Můžeme odpočítávat dny, do kdy vyjde SNES mini, tak mne napadlo, co ohodnotit jejího předchůdce? Nemám ale na mysli hodnocení samotné kvality konzole, ani výběru her, to nechám na Vás, čtenářích. Ne, mým úkolem bude dodat recenzi na každou hru, se kterou konzole přišla.

Co je classic NES? Je to možná nejvěrnější emulace zážitků z her první domácí konzole Nintenda, Nintendo Entertainment System. Od designu, který je sice mnohem menší, ale jinak vypadá identicky, po ovladač, při hraní máte pocit, že hrajete opravdu na NESku. Všechny hry jsou 8-bitovky, takže jak si možná dovedete představit, tituly na ní většinou nejsou moc složité, ale jsou obtížné. Hra přichází s 30 předinstalovanými hrami, ve své původní podobě, to znamená včetně glitchů.

Clasic NES vyšla 11. listopadu 2016 a po celém světě se rychle vyprodala. Nyní se dá prodat za podstatně víc, nežli za kolik jste ji koupili. Jak náročné jsou jednotlivé tituly? Zanechaly za sebou nějakou legii? Vypadají 8-bitové hry pořád dobře, i v době her ve full HD? Na tyto otázky se pokusím odpovědět v každém dílu této série. Budu se na Vás těšit již brzy se hrou, která má MEGA-skvělý soundtrack 😉

Mega Man 2

Mega Man je série, která je známá jako jedna z nejlepších a nejtěžších na NESku. Zanechala za sebou 6 her na NESko a mnoho dalších na jiných platformách. Je to platformer, ve kterém hrajete za (velké překvapení) Mega Mana, robota stvořeného Dr. Lightem. Mega Man chrání svět před rivalem Dr. Lighta, Dr. Wilym a jeho roboty. V pozdějších spinoffech hrajete za nástupce tohoto hrdiny, jako například za X, v sérii Mega Man X, nebo Mega Mana ze série BattleNetwork. Tato mohutná historie začala u Mega Mana na NESku, avšak nebyl to veliký úspěch. Kritikům se hra líbila, ale na veřejnosti se prodalo jen tak tak dost kopií hry na to, aby bylo možné udělat sequel. Skutečný úspěch Mega Mana začal až Mega Manem 2. To je také zřejmě důvod, proč na classic NES Nintendo  vydalo pouze Mega Mana 2 a ne původního Mega Mana. Co má ale každá hra v sérii společného je údajná náročnost.

Je Mega Man 2 tak náročný, jak se o něm říká? Ve zkratce: Ne. Náročnost Mega Mana 2 závisí na vaší svalové paměti. Pravda, pokud budete hru hrát poprvé, nejspíš vám potrvá dlouho ji porazit. Ale jakmile hrajete jeden level dlouho, vaše svaly si zapamatují jednotlivá místa, kde musíte včas skočit a střelit. Nepotrvá to dlouho a ani si nebudete uvědomovat, že bez využití plné pozornosti jste překonali překážku, která vám ještě před hodinou dělala nesmírné potíže. Bossové jsou převážně snadní. Co hru ještě zlehčuje jsou checkpointy uprostřed, na konci levelu, před bossem, a E-tanky, které vám doplňují životy ve chvíli, kdy si je chcete doplnit. Obtížnější pasáž nastává až po poražení všech viditelných bossů na stage selectu. To se potom vydáváte do hradu doktora Wilyho. Ale ani tato obtížnější pasáž není tak náročná. Stejně jako u předchozích levelů, svalová paměť udělá většinu práce později za vás. Vyžaduje to ale trochu víc soustředění, nežli první levely.

Hra běží na Classic NES skvěle. Ve srovnání s Mega Man Legacy Collection, sbírkou prvních her Mega Mana pro konzoli Nintendo 3DS z E-shopu, vypadá nádherně. Větší obrazovka dělá z této 8-bitové legendy nádhernou podívanou. Oproti některým hrám z její éry vypadá Mega Man 2 velice moderně.

Jedna z nejznámějších věcí na sérii Mega Man je její soundtrack. Skladby z levelů se vám i po dohrání budou přehrávat v hlavě, jsou velice chytlavé a skvěle navozují atmosféru hry. Hudba je dokonce součástí jmen postav. Mega Man se v Japonské verzi hry jmenuje Rockman a jeho sestra se jmenuje Roll. Rock ‘n’ Roll.

Jak už tedy Rock ‘n’ Roll napovídá, vývojáři Mega Mana 2 mají dobrý smysl pro humor. Co mne nejspíš z celé hry pobavilo nejvíce, byli nepřátelé v levelu robota Wood Mana na Vás má Wily připravené roboty jako Netopíry a Zajíce. ZAJÍCE! TO, CO VÁS MÁ ZNIČIT, JE ZAJÍC! Abych dal Wilymu trochu kreditu, Wily dal svým zajícům rakety, ale ne jen tak ledajaké rakety, tyhle…mají skin mrkve!

Mega Man 2 rozhodně stojí za zahrání, nejenom z důvodu nostalgie či její legie nebo retro atmosféry. Hra samotná je velice kvalitní i na dnešní poměry. Pobaví vás, naštve vás a hlavně vám dá skvělý pocit, že jste překonali její překážky. Mega Man 2 není moc obtížný z hlediska skákání, spíš je náročný na zapamatování specifických pohybů. Je to skvělá klasika která má co do sebe i dnes a určitě se k ní zase někdy vrátím.

Balloon Fight

Hra Baloon Fight je jedna z nejstarších her NESka. Je to hra, kterou každý Hard Core Nintendo fanoušek zná, ale běžný hráč a novější fanoušci nejspíš ne. V Baloon Fight ovládáte postavu, která má na zádech přidělané 2 balónky. Hra má tři mody: Singl player, 2-player a Baloon Trip. Váš úkol v singleplayeru a 2 – player je jednoduchý – Mačkat “A”, čímž vzlétnete a udržíte svou výšku, a díky tomu můžete sejmout balónky připoutané nepřátelům na záda, s jejichž pomocí létají i oni. Na rozdíl od vás mají však každý pouze 1 balónek. Pokud se oni dotknou vašeho balónku dříve nežli se dotknete vy jejich, ztrácíte život.

Baloon Tour má stejné ovládání jako single player, ale jedná se o sidescroller. Musíte ovládat svou výšku tak, aby jste se nedotýkali blesků, které jsou na vaši trase všude rozházeny. Ovládáním mi to trochu připomínalo hru pro iOS a Android, Flappy Bird. Já jsem s Baloon Fightem nevyrůstal, tudíž k němu nemám žádný vztah, ale slyšel jsem o této hře už dříve, jako o skutečné Nintendo klasice a kopii starší hry, Joust, od William Electronic. Myslel jsem si, že mne bude čekat příjemný zážitek. Pletl jsem se.

Hra vypadá v porovnání s jinými hrami NESka, jako Metroid, Super Mario Bros nebo Ice climber, hrami, které vyšli současně, nebo před Baloon Fightem, poměrně špatně. Dobře, takže grafika neobstála, ale co hudba? Jak jsem zmínil v předchozí kapitole, Mega Man měl hudbu skvělou. Bohužel, ani zde hra ale nezáří. Zvuk, který uslyšíte většinu doby je velmi nepříjemný a jakmile zlikvidujete nepřítele (u kterého mohu pouze předpokládat, že se jedná o hybrida supa a člověka, protože hra nemá žádný příběh a grafika vám toho o jejich identitě moc neprozradí), ozve se příjemná melodie. To dělá hru poměrně návykovou, protože se na tento zvuk budete těšit. Nicméně to je vše. Dlouhá nepříjemná melodie střídající se se záblesky příjemné.

Hra není moc náročná. Je nekonečná v obou modech a jedná se tedy pouze o skóre.  Její krása je bezesporu v její jednoduchosti. Baloon Fight je hra, kterou by jste měli hrát pro nostalgii nebo pro zažití mladých let Nintenda na vlastní pěst, ne pro její hratelnost. Classic Mini NES má na výběr mnoho her, které považuji za lepší a které zestárly mnohem lépe. Její grafika a zvuk mi, jako člověku, který ke hře neměl dřívější vztah, přišli smutné i na NESko. Co hře trochu pomáhá je její jednoduchost a návykovost. Její zábava je právě v této jednoduchosti. Ale je to hra, ke které se nejspíš vracet sám nebudu. Na rozdíl od jedné hry s gorilou, ale o tom příště.