Luigi’s Mansion 3 patřil mezi jednu z mých nejočekávanějších her letošního roku. Původní dva díly jsem si zamiloval, a když Nintendo minulý rok oznámilo nový plnohodnotný díl, který míří na Switch, měl jsem z toho upřímně velkou radost. Původní díl vyšel, světe div se, již v roce 2001 na domácí konzoli GameCube. A po dlouhých osmnácti letech tu bude konečně možnost opět si zahrát Luigiho dobrodružství na TV. Popřípadě na cestách, jak jsme u Switche zvyklí. Měl jsem příležitost si letos tento titul na Gamescomu vyzkoušet a po cca patnáctiminutovém demu jsem odcházel spokojen a s pocitem, že by to Nintendu mohlo vyjít i napotřetí. Halloween se blíží, s ním i Luigiho vydání a já jsem strávil pár hodin po boku tohoto strašpytla. A zde jsou moje první dojmy z hrání příběhového režimu.

Pokud jste hru od oznámení sledovali, anebo jste aspoň viděli nějaký trailer, zřejmě vám neuniklo, že tentokrát nás čeká strašidelný hotel. Po vtipném a roztomilém intru jsem se cítil jako ryba ve vodě. Grafická stylizace je naprosto stejná, jako u předchozích dílů, leč díky výkonu Switche mi nový Luigi graficky uhranul.  Ovládání je také de facto stejné, byť díky Pro Controlleru se mi hra ovládá mnohem pohodlněji. A chytání duchů? Vtipné, zábavné a roztomilé. Pokud jste některý z předchozích dílu hráli, máte zřejmě jasnou představu o tom, jak se bude novinka hrát. Mechanismus chytání je stejný jako v předchozích dílech, pouze s několika nově přidanými vlastnostmi. Jednou z nich je např. možnost s duchem doslova „švihnout o zem“ a rychleji ho tak připravit o zdraví. Jsem zvědavý, jaké další „vychytávky“ si při chytání a průzkumu osvojím a jak moc budou zapojeny do řešení jednotlivých puzzlů. Nechci vám prozradit všechny detaily, ty si nechám do recenze, ale např. novinka v podobě Gooigiho, jakožto Luigiho dvojníka je velmi zajímavým prvkem, který sérii opět obohacuje. Hádanky, které jsem doposud řešil, a byly s tímto novým mechanismem spojené, byly výborně navržené a zábavné, a to včetně Boss fightů. Jestli bude Gooigiho potenciál využit naplno, nebo se bude jednat jen o občasné zpestření hratelnosti, to ukáže až čas a v recenzi to samozřejmě zohledním.

Z čeho jsem zatím lehce v rozpacích, je hotel samotný. Vývojáři lákali na hotel, ve kterém bude každé podlaží jiné, každé bude mít svůj osobitý styl a atmosféru. Z toho, co jsem zatím odehrál a co jsem měl možnost vidět, mám spíš pocit, že opravdu osobitých a originálních pater tu nakonec bude méně, než se na první pohled může zdát. Rád se ovšem nechám překvapit a věřím, že to nejlepší mě teprve čeká.

Luigi kromě příběhové kampaně, kterou lze hrát v kooperaci, také nabízí multiplayer a offline kompetitivní režim až pro 8 hráčů. Multiplayer nese příznačné jméno „Scarescraper“. V časovém limitu musíte vyčistit jednotlivé místnosti od všech duchů, načež pokud to splníte, posunete se o patro výš a celý proces opakujete. Na výběr máte buď 5 patrový, nebo 10 patrový dům. Samozřejmě v čím vyšším patře jste, tím vyšší je obtížnost. Scarescraper můžete dokonce hrát i s kamarádem/sourozencem na jedné konzoli, kdy tvoříte tým a buď se připojíte k ostatním dvojicím, načež dvojice jsou čtyři, tudíž finální počet hráčů je osm, anebo prostě a jednoduše celý režim odehrajete sami se spoluhráčem. Asi vám nemusím zdůrazňovat, že čím víc lidí na obrazovce, tím větší, silnější a hlavně vtipnější chytání zažijete.

Jako poslední máme režim Screampark. Ten je čistě lokální a nejde hrát online, ani v jednom hráči. Dělí se na tři režimy a maximální počet hráčů je opět osm. Režim zvaný Ghost Hunt vám už z názvu říká o co že vlastně půjde. Kdo chytne víc duchů vyhrává. Pak tu máme režim zvaný Cannon Barrage, kde úkolem hráčů je sbírat dělové koule, naplnit jimi kanon a postupně sestřelit všechny pohybující terče. No a jako poslední zde máme režim Coin Floating, kde s protihráčem plujete v bazénu na nafukovací kachničce (ačkoliv jedna náhodně připomíná Laprase…). Ano, čtěte správně. Úkolem je posbírát co nejvíc penízků a snažit se se ať vás nezasáhne žádná mina, ani naváděcí raketa. Pokud vás totiž trefí, všechny těžce nasbírané penízky ztrácíte a vás protihráč má šanci zvítězit. Jde o zajímavý koncept, jelikož má více se pohybujete právě pomocí vysavače, což není tak jednoduché, jak se zdá. S trochou cviku však pokoříte jakékoliv nebezpečí, i když bych asi měl podotknout, že tu platí stejná pravidla jako v Mario Kartu. Možná jste první, ale těsně před cílem můžete být klidně poslední.

Luigi’s Mansion 3 na mě zatím působí, jako solidní a zábavné pokračování, které zůstává v jádru stejné a přináší několik zajímavých inovací. Vše, co si s touto sérií vybavíte, ať už je to sledování nic netušících duchů při provádění skopičin, jejich následné chytání, řešení puzzlů, průzkum prostředí, souboje s bossy, sbírání collectibles, typický humor a roztomilost aj., to vše tu je, včetně statické kamery, která tuto sérii doprovází již od prvního dílu. Jaká hra nakonec bude, to si samozřejmě detailně rozebereme v recenzi. Zatím to ale vypadá, že vše je na dobré cestě.