Uběhlo několik měsíců od chvíle, kdy jsem poprvé v německém Frankfurtu přihlížel Linkovu ztroskotání na ostrově Koholint a snažil se nasát vše, co mi časově omezené demo dovolilo. Nyní mám hru v rukou a můžu vám o ní něco málo povědět.

<video />

Legend of Zelda: Link’s Awakening (dále LA) je novou hrou v sérii Legend of Zelda. Nicméně termín „nová hra” není úplně přesný. Jde sice o nový přírůstek do série, ale také se jedná o remake velmi úspěšného titulu, který vyšel v roce 1993 na kapesní konzoli Game Boy a v roce 1998 v barevné verzi pro konzoli Game Boy Color. Přiznám se, že ačkoliv patřím mezi skalní fanoušky herní série, původní verzi jsem nehrál i přesto, že jsem konzoli Game Boy jako dítě vlastnil. Věřím také, že v rámci československé Nintendo komunity je velmi mnoho hráčů, pro které bude LA novým zážitkem, především pro ty hráče, které konzole Nintendo Switch zlákala a Breath of the Wild byla jejich první „Zeldou“. Noví hráči asi budou velmi překvapeni stylem, který LA nabízí. Jde totiž o pěknou ukázku stylové rozmanitosti série. Jak už jsem řekl, jde o remake handheldové verze hry. To je znát na první pohled díky tilt-shift zpracování, což je efekt optické iluze, kterého je docíleno úpravou ostrosti obrazu, výsledek potom vypadá jako když se díváte na miniaturu zobrazovaného objektu.

Tento efekt je navíc umocněn grafickým zpracováním, kdy všechny objekty působí jakýmsi plastelínovým vzhledem. Jako by celý herní svět byl vymodelován a poté nasnímán a převeden do digitální podoby. Ostatně grafické zpracování je jednou z největších předností LA, které jsem vychvaloval v reportu z Post E3 a řadí se v mém žebříčku po bok Skyward Swordu mezi nejoriginálnější vypadající hry ze série.  Fakt, že vás čeká úplně jiný herní zážitek, než v Breath of the Wild, napovídá i samotné intro, které je pro mě esencí hraní starých her, kdy jste po jeho shlédnutí dostali dosti odlišný zážitek. V tomto intru, při jehož sledování se mi nevím proč vybavovaly scény z kresleného filmu Poslední jednorožec, sledujete ztroskotání hlavního hrdiny na moři a jeho vyplavení na neznámém ostrově. Tady začíná dobrodružství, které už bude fanouškům dosti povědomé.

Jak už to ale u mnoha handheldových verzí her ze série Legend of Zelda bývalo, ani tady nečekejte klasickou záchranu Zeldy, vlastně nečekejte žádnou, nečekejte ani hon za sílou Triforce ani boj s arcilotrem libujícím si v únosech. Ne, ne, ne. Hlavní hrdina ztroskotal na ostrově mimo Hyrule, a tak nějak se očekává, že se bude chtít vrátit domů. Dále můžete očekávat klasický meč i štít, ikonický rotační útok, otevřený svět, kde vás v pohybuje limituje jen vaše vlastní vybavení, spoustu kobek a žalářů plných monster ale také logických výzev. A samozřejmě magických instrumentů, mezi které patří např. peříčko, díky kterému budete při pohybu využívat také osy Z, což je u takto zpracovaných her v celku neobvyklé a pokud mě paměť nešálí, tak v sérii dokonce ojedinělé. Samozřejmě hra nabízí i nějaké ty věci navíc oproti původním verzím. Při průzkumu ostrova narazíte na mnoho prvků z jiného světa Nintendo her. Je to milé, neruší to, ale proč to tvůrci udělali, mi zatím jasné není. Zcela novým herním prvkem je tvorba vlastních kobek a žalářů, kterou vám zprostředkuje Dampé. Fanoušci si jistě vzpomenou, kde všude se s tímto přihlouple tvářícím se hrobařem setkali. Jednotlivé úrovně poté můžete přenášet mezi kamarády pomocí amiibo figurky a pokusit se vytvořit nejobtížnější žalář. Samotné stavění je velmi snadné a sestává ze skládání hotových místností na čtvercovou sít o rozměrech 8×8 místností,  které si postupně odemykáte a získáváte jako odměny.

Já sám se nyní nacházím před výzvou třetího, už s tím přestanu, dungeonu. Neustále umírám, protože jsem zapnul Master mode a často se zasekávám na hrozných hloupostech. Ono když pro oči nevidíte, je potom každá ingame rada málo platná… Hra klade výzvu, ale nabízí i jasná vodítka, kam máte jít, jemně naznačuje a dál spoléhá čistě na vaše schopnosti a rozhodnutí. I když se jimi budete řídit, můžete se zamotat, protože dál přehlédnete drobnost. Setkání s prvním bossem ve mě vyvolalo nepříjemný déjà vu efekt, který se ale brzo zase rozptýlil a byl tentam. Pro teď tedy končím s psaním, vracím se ke hře a za pár dnů vám povím mnohem víc v recenzi.