a jde si přečíst email. Víte, co je smutné? Ani během té chvíle se mi nepodařilo dát gól… FIFA, ať už půjde o jakoukoliv verzi, nebude hra pro mě. Zápas jsme si odehráli v tabletop režimu Switche, a v tu chvíli si říkám, tady to dává fakt skvělý smysl. Tvrzení kdykoliv, kdekoliv, s kýmkoliv funguje. Ať už budete hrát doma s kamarádem nebo třeba na hřišti po tréninku. Kdo má rád tenhle typ hry, zabaví se. Mně osobně dělá trochu problém ovládání s Joy-Con ovladačem. Vzhledem k tomu, že využívá všechna dostupná tlačítka, mám v tom značný chaos a hlavně se mi nedaří uspořádat prsty tak, abych byl spokojený. Ale časem bych si určitě zvykl. Překvapuje mě ale vizuální a grafický styl hry. Když jsem viděl po oznámení zákulisní fotky, zdálo se mi, že hráči vypadají jako fotbalová verze Paper Mario, jestli mi rozumíte, a Switchová verze tak bude hodně osekaným bratříčkem. Ve skutečnosti hra vypadá dobře a vzhledem k tomu, že se nejedná o finální verzi, konečný výsledek může být ještě lepší. Jsem velmi rád, že se EA rozhodlo tento titul vydat také pro Switch. Osobně po něm netoužím, ale je to jedna z her, která může rozšířit konzoli i mezi hráče, pro které je Nintendo „moc pro děti“.

Já se pomalu přesouvám do fronty na titul, na který jsem se těšil nejvíc – Fire Emblem Warriors a Bramatton zamířil k New Nintendu 2DS XL, aby na něm vyzkoušel titul Miitopia. Já jsem hrál obě verze Hyrule Warriors, na kterých jsem si oblíbil žánr Hack’n’Slash. Když došlo k oznámení spojení značek Warriors a Fire Emblem nemohl jsem se dočkat, až si ho vyzkouším.Osobně mám raději svět The Legend of Zelda, ale tomuto typu hry více sedí zasazení do prostředí Fire Emblem. Odehrál jsem první level a bohužel musím říct, že jde o úplně to samé. Hra vypadá fantasticky, fantasticky se hraje, od prvního komba do posledního úderu si boj užíval a promotér chápe, že mi nemusí nic vysvětlovat. Otázkou ale je, jestli se bude hra něčím výrazně lišit od Hyrule Warriors? Co nového nabídne, protože v demo ukázce jsem žádnou novinku nepostřehl? Bramatton si mezitím prochází divný crossover Street Pass Mii Plaza s Tomodachi Life. Hra sama o sobě nevypadá špatně, obzvlášť, jste-li fanoušky tahových strategií – prozkoumáváte různé dungeony a zápasíte s příšerami. Nechybí ani různé možnosti vylepšování postav pomocí upgradů zbraní, své postavičky můžete rozmazlovat a hýčkat nákupem doplňků, které si sami vyžádají a vtipem se tu také pořád srší. Od pánvičkových útoků kuchaře-zabijáka po různé grimasy.

Vedle Fire Emblem Warriors se také nacházel stojan s modrým ježkem. Řeč je o připravovaném dílu Sonic Forces, který by na Nintendo Switch měl dorazit ještě tento rok. Hraním tohoto titulu se nechopil ani jeden z nás, ale Bramatton jej podrobně prozkoumával. Vizuálně vůbec nepřekvapí a příběhově, se mu zdá, navazuje na handheldové verze Sonic Boom (ačkoliv Sonic Forces není žádným navazujícím titulem). A stejně jako několika lidem přímo na místě se mu zdá už “přepařený” a s novými díly by se vývojáři už neměli vracet. Právě po zmiňovaném Sonic Boom má pocit, že tyhle různé kreatury samotného legendárního ježka pohřbívají.

Dalším stanovištěm byly stojany se hrou ARMS. V době návštěvy už byla samotná hra venku a tak jsem jí nevěnoval zvýšenou pozornost. Bramatton mě vyzval k souboji a tak jsme se utkali v ringu. Zase prohrávám, nechápu, co se to dnes děje. To se opakovalo ještě několikrát, než jsem to s postavou Min Min vzdal. Naproti ARMS se nacházel ještě jeden stojan s připravovanou hrou z pokémoního univerza – Pokkén Tournament DX. Tahle hra je naprosto totožná s Wii U verzí. Ovládá se stejně, grafika s hudbou je stejná, a dle Bramattona to jediné, co jí nad Wii U verzí povyšuje, jsou nové herní režimy a možnost si vzít hru kdykoliv kamkoliv.

Na závěr se vrháme ke konzoli s XCOMem, tedy pardon, chtěl jsem říct na Mario+Rabbids: Kingdom Battle. Hru, která vzbudila velkou pozornost hráčů a po Super Mario Odyssey je nejnavštěvovanější hrou výstavy. Je to velmi netradiční spojení značek a také velmi netradiční hra. Mario a hodní králíci bojují proti zlým králíkům? S pistolemi? Je to tak a je to nářez! Tahové souboje po vzoru konkurenčního XCOMu zabalené do známých barev. Králíci hře dodávají vtip a Mario pocit, že jsme „doma“. Jen se podívejte na twitterový účet králičí princezny Peach. Plánování jednotlivých tahů je zábavné, lze kombinovat dvoj nebo trojtahy s využitím ostatních postaviček, které vám mohou pomoct dostat se do vzdálenějších míst na bojovém poli a využívat prostředí ve svůj prospěch. Několikrát jsem se přistihl, jak se chodím dívat na ostatní hráče, jak si poradí se stejným levelem. Dost se také těším na multiplayer., z průchodu hrou je jasné, že nepůjde pouze o boj s cílem porazit protivníky, ale například dostat alespoň jednoho z Vašich svěřenců na určité místo na bojišti.

To je vše, jsme unavení, nadšení, plní dojmů, vyměňujeme si názory a odpočítáváme dny, které zbývají do vydání našich favoritů. Pokud bych měl vypíchnout jednu hru, která mě dostala, budou to ti králíci s Mariem. Velmi mě ale překvapil i Yoshi pro Switch. Na přednášce jsme viděli více detailů a ty mě přesvědčily, že tuhle hru chci, protože vypadá nádherně a těším se až budu tyto detaily sám objevovat. Nicméně hra vyjde až příští rok a nebyla k vyzkoušení, proto ji nezahrnuji do výběru. Bramatton je nejvíce nadšený ze Super Mario Odyssey, akorát s tlačítkovým ovládáním namísto pohybového. Hra se mu líbí hlavně kvůli sandboxu, kdy nemusí vůbec řešit žádné úkoly a může jen prozkoumávat svět a tajemná zákoutí New Donk City.

Nasedáme, jede se domů, jdu spát, už ani Switch neudržím v ruce. Mnohokrát děkujeme společnosti Conquest entertainment a.s. za pozvání a Lukášovi Hruškovi, který byl naším průvodcem.

Na kterou z těchto oznámených her se nejvíce těšíte? Napište nám do komentářů!