Mario Bros.

Už nevím kdy a na čem, ale jako malý jsem tuto hru mnohokrát hrával, ne však proto, že by mě bavila. Naopak, hra mne jako malého vůbec nebavila. Ze jména je jasné, že hra byla předchůdcem k proslulé hře Super Mario Bros, jako malý jsem to však nevěděl, a tak jsem velice často hrál tuto hru, místo Super Maria (kterého jsem jako malý nemusel, ale chtěl jsem si dokázat, že ho zvládnu). Po letech se k ní tedy vracím a ptám se sám sebe, byl-li jsem ke hře jako malý spravedlivý.

Mario Bros byla třetí hra, ve které se Mario objevil (první dvě byly Donkey Kong a Donkey Kong Jr.). Je to platformer, ve kterém máte za úkol zabít všechny nepřátele v levelu. Na rozdíl od Donkey Konga, tentokrát vás pád nezabije, ale schopnost zabití nepřítele skokem na jejich tělo zde pořád není. Nepřátele zabíjíte bouchnutím do plošiny, na které stojí, čímž je shodíte na záda a pak už jen stačí do nich kopnout a je po nich (také lze třikrát použít kostku POW, která funguje jako takové zemětřesení. Později se tato kostka objevila i v dalších hrách). Pokud na ně skočíte, ztrácíte život.

Cílem hry je pouze dostat se co nejdál a skóre. Je to stará hra, takže by mě to nemělo iritovat, ale vyšla po Donkey Kongovi a DK Jr., po dvou hrách, které měly nějaký příběh a jednoduché cutscény. Co z toho je v této hře? Nic. Hudba hry je ubohá. Během hraní nehraje žádná hudba, pouze zvukové efekty. Pravda, ve své době to bylo obvyklé, ale i melodie, které uslyšíte mimo levely, jsou žalostné. Grafika se mi nelíbila. Je nudná a levely jsou si příliš podobné. Ve srovnání s Donkey Kongem, který měl 3 opakující se unikátní levely, je struktura levelů Mario Bros prostě líná. Hra také nabízí možnost multiplayeru, kde byl poprvé viděn Mariův bratr Luigi. Věřím, že je hra v multiplayeru zábavnější, protože pak se alespoň můžete bavit soutěžením o lepší skóre, ale i tak mi nepřipadá, že stojí za to do ní věnovat moc času.

Po hraní Mario Bros. mohu s klidem říct, že si stojím za svým názorem z dětství. Hra mne nebaví. Hry s cílem lepšího skóre nemusejí být nezajímavé, Dr. Mario to podle mne zvládl dokonale. Ale Mario Bros. Pro mne neměl, co nabídnout. Do této recenze jsem osobně považoval Baloon Fight (A do jisté míry i Pac-Mana) za nejslabší hru konzole Classic NES Mini, ale toto místo předávám hře Mario Bros. Baloon Fight byla sice hra, která mne nebavila, ale alespoň nabízela různé typy levelů a jiný mode hraní. Mario Bros. Nabízí pouze retro zážitek, ale co se hratelnosti týče, rozhodně zestárla špatně. Classic NES Mini má podle mne mnohem lepší hry, které mají jenom cíl skóre. Pokud si chcete nějakou takovou hru zahrát, doporučuji Dr. Maria, předchozí hru v této sérii recenzí. Mario Bros. je hra, kterou můžete s klidným svědomím přeskočit. Pokud si její gameplay opravdu chcete užít, doporučuji verzi přítomnou ve hrách série Super Mario Advance, kde je grafika i hudba mnohem lepší a kde mne hra alespoň trochu bavila.

Super Mario Bros.

Konečně je to tady! Hra, která je jednou z nejikoničtějších her 8-bitové éry! Hra, která definovala Maria, a která mne napadne vždy když slyším název Nintendo Entertainment Systém. Super Mario Bros. jsem hrál i jako malý, ale ne moc. To jsem byl ještě velice malý a nevěděl jsem, že se na ovladači má někdy držet víc, než jedno tlačítko, takže Goombové a díry v Levlu 1 pro mne byli nepřekonatelnou překážkou (byl jsem opravdu malý, teprve jsem zjistil, jak se zapíná ovladačem televize). Od té doby byl Mario mým úhlavním nepřítelem a jeho hry jsem považoval za nemožné. Stejně jsem se chtěl naučit hrát tyto hry, takže jsem zkoušel jiné verze Mária, jestli náhodou nejsou jednoduší.  Naneštěstí jsem při mé honbě za jinými verzemi často narazil na Mario Bros. (neuměl jsem číst a rodiče to nezajímalo – Mario, ne čtení :), takže jsem na Maria velmi dlouho zanevřel. O pár let později jsem se ke hře vrátil a dostal jsem se pochopitelně dál, obzvlášť v jiných verzích (mám dobré vzpomínky na Super Mario Bros. 3), ale první Super Mario u mě vždy bude překážkou, která mi trvala absurdně dlouho porazit.

Příběh hry je jednoduchý. Bowser unesl princeznu Peach a přeměnil Toady v království do kostek (ano, do těch kostek, které ve hře ničíte). Hra se odehrává v osmi světech. Super Mario Bros. je platformer. Není to těžká hra, ale máte omezené množství životů, než dostanete Game Over a celou hru budete muset začít od začátku. Naštěstí jsou ve hře skryté zkratky, které vás mohou dostat až do posledního světa, takže tím obtížnost hry výrazně klesá.

Ovládání hry je skvělé. Skákání je zábavné a celá hra je spravedlivá, vaše smrti jsou jen vaší chybou, ne chybou hry. Hudba hry je dobrá. Některé skladby jsou velmi ikonické a hudba dobře vystihuje atmosféru hry. Grafika je moc hezká. Nevypadá výjimečně dobře, ale rozhodně je to jedna z hezčích her NESka. Body u mě získala i díky zajímavějším pozadím. Nejvíc se mi na ní líbily zlaté kostky. Jsou ve hře velmi časté, ale jsou skvěle namalované a vystihnou kvalitu celé hry

Super Mario Bros je skvělá hra. Je to klasika, která je i dnes zábavná. Má slušnou grafiku a hudbu a skvělou hratelnost. Celkově bych řekl, že je hra nadprůměrná ve srovnání s jinýma hrami Classic NES Mini. Pokud konzoli vlastníte, zahrajte si Super Mario Bros, stojí za to a je to zážitek, který by měl mít každý fanoušek Nintenda. Hra si podle mne naprosto zaslouží svou popularitu a dědictví.

Super Mario Bros. 2

Po mé zkušenosti s Mariem v mém dětství mi trvalo dlouho, nežli jsem získal motivaci si ho znovu zahrát. Když jsem byl asi ve čtvrté třídě, přestalo mě bavit poslouchat spolužáky, jak milují Maria. Mario byl všude, spolužáci hráli Mario Party, Mario Kart a samozřejmě hlavní hry Maria. A já jsem ho nehrál. Tak jsem konečně našel důvod, proč dát Mariovi další šanci. Jednou z her, které jsem tehdy začal hrát, se stal Super Mario Bros. 2 (V portu na Game Boy Advance).

Super Mario Bros je oproti zbytku hlavních her z Maria neobviklá z mnoha důvodů. První neobvyklou věcí je její jméno. V době, kdy vyšel Super Mario Bros. v Americe a Evropě už totiž v Japonsku vyšla úplně jiná hra pod stejným názvem. Později byla vydaná i v ostatních zemích, zvaná Super Mario Bros. The Lost Levels. Příběh toho je zajímavý.

Původně měl být Super Mario Bros. 2 vertikální platformer (oproti tradičnímu side-scrollingu Maria) pro dva hráče, ale nápad se tvůrcům nelíbil. Prototyp byl předělán do jiné hry, zvané Yume Kōjō (doslova ”Továrna na sny”). Místo toho byla vytvořena hra velice podobná prvnímu Super Mario Bros, která měla grafiku podobnou arkádové verzi oproti NESkové. Hra byla mnohem těžší a vypadala lépe, nežli její předchůdce, ale do zbytku světa se prozatím nedostala. V Americe byly pořád viděny následky nedávného krachu videoherního průmyslu a lidé z Nintenda nechtěli, aby Mario byl viděn jako nesmírně těžká a frustrující hra, která je navíc podobná první. Takže se vrátili k původnímu prototypu, hru dopilovali, předělali, aby byla víc, jako Mario a tak vznikl Super Mario Bros 2. pro zbytek světa.

Hned na začátku hry si všimnete něčeho neobvyklého pro hry Maria: výběr postav, ve kterém jsou i Peach s Toadem . Pravda, moderní hry Maria také někdy mívají tyto dvě postavy jako protagonisty, ale i dnes je to poměrně vzácné a tehdy to bylo poprvé. Super Mario Bros. 2 je stejně jako Super Mario Bros. také platformer, ale tentokrát můžete chodit i doleva. Také velkým rozdílem proti svému předchůdci je jiné zabíjení nepřátel. V Super Mario Bros nepřátele zabilo, když jste na ně skočili, ale tentokrát se jim po skoku nic nestane. Poté, co na nich stojíte, je musíte zvednout, pak zahodit a tím je můžete zabít. Také můžete ze země vytáhnout turnip (tuřín, item, který se stal jedním ze symbolů série) nebo bombu a ty na ně hodit, čímž je také zabijete.

Grafikou je Super Mario Bros. 2 mnohem lepší, nežli originál. Pravda, Super Mario Bros. Měl grafiku na svou dobu skvělou, ikonickou a dobře zestárala, ale Super Mario Bros. 2 je mnohem zajímavější. Má víc barev a co se mi na ní asi líbí nejvíc, je způsob, jakým Mario při skrčení drží svou čepici. Je to dobrý příklad upgradu v grafice hry, kterých je ve hře spousta. Hudba je skvělá. Je velice ikonická, některé melodie určitě poznáte z internetu nebo z pozdějších her. Super Mario Bros. 2 je velmi dobře udělaná hra. Dodala sérii mnohé prvky, které se objevují v pozdějších hrách. Je to právoplatný sequel k Super Mario Bros. a je to hra, kterou by jste měli zkusit. Spíš bych jí řadil k lehčím hrám, takže někoho by možná trochu nudila, ale mě osobně bavila dost.