Ačkoliv jsem letos na gamescomovém svatostánku Nintenda nestihl vyzkoušet vše, co jsem měl původně v plánu, bez právničení v novém Ace Attorney jsem jednoduše odmítal odjet domů. Neznáte? Nedivím se – adventurní série s právníkem Phoenixem Wrightem v hlavní roli se doposud objevily jen na konzolích Nintendo DS a 3DS, které v našich luzích a hájích nemají takovou tradici.

A je to sakra škoda, jelikož Ace Attorney patří v mém osobním adventurním žebříčku k tomu nejlepšímu, co jsem kdy hrál napříč platformami. Detektivní pasáže, vtipné slovní přestřelky v soudní síni, bizarní postavy, chytře napsané dialogy a absurdní cliffhangery – tohle všechno dělá z Ace Attorney unikátní adventuru. A demo Spirit of Justice mě přesvědčilo, že ani nejnovější přírůstek do rodiny nebude žádnou výjimkou.

 

Úvodní kapitola se kupodivu neodehrávala v alternativním „japonském“ Los Angeles, kde tamější obyvatelé říkají hamburgerům rámen, ženy chodí v jukatách a po celý rok kvetou narůžovělé sakury. Phoenix se místo toho v demu přesunul do země Khura’in, aby navštívil svou někdejší asistentku a kněžku, která dokáže komunikovat s mrtvými, Mayu Fey.

To by ale nebyl Ace Attorney, kdyby se Phoenix tradičně ujetou shodou náhod a nehod nedostal zpět do soudní síně, aby obhajoval svého dětského průvodce. Ten byl obviněn z vraždy palácové stráže a krádeže posvátného artefaktu. Smůlu mu násobil fakt, že khura’inská kultura právníky nemá nijak v lásce (asi posledních dvacet let) a veškeré soudní pře řeší poněkud… netradičně.

První část dema ale neodbočovala od zaběhlých kolejí. Rýpavé dialogy se starým známým prokurátorem Paynem (nebo jeho příbuzným z padesátého kolene, těžko říct) a senilním khura’inským soudcem byly přesně tou nostalgickou fackou, kterou fanoušek série do začátku nové epizody potřebuje. Následující výslech obviněného a porovnání jeho svědectví s dostupnými důkazy pak potvrdily, že ani zde nedočkám výrazných změn.

Obrat přišel až v druhé polovině gamescomového případu, kdy na scénu přišla princezna Rayfa. I ona dokáže komunikovat s mrtvými, její schopnosti ale ve velkém přesahují ty Mayiny. Na vyžádání dokáže na hladině „Jezírka duší“ (ano, v Khura’inu mají pro tyto uprostřed soudní síně malý bazének) zobrazit poslední momenty dané oběti – se vším, co v tu domu vnímala zrakem, sluchem či čichem.

V běžných případech by Phoenix tuto spirituální pomůcku pochválil, kdyby v dané chvíli nesloužila proti němu. Po chvilce zmatkování jsem ovšem zjistil, že nový prvek s vizí není nijak složité kontrovat. Ve své podstatě šlo jen o rozšířený výslech, kdy princezna Rayfa přetlumočila, co ve vizi viděla – a na Phoenixovi bylo, aby v ní našel nesrovnalosti.

Poslední momenty oběti doprovázely nejen to, co v dané chvíli viděla – vize zahrnovala i její čich a sluch, na kterých se pak stavěla výpověď princezny. Na první pohled mi přišlo hledání kontradikcí ve vizi, princeznině interpretaci a samotných důkazech docela složité, ale po prvních porodních bolestech se veškeré obavy rozplynuly jako pára pod hrncem a s každou nalezenou nepravdou mě nový vrstva vyšetřování bavila čím dál víc. Ve finále nebyla o nic složitější než zkoumání emocí vyslýchaných v Dual Destinies.

Jakmile jsem princezně Rayfě vypálil rybník svými protiargumenty, po lehce ukecané pasáži případ náhle skončil a demo mi poděkovalo vyzkoušení. Ukázka ale prozatím stačila k tomu, abych si potvrdil pár svých domněnek. Ačkoliv Spirit of Justice zřejmě nebude kdovíjak revolučním dílem, staví hratelnost na osvědčených mechanismech, tradičně ujetém, ale chytře napsaném scénáři a drobných inovacích. A od plné verze asi víc ani nechci.

PS: A ignorujte televizní anime sérii, naskakují po ní puchýře na očích. Bolí to.