Mario Tennis nikdy nebyla spin-off série Maria, kterou bych rád hrál. Nikdy mě nechytla. Ale když jsem v traileru na hru viděl přítomnost příběhu s bossy, zpozorněl jsem. V tu chvíli jsem začal mít o Mario Tennis Aces trochu zájem. A můj zájem o hru vzrostl ještě víc po hraní několika zápasů v demu. Byl jsem velice zvědavý, jestli mě (člověka, který ujíždí na JRPG a plošinovkách) může takováto sportovní hra skutečně bavit.

Z mého hraní mám zatím pocit, že jde o hru, kterou si nejlépe užijete s přáteli, nebo s rodinou. Mechaniky v této hře jsou dobře propracované, ale postavy jsou celkem nevyvážené. Spousta z kurtů, na kterých se tenisové zápasy odehrávají, mají zajímavé zvláštnosti, kterými hru dělají zábavnější (například jeden z kurtů má zrcadla, která letící míček přemístí na jinou pozici, kvůli čemu je pak poměrně těžké ho trefit).

Při zápasech si musíte dávat pozor nejen na své skóre, ale i na životy vaší rakety. Máte omezený počet raket a jakmile se vám všechny vaše rakety rozbijí, automaticky prohráváte. Díky této funkci je možné na soupeře aplikovat mnoho strategií, které buď míří na skóre, nebo na životy.

Životy vaše raketa ztrácí špatným odrazem super silné rány (buď Star shot, kterou aktivujete, když se pod místem dopadu míčku zjeví hvězda, nebo Zone Shot, což aktivujete, když máte našetřené maximální množství energie). Na použití takové rány je zapotřebí energie, kterou získáváte nabíjením – držením tlačítka na ránu. Energii také můžete využít na zpomalení času, což vám ulehčí správě odrážet silné rány. A jako by to nebylo dost funkcí, pokud byl míček odpálen tak, že se k němu včas nedostanete, můžete se pokusit o Trick Shot, což vám při správné aplikaci zároveň doplní energii a umožní trefit příliš vzdálený míček.

Zdá se vám, že jsou tyto mechaniky příliš složité? Mně také, ale naštěstí je celý příběh jako takový podrobný tutorial. Říkám naštěstí, protože díky němu by bylo takřka nemožné si zapamatovat všechny tyto techniky, ale zároveň je to trochu ztracená příležitost. Příběh hry by přeci jen měl být zajímavější, nežli je tutorial. Proto jde spíše o hru pro více hráčů, ne pro jednoho.

Musím ale pochválit jednotlivé úrovně v Adventure Modu (mod, ve kterém se příběh nachází). Mají dost různých typů (udrž skóre do X, dej X gólů bez toho, aby je Y odrazil, atd.), ale mým nejoblíbenějším druhem zápasů jsou rozhodně bossové. Adventure Mode je velmi často vůči hráči nespravedlivý a dává počítači velké výhody, ale souboje s bossy hry jsou peckové vždycky.

Těším se, až hra oficiálně vyjde, protože pevně věřím, že hrát online po mém mnohahodinovém trénování v příběhu udělá hru ještě zábavnější. Zatím z mého času stráveném ve hře můžu říct, že se máte na co těšit, ale z příběhu budete možná trochu zklamáni.