Předváděčky nových her z E3 2019, které jsme se letos s Matym účastnili, je za námi a nezbývá nic jiného než podělit se s vámi o naše dojmy. Z akce jsme se vrátili velmi dobře naladěni nejen díky všem novým hrám, ale také díky přátelskému kolektivu lidí z dalších médií, společnému hraní her na letišti a také díky hecování security chlapců na letišti ze strany našeho skvělého průvodce, aby mi každopádně provedli prohlídku tělesných dutin.  To víte, letěl jsem poprvé a tak jsem byl tím správným terčem pro vtípky. Cestou zpět se to chlapcům vymstilo, a byli jsme rádi, že jsme v Praze. Cesta z Frankfurtu do Prahy za zlomek obvyklého času, problémy při vzlétání a když jsme přistávali, přísahám Bohu, v duchu jsem odříkával otčenáš… Lety z post E3 jsou prý prokleté… No zkrátka zábava, ale teď už se pojďme podívat na to, co jsme tam vlastně dělali.

Po příchodu do centrály na Heriotstrasse na nás čekalo mnoho stojanů s konzolemi a armáda promotérů, kterých bylo víc, než samotných návštěvníků. Tento rok byla účast ze strany médií nízká, což se dost podepsalo na samotné atmosféře. Na druhou stranu jsme měli aspoň více času hrát si bez front. Samotný lineup byl bohatý. Pokémon Sword & Shield, Luigi’s Mansion 3, The Legend of Zelda: Link’s Awakening, Marvel Ultimate Alliance 3: The Black Order, Mario & Sonic at the olympic Games Tokyo 2020, Dead by Daylight, Resident Evil 5, Hollow Knight: Silksong, The Elder Scrolls: Blades a New Super Lucky’s Tale.

Pokémon Sword & Pokémon Shield

Jako první zastávku jsme si vybrali Pokémony. Patřím mezi velké fanoušky Pokémonů od dětství, ačkoliv nepatřím k hardcore hráčům, na rozdíl od Matyho. Z tohoto důvodu mě většinou zajímají úplně jiné věci než právě tuto skupinu lidí. Abych pravdu řekl, Pokémony kupuji každý rok spíše ze setrvačnosti, z nějakého vnitřního pocitu, že zkrátka patří k mému životu a stává se, že ani jeden díl nedohraji do konce, protože už mě moc nebaví neustálé chytání a zápasení. To zní asi trochu zvláštně, ale je to tak. Vždy si užívám tu úvodní atmosféru nového světa, Pokémony a nějaké ty novinky obecně. Když došlo k oznámení dílů Sword a Shield, poprvé za celou dobu existence her jsem měl zvláštní pocit. Obrovský nezvyk, především, že meče a štíty se pozvedávají v jiných hrách. Nadšený jsem ale byl ze stylizace světa, která připomíná industriální Anglii a taky tak trochu Hyrule z poslední Zeldy. Právě podoba světa je pro mě v těchto hrách takový kámen úrazu, čím je propracovanější a líbivější, tím pustější většinou bývá a moje dobrodružné srdce trpí, že nemůže prozkoumat lokace a pochytat v nich skrývající se Pokémony. Obecně bych si přál, kdyby se ve hrách objevovalo více NPC postav, které by hráči dávaly i questy a mnohem více by se člověk do hry ponořil. Z trailerů se zdálo, že svět bude skutečně velký a ukázal i zajímavá místa, jen jsem se bál té prázdnoty. Těšil jsem se, že si na předváděčce udělám lepší obrázek…

Bohužel přišlo zklamání. Post E3 demo bylo omezeno pouze na jedinou lokaci a navíc pouze interiér – vodní stadion trenérky Nessy. Hned na první pohled je vidět, že grafický kabátek se povedl. Postavy, stejně jako Pokémoni mají nové pěkné animace. Uživatelské rozhraní v soubojovém režimu vypadá čistě a přehledně. Pokémoni na televizi vypadají prostě dobře. Problém je v tom, že se nejspíš nikam jinam neposouváme. Stadion nabízel naprosto stejné „výzvy” jako všechny generace her před Sword a Shield (s vyjímkou Sun a Moon, kde byly stadiony nahrazeny výzvami). Čeká vás tedy vyřešit jednoduchou hádanku, během které vyprášíte kožich trenérům přebývajícím ve stadionu a nakonec porazíte samotného Gym Leadera. Nessa ve svém stadionu připravila pro vyzyvatele soustavu vodovodního potrubí, které chrlí různě vodu a je nutné přepínat jednotlivé toky vody tak, aby vám nebránily v cestě. Na závěr ve střetu s Nessou vyzkoušíte jednu novou herní-soubojovou mechaniku nazvanou Dynamax, která zvětší vašeho Pokémona na několik kol do obřích rozměrů a ten pak zpraží soupeře devastujícím útokem. Myslím si, že Dynamax je naprosto samoúčelná chujovina a podezírám vývojáře, že už nějak neví kudy kam. Mega Evoluce generace X a Y byly zajímavé tím, že představily nové podoby známých Pokémonů. Ale Dynamax? Ten je pouze zvětší a poskytne větší sílu. To je celkem nuda. Jsem zvědavý, jak na tuto mechaniku bude reagovat hardcore hráčská komunita. Také se nedalo nevšimnout propadávání snímkování. Hra vypadá skutečně pěkně a soubojové animace asi dávají Switchi ještě zabrat. Nicméně stále jde jen o E3 demo build a stejný problém trápil na E3 i Zeldu, který po vydání z velké části zmizel. Takže bych tomu teď nechtěl přisuzovat nějaký velký význam, ale upozornit na to musím.

MatyTheRed:

Na tuto hru jsem se těšil ze všech her asi nejvíc. Především jsem doufal, že uvidíme, jak vypadají zápasy s divokými pokémony a zda svět venku skutečně působí při hraní tak prázdně, jako působil v traileru. Na tyto otázky jsme však odpověď bohužel nedostali. V demu jsme si vyzkoušeli, jak v novém regionu vypadá typický gym a v souboji s jeho leadrem jsme si vyzkoušeli novou herní mechaniku Dynamax. Na demu jsem ocenil množství nových pokémonů, které jsem měl k dispozici a proti kterým jsem zápasil, ale mrzí mě, že jsem si mohl zahrát pouze sekci hry, která je v téměř každé verzi stejná. Gym nebyl nic nového, měl již zažitou formuli „poraž trenéry a vyřeš hádanku“. Vizuálně mě hra také nijak nenadchla, vypadá sice lépe, než vypadala na konzolích Nintendo 3DS, ale celkově bych od hry, která vychází na stejnou konzoli, na kterou vyšla hra The Legend of Zelda: Breath of the Wild, čekal víc, než jen drobný grafický upgrade od předchozí generace. Věřím, že hra bude mít místa, kde se skutečně ukážou nové možnosti, které přinesl silnější hardware, ale demo mi to bohužel neukázalo. Nutno také podotknout, že hra neběžela úplně hladce. Jednalo se však pouze o demo pro E3, takže samotná hra tento problém snad mít nebude. Přesto musím říct, že to mému celkovému zklamání nijak nepomohlo. Na tyto hry se těším, ale doufám, že budou mnohem lepší, než jejich dema.

The Legend of Zelda: Link’s Awakening

Protože jsem byl rozmrzelý z nedostupnosti exteriéru nových Pokémonů, šel jsem si zpravit chuť k Zeldě. Tam jsem věděl, že zklamaný nebudu. No a světě div se, nebyl jsem. Naopak byl jsem přímo nadšen. Link’s Awakening je pro mě herní premiéra. Hrál jsem mnoho původních Zelda her. Bohužel původní verzi z Game Boye jsem ještě neměl příležitost vyzkoušet. To trochu znamená, že nemohu porovnat změny, narozdíl od Matyho. Ti z vás, kdo hráli na 3DS A Link Between the Worlds a líbil se jim, budou zajisté spokojeni. Hra vychází z tohoto stylu jen s upravenou perspektivou. První, co na mě udělalo velký dojem, byl zvolený grafický styl, který ve vás může evokovat, že prostředí je vytvořené z modelíny. Krásně vymodelované domečky a stromečky a měl jsem hroznou chuť po návratu vzít krabičku modelíny a začít si dělat si vlastní plastelínové Hyrule. Jsem rád, že po Breath of the Wild bude k dispozici „odpočinková” Zelda. V BotW jsem strávil hodně hodin a těším se, že si při čekání na druhý díl trochu odpočinu. Na rozdíl od mnoha jiných dílů se tento netočí kolem záchrany princezny Zeldy a celého světa od arcipadoucha, ale řešíme tu mnohem klidnější problém. Link ztroskotal na ostrově Koholint a snaží se z něj dostat. Jak? To vám říkat nebudu. Ti, co hráli vědí a ti ostatní se mají aspoň na co těšit. Tady se mi těžko něco vytýká. Hra vypadá vážně perfektně, atmosféra je přímo pohádková. Souboje jsou plynulé a pokud si nedáte aspoň trochu pozor, potrápí vás i obyčejní protivníci. Bohužel se nám nepodařilo získat nové informace. Víme, že se ve hře objeví určití nepřátelé ze série Super Mario, dokonce i některé z postav připomínají samotného Super Maria a podpora amiibo figurek přinese možnost přidávat nové dungeonové komnaty.

MatyTheRed:

Z dema, které mě zklamalo, jdu na demo, které mě příjemně překvapilo. Z trailerů jsem se této hry trochu obával. Poslední top down hry této série (The Legend of Zelda: A Link Between Worlds a The Legend of Zelda: Triforce Heroes) měly grafický styl, který jsem si zamiloval a z toho, co jsem viděl, mi tento nový styl k sérii The Legend of Zelda  neseděl. Po zahrání dema jsem si tento nový styl ale oblíbil. Velmi rychle jsem si na něj zvykl a na remake se velmi těším. Obzvlášť příjemnou novinkou byla oproti originálu možnost používat štít. Ve starých Zeldách se dřív totiž štít používal tím, že se Link nehýbal, tak, jako to je třeba ve hře Super Smash Bros. Ultimate. Díky většímu množství použitelných tlačítek bude těchto vylepšení zajisté víc. Skvělé jsou také dungeony, které vypadají stejně jako v první Zeldě, to jest malé čtvercové místnosti plné nepřátel místo velkého prostředí. Je to něco, co se bude fanouškům starších her zajisté líbit, ale novější budou možná trochu zklamaní. Sám jsem si však demo velmi užil!

Luigi’s Mansion 3

Luigiho moc nemusím. Nikdy jsem tuhle postavu moc nemusel. Vlastně ani nevím proč. Stejně tak mě dost zanechávala chladným série Luigi’s Mansion, která se jinak těší obrovské popularitě. Cestou do Frankfurtu jsme se o hře dost bavili a já tak nějak jak se říká chytl slinu a začal jsem se na zkoušku těšit. Původní Luigi’s Mansion na Gamecube mě obešel, ale pokračování z konzole Nintendo 3DS jsem si samozřejmě zahrál. Lépe řečeno vždy jsem hrál jen multiplayer s dalšími třemi hráči, který mě celkem bavil. Samotnou singleplayerovou linku jsem bohužel nedohrál, během hry zkrátka zájem opadl. Po vyzkoušení Luigi’s Mansion 3 mám ale jasno. Vedle Zeldy to je pro mě jasný must have! Nedokážu popsat, co se ve mě zlomilo, možná mě posedl zlý duch, kterého jsem zapomenul vysát. Vím jen jistě, že Luigi’s Mansion 3 bude úspěch. Na první pohled je jasné, že staví na stejném úspěšném modelu z předchozích dílů. Máme tu ustrašeného hlavního hrdinu, máme tu lokace zamořené duchy, kteří ale působí dost neškodně a místy až směšně a samozřejmě nástroj na jejich eliminaci, jestli se to tak dá nazvat – vysavač. Ten prošel řádným upgradem. Nejen, že umí nasávat, motor má nově i zpětný chod, takže najednou máte i fukar a jakýsi jetpack overboost, který Luigiho zvedne do vzduchu a ten potom pádem způsobí otřes. Lovení duchů využívá osvědčenou formuli – bleskni ducha baterkou, nasaj ducha do vysavače, kterou obohacuje o pohyb, které jsem si pojmenoval jako Lokiho utrpení. Kdo viděl první Avengers, pochopí. Zkrátka když vzpouzícího se ducha nasáváte, můžete s ním párkrát lisknout o podlahu, aby se tolik nebránil. To je dobré využívat také k obraně, kdy se v místnosti objeví více protivníků. Obrácený chod vysavače využijete v situaci, kdy se duch schovává např. za štít. Vystřelíte proti němu něco, co připomíná šíp s provázkem a přísavkou, který poté přitáhnete k sobě. Lovení duchů je tak mnohem akčnější a zábavnější než v předchozích dílech. Lokace také skrývají mnoho tajných místností, které můžete a také nemusíte hledat. Při tomto hledání budete často využívat vašeho nového parťáka – sebe sama. Teda spíš váš klon Gooigi, který je tvořen nějakou ektoplasmou nebo želatinou, těžko říct. Ten je díky svému tělu odolný vůči bodákům, které byly v demu často přítomné, a proto ho budete vysílat do míst, kam se běžně nedostanete. Nebo ho vyšlete na místo, kde udělá určitou akci, která pomůže v dalším postupu. Jak průchod hrou, tak i samotné hledání skrytých lokací bude velká zábava. Jediné co mě mrzelo, že demo bylo časově omezené a nemohl jsme objevit v klidu vše co nabízelo ani při opakovaném procházení.

MatyTheRed:

Na tohle Demo jsem se těšil asi víc, než na Link’s Awakening. Ale zanechalo mě se smíšenými pocity. Hrál jsem jednu úroveň končící se zápasem s bossem. Mechaniky mi přišly zajímavé a prostředí také, ale celkově jsem měl z dema pocit, že jsem toho tolik neviděl. Gooigi působí jako velmi zábavný způsob, jak řešit hádanky a problémy, ale demo bylo tak krátké, že jsem si tuto mechaniku nemohl plně užít. Nejsem demem přímo zklamán, ale budu muset hype na tuto hru nejspíš získat z jiného zdroje. Mám prostě pocit, že hra toho nabízí mnohem víc, než co nám bylo ukázáno a je škoda, že to tím pádem nemůžu plně ocenit

Toto je trojice her, na které jsme měli nejvíc spadeno. Můj svatý grál letošní E3, Animal Crossing: New Horizon, bohužel nebyl k dispozici, takže už nám zbývalo vyzkoušet další přítomné tituly.

Death by Daylight

Do partie této hry jsem byl přizván Lukášem když jsem zrovna mířil k vyzkoušení The Elder Scrolls: Blade. Svým způsobem by se to mohlo považovat za vysvobození, ale o tom později.

Když jsem se posadil ke stolečku s dalšími čtyřmi hráči, vůbec jsem nevěděl, co se bude dít. Nyní už vím, že tato hra vyšla v roce 2016 na PC a o rok později jako port na konzole PS4 a Xbox One. Tato hra s průměrným hodnocením je hra s asymetrickým multiplayerem, tedy jeden z hráčů hraje jinou roli než zbytek, obvykle škodí ostatním. S asymetrickým multiplayerem mám zkušenosti především z Wii U a to bylo vlastně jediné co jsem věděl. Krátky briefing od promotéra a šlo se na věc. Cílem hry bylo pohybovat se v podivné lokaci a opravit několik generátorů. V tom se nám snažil zabránit pátý hráč, který nás zraňoval, nabodával na háky apod. Nám nezbývalo nic jiného než spolupracovat, utíkat, skrývat se a zručně opravovat porouchané generátory. Samotné opravování se omezovalo na pouhé držení tlačítka s využitím občasného QTE, který v případě nesplnění naznačil záškodnickému hráči vaši polohu. Hru jsem si dost užíval, styl jakým je nutné postupovat, je mi velmi blízký a atmosféra ve hře byla dost napjatá a vzrušující. Zážitek byl také umocněn tím, že se známe, to je výhoda oproti jiným konzolím. Switch nabízí možnost lokálního multiplayeru a díky jeho přenosnosti si můžete partičku hry zahrát třeba někde v temném lese. Jediné, co mě velmi překvapilo bylo zpracování. Původní PC verze vypadala relativně jako hra na svoji dobu. To se bohužel nedá říct ani o jednom z portů, což je ještě víc zarážející. Na Switchi, stejně jako na PS4 s kterou jsem následně na youtube srovnával, vypadá jako z doby před 10 lety. Je to trochu škoda, na zážitku to ale nijak zvlášť neubralo.

MatyTheRed:

Dead by Daylight není nová hra, ale na Switch vyjde nově. Sám jsem jí nikdy předtím nehrál, ale vypadala velmi zajímavě, tak jsem se těšil, že si ji konečně vyzkouším. A musím říct, že mě demo dost nadchlo. Hrál jsem společně s dalšími redaktory lokálně a při hře byla fantastická atmosféra. Nedokážu si ji však představit při hraní online, ale dost možná se pletu. Hra vypadala dobře, ne nijak skvěle, ani špatně. Aspoň tak to bylo v handheld modu, nevím, jak hra bude vypadat na televizi.  Tato hra na mě skutečně zanechala dobrý dojem.

The Elder Scrolls: Blades

Narozdíl od Death by Daylight jsem o Blades slyšel a četl a to ne nijak v dobrém. Ve výsledku by to vlastně nemusela být ani špatná hra nebýt agresivního monetizačního modelu. Záleží jen na vás, jestli vydržíte čekat nebo raději budete sahat do kapes pro platební kartu. Blades v podstatě nabízí vše, co se od klasického RPG očekává. Tvorba a vývoj postavy, úkoly, budování, souboje. To vše hra nabízí. Když jsem si hru současně zkoušel na tabletu, říkal jsem si, že je to vlastně docela fajn hra. Vytvořil jsem si postavu, dostal úvodní zaškolení a byl vyrozuměn se situací, tedy proč jsou z mého milovaného města ruiny, na kterých mám znovu město postavit. Úkoly jsou samozřejmě primitivní asi stejně jako v téměř každé TES hře. Souboje jsou řešené pomocí sekání prstem po obrazovce v příslušných směrech a vlastně jsou celkem zábavné na nějakou dobu, nicméně věřím že po vetším počtu splněných úkolů přestanou bavit. Hra také vypada po audio i vizuální stránce jako plnohodnotné RPG. Problémem je tedy především monetizace a s časem narůstající repetitivnost. Demo, které jsme měli k dispozici na Switch, bylo ale minimálně pro mě naprostým zklamáním, výsměchem.  Zadaný úkol se točil okolo sběru dřeva a posléze záchrany jedné NPC postavy. K té vedla předem vyšlapaná cestička lemována nepřáteli, kteří poslušeně čekali na místě, dokud jsem se nevypořádal s předchozím protivníkem. Souboj navíc probíhal pomocí páček a nebylo možné vyzkoušet si pohybové ovládání, které má Switch nabízet. Přiznám se, vůbec nerozumím proč v takovéto podobě vůbec hru ukazovali. Pokud jí dám i v budoucnu další šanci, bude to především kvůli pohybovému ovládání a možnosti hrát na velké obrazovce a pokud mě ani to nepřesvědčí, zůstal bych u tabletové verze, předpokládám, že ale nakonec stejně sáhnu raději po Skyrimu, který už na Switch vyšel se vším všudy.

Mario & Sonic at the Olympic Games Tokyo 2020

Po letní olympiádě v Riu jsem se zařekl, že tuhle sérii her už nechci ani vidět. Rio mě prostě nudilo a mé očekávání zážitku, které dávaly sportovní hry na Wii nebyly naplněny. Ke hře jsem proto přistupoval s velkou skepsí. Nakonec mi ale vykouzlila úsměv na tváři. K dispozici jsme měli několik sportů. Ty jsou složené, jak už to u podobných her bývá, z QTE (quick time event), které zahrnují zběsilé mačkání tlačítek, švihání ovladačem do určitého směru nebo kombinace obou způsobů v závislosti na zvoleném režimu. Pohybové ovládání moc velký úspěch nezaznamenalo, ale na vině byl asi problém s Joy-Con ovladači, v debatě jsme zjistili, že měl každý jiné výsledky. Osobně bych si přál více pohybového ovládání, ale tlačítkové bylo také zábavné, jen o něco pasivnější. Rozhodně nejzábavnějším režimem z nabízených sportů byla lukostřelba, která mě vrátila do časů hraní Wii Sports Resort. Jedním Joy-Con ovladačem ovládáte luk a druhým natahujete tětivu. To, jak dobře trefíte terč, ovlivňuje kromě vašich schopností také vítr a samozřejmě vzdálenost od střelce. Bavil mě také překážkový běh, ve kterém je důležité neustále mačkat tlačítka pro běh a ve správném okamžiku vyskočit, čím lépe je skok načasovaný, tím lepší je zrychlovací bonus. Navíc je možné ve všech hrát využívat speciálních schopností postav, každá je opět v něčem lepší než jiná. Jízda na skateboardu je jednoduchou arkádovou záležitostí, kde si připadáte lépe než Tony Hawk. Stačí se jen odrážet od ramp mačkáním tlačítek a sledovat, jaké cool triky provádíte. Čím větší kombo udržíte, tím více bodů. Ke vší smůle byl nejhorším sportem Karate, kterému jsme tak nějak nevěděli přijít na kloub. Dostal jsem na budku já nebo soupeř a ani jeden jsme pořádně netušil, jak se to vlastně stalo. Další ze série olympiád bude titulem, který nejlépe užijí rodiny s dětmi. Ovládání lze nastavit dle preferencí a schopností hráče, jednotlivé sporty jsou snadné na ovládání, nenudí a vše je přehozeno veselým barevným kabátkem se starými známými postavami. Navíc jsem tu měl přesně ten pocit, který mi u Ria scházel, a to především díky zmíněné lukostřelbě. Tak snad si obdobnou kvalitu udrží napříč všemi sporty.

MatyTheRed:

Nejsem největší fanoušek sportovních her, takže jsem tuto sérii nikdy nehrál, ale Sonica miluju a trailer se mi líbil, tudíž jsem si řekl, proč to nezkusit. V demu jsem si mohl zahrát jen některé minihry (karate, skateboarding, surfování, běh s překážkami a lukostřelbu). Tato hra má podporu pohybového ovládání, ale z těchto her bylo skvěle provedené pouze u lukostřelby, u zbytku bylo lepší používat normálně tlačítka. Pokud hledáte hru podobnou Wii Sports a milujete Sonica a Maria, tato hra nevypadá špatně.

Následující tři tituly odehrál už jen Maty, protože já se snažil fotit a natáčet jeho při hraní a také znovu hrát již vyzkoušené tituly.

New Super Lucky’s Tale

Tato hra mi byla překvapením. Nikdy jsem o ní předtím neslyšel. Ale jsem rád, že jsem si ji mohl zahrát. Jde o 3D plošinovku, která je pěkně barevná a svým stylem mi celkem připomínala sérii Spyro. V demu jsem si mohl zahrát jeden level. Hra je cílená mladší hráče, takže jeho obtížnost byla dost nízká, ale přišlo mi, že bych si ji jako mladší dost užil. Myslím, že až tato hra vyjde, měly by zpozornit především rodiny s dětmi, protože pokud bude celá hra tak hezky provedená jako demo, mohlo by jít o skvělý zážitek pro malé hráče.

Marvel Ultimate Alliance 3: The Black Order

Miluju komiksy a Marvel čtu již roky, takže na tuhle hru se velmi těším. Jsem rád, že si v ní budu moct zahrát za některé X-Meny, mnoho konzolových her od Marvelu posledních pár let tuto možnost neměla. Z dema jsem získal dojem, že hra bude opravdu zábavná, ale vizuální efekty někdy dělaly na obrazovce bordel. Demo mě nezklamalo, snad bude samotná hra také dobrá.

Hollow Knight: Silksong

Na této hře jsem strávil nejvíc času. Kdybych na post E3 mohl být týden, nejspíš bych ho taktéž strávil u této hry. Miluji výzvy, ale kolikrát jsou náročné díky nespravedlnosti vůči hráči (jako třeba hordy nepřátel, damage, kterému se nevyhnete, další viz Slain Back from Hell), spíše než náročnosti plynoucí z velkého množství potřebné dovednosti ze strany hráče (viz The End is Nigh). Tuto sérii jsem před touto akcí zcela přehlédl a je to hrozná škoda. Tíživá atmosféra některých metroidvánií není něco, co zpravidla vyhledávám, ale tato hra je tak krásně malovaná a má tak nádherné efekty, že jsem ji ani nevnímal. Nejspíše to bylo levelem, který jsem hrál, kde bylo tolik věcí, že na další pocity nebyl čas. Běžně se vám stane, že nevíte, jestli zamířit do otevřených dveří, co jsou před vámi, nebo jít doprava, doleva, nahoru či dolu. A všechno má nějaký smysl. Hru jsem si zamiloval a jakmile vyjde, určitě si ji pořídím. Je to titul, který na mě z celé letošní post E3 zanechal největší dojem.

To je vše přátelé. Teď už nezbývá nic jiného než počkat si na vydání jednotlivých her, které pro vás důkladně prozkoumáme a napíšeme vám naše dojmy. Během zkoušení her proběhla také prezentace hry Astal Chain, kterou jsme sice nemohli natáčet ani fotit, ale informace máme zapsané a předáme vám je v samostatném článku.


Na závěr bych ještě rád poděkoval společnosti ConQuest entertainment a.s. za pozvání na tuto skvělou akci.