Dětství tak strašně rychle uteklo, že už ani nevím jak. To byly doby, kdy jsme se smáli dospělým jak jsou staří a teď už jsme sami dospělí. Vše, co mi tenkrát přišlo tak kouzelné a hravé, dneska vnímám úplně jinak. Ano, stále jsem nadšencem do her a konzolí a má to pro mě i to kouzlo, ale už trochu jiné. Doby, kdy jsem fandil Hugovi s gameboyem v ruce pod lavicí, jsou už dávno pryč a vystřídalo je hraní večer, kdy už mám po práci a můžu si dovolit trochu oddechu nebo v dny, které mám trochu volnější. Dnes se chci hlavně věnovat našim velkým herním dětským láskám, se kterými jsme vyrůstali, jenž pilovaly naši osobnost a dávají nám dnes tu správnou nostalgii.

jARYkURY

Mojí první zkušeností s hraním byla konzole Atari 2600. Tenkrát nám ji táta pořídil, jelikož jsme ji moc chtěli a hry nás na ni velmi bavily. Kdo ale do ní byl zapálen nejvíc, byl sám táta. Večer, když jsme se vytratili na kutě, bral do ruky ovladač a drtil nejlepší skóre. Evidentně nejen kvůli nám jsme se později doma dočkali SNESu a dalších konzolí. Tato éra mě na hry ještě tolik nepoznamenala, protože Atari mělo hezké, ale jednoduché hry a SNES mě tenkrát také bavil spíše na jednodušší hry. Ta pravá herní zkušenost přišla s mým vlastním prvním Gameboyem. Jó, to jsem tehdy hrál pokémony na kartičkách, když začínali a pomalu jsem se dostával ke skvělému balíčku, který jsem později vyměnil za Gameboy od kamaráda se dvěma hrami. Dr. Mario a Hugo, právě druhá jmenované hra začala plně brousit mé dětství. Pařil jsem ji, kde jsem jen mohl. Pod školní lavicí, před tréninkem, před zápasem, večer v posteli, prostě kde se jen dalo. Tak moc to pro mě bylo návykové. Později jsem gameboye odložil, kvůli pořízení počítače a pomalu se přeorientoval na Prehistoric a Kačeří příběhy (přesto jsem si chvílemi našel čas na gameboye). Na další etapu mě chytly, a když jsem se z nich vymanil, už jsem dospíval a na řadu přišlo mé odklonění od N směrem k prvním PSP, Xboxům a právě počítačům.

Hugo Top-10-Atari-2600-Games-of-All-Time

Liniik

U nás v rodině se konzole nikdy moc nenosily, proto moje dětství je hlavně MS-DOS a následně Windows. Zmíním vláček nebo Quadrax, jako takové klasiky na krácení chvil. Mojí nejoblíbenější „pravou“ hrou byl Rayman. Ten úplně původní, z roku 1995. Byl tehdy na CD k nějakému hernímu časopisu a moc dobře si pamatuji, že nejvíce mě na něm uchvátila hudba, hlavně v Band Landu. Další významnou hrou byla stará známa Mafia. Na tuto hru bych nejen já mohl napsat několik stran oslavných ód, takže pouze konstatuji, že už od doby, kdy vyšla a já ji mohl hrát, ji znám nazpaměť a hudbu z ní si někdy „jen tak pro radost“ pouštím i dnes. No a jak jsem se tedy dostal k Nintendu? Velice jednoduše – jednoho dne jsem si po několikaletém toužení koupil sám 3DS v bundlu se Super Mario 3D Land. Časem jsem si pořídil Pokémony Y a už jsem se vezl – cestou do školy, ve škole ve vyučování, o přestávkách, cestou ze školy, prostě pořád.

Mafia-1-PC-Game-Free-Download 5781-Rayman

Bramatton

Já s hrami začal když mi bylo asi šest. To se zrovna slavily Vánoce a rodiče mi koupili takový ten neoriginální GameBoy. Bylo na někom několik her a pamatuji si, že jsem jejich hraním trávil čas pořád. Když jsem byl o malinko starší, pořídili jsme si počítač a na operačním systému MS-DOS jsme pařili pecky typu Mario, Dyna Blaster, Prehistorik 1 a 2, Pacman a český Vlak. Ještě dodnes si pamatuji některá hesla, jako STROM, STORY nebo MOUSE. Čas šel dál a my si pořídili lepší počítač s Windows 95. A mimo tehdejší klasiku Doom jsem hrál spíše české freewarovky. Nejznámější byl asi Buřtík. Pak jsme si pořídili OS Windows 98 a tam jsem zase nejvíce hrál českou střílečku Řež. Samozřejmě jsem měl i zkušenosti s hraním na Nintendo nebo jiných konzolích, ale kromě GameBoye, PlayStation 2 a GameBoye Advanced si to už vůbec nepamatuji. V roce 2010 jsem čuchnul k Nintendo Wii, pořídil si jej a od té doby mě to Nintendo pořádně chytlo.

buřtík doom-2

Lukas

Moje první zkušenost s videohrami sahá do dětství, kdy jsem si zahrál na automatu Metal Slug a Tekken. Od té doby jsem věděl, že chci hrát hry. Na jednom rodinném, nákupním výletě v Maďarsku mi prarodiče koupili první videoherní systém – fakeNES. A už to jelo, Super Mario, Contra, Zelda, Dr. Mario, Tank 1990 a mnoho dalších na kazetkách s 99999 hrami. Od té chvíle jsem byl lapen, v ČR mezitím řádila Pokémon mánie a já samozřejmě musel mít Game Boy Color a Pokémony. Dodnes si pamatuji, jak jsem procházel městěm a vybíral odpadkové koše a hledal obaly od nanuků značky Algida, protože ten, kdo zaslal do konce prázdnin nejvíce obalů od nanuků mohl vyhrát tuto úžasnou konzoli. No nevyhrál jsem ani po vyčerpávajícím trashcan huntingu a na konzoli jsem si musel nastřádat. Konzoli jsem si koupil na začátku letních prázdnin, a protože Pokémon Silver v obchodě neměli, pořídil jsem si Wario Land 3 a pařil celé léto. Dodnes mám na hru krásné vzpomínky. Pokémony jsem si pořídil také, bohužel to byla moje druhá a poslední hra na tuto konzoli. Do domácnosti přišel počítač a já na Nintendo trochu zanevřel. Z tohoto PC poblouznění jsem se probudil až v době DSi a Wii a snažil se dohnat co se dalo. S hrdostí mohu prohlásit, že Nintendo byla, je a bude moje celoživotní herní láska.

67972-Pokemon_-_Silver_Version_(USA,_Europe)-3 Wario_Land_3_(GBC)_15

JakeWh

Po napsání tohoto článku budu asi vypadat staře, nicméně má první konzole byla Atari  2600, kterou jsem hrával každé léto u babičky (naši televizní hry neschvalovali). Z dnešního pohledu šlo o hry graficky nekoukatelné. Pár čtverečků a barviček. Zvukový doprovod se omezil na nějaké pískání či bručení, ale tehdy prostě nic lepšího nebylo, tak nám to se ségrou vydrželo na dost dlouho. Pamatuji si, že páčka kterou se vybírala hra, měla vadu a byla hrozně citlivá, takže na jeden dotyk přeskočila třeba 10 her spolu s tou, kterou jsem chtěl hrát, a tak jsem musel celý seznam her listovat zase znovu. Vzhledem k mému ranému věku už nevím kdy, ale místo Atari se najednou objevil Famicom a kazetky. Spousta kazetek! Hlavně po tržnicích u Vietnamců jich byly hromady a za pár korun. Tohle období rozhodně patřilo k tomu nejlepšímu, co jsem za svoji herní cestu zažil. Flinstones, Baloon Battle, Tank 1990, samozřejmě Mario a spousta, spousta dalších. Tady začalo i skončilo mé seznámení s Nintendem. Dalších pěkných pár let jsem strávil na Playstationu 1, 2 a 3. První mě bavil opravdu hodně, ale s každou další vydanou generací mé nadšení upadalo. Poslední záchranou měla být PS Vita. Nebyla. Konzolku jsem asi po roce odložil a žádná hra nebyla ta pravá. Největší radost byla, když šla z domu. V tom zasáhl nejspíš osud 🙂 Kolega přinesl do práce nějakou starou elektroniku, co chtěl vyhodit, některé věci nefungovaly a mezi těmito byl Gameboy Color! Okamžitě šel ke mě a k mému nadšení jedinou závadou byly zoxidované kontakty baterií. Vyčištěno. Ono to vážně funguje! V tom okamžiku jsem přes Ebay nakoupil hromady kazetek a hrál a hrál. Tak mě napadlo. Jak vlastně dopadla firma Nintendo a co vlastně dělá dnes? Pořád vyrábí konzole a dokonce i handheldy. Hmmm 3DS. Jdu do toho! A od té doby jsem zpět u Nintenda. Náhoda? Asi ano, ale osud či karma zní lépe 🙂

 

Každopádně to bylo naše konzolové a počítačové paření v mladických letech. Ty pravé hry nejen našeho dětství zůstávají tyto a samozřejmě mnoho dalších.

pogy2 hřiště