Donkey Kong

Donkey Kong pro NES byla jedna z prvních her NESka, vyšla stejný rok, co vyšel Baloon Fight, 1986. Byl to pro Nintendo velký hit. Donkey Kong se stal jednou z nejikoničtějších her mladého Nintenda. Právě tady byl poprvé viděn Mário. Donkey Kong ale nebyl jen počátek Máriovy kariéry, byl to i předchůdce Donkey Kongových vlastních her. Série Donkey Kongových her je, podobně jako Máriova, velice dlouhá a převážně úspěšná.

Původně se mělo jednat o americkou lokalizaci Japonské, tehdy populární, hry Radar Scope. Ale v době, kdy mělo dojít k lokalizaci, už nebyl Radar scope v Japonsku populární, takže Nintendo mělo před sebou velkou finanční ztrátu, pokud by něco nevymysleli. Byli nuceni již zakoupené hry předělat v původním enginu na zcela novou hru. Tou hrou se stal pochopitelně Donkey Kong. Původně se mělo jednat o hru Popeye, populární Americké komiksové postavičky, ale Nintendu se nepodařilo získat potřebná práva k použití této série.

Poslední problém, který Nintendo s Donkey Kongem čekal, byla žaloba s Universal City Studios, majiteli filmů King Konga. Soud ale uznal ve prospěch Ninteda, což velkému N dovolilo prorazit do Spojených Států jako významná konkurence. Příběh hry je jednoduchý. Gorila zvaná Donkey Kong unesla Jumpmanovu (Máriovu) přítelkyni, Pauline. Vaším úkolem je vyhýbat se překážkám a dostat se na vrchol levelu, za Donkey Kongem.

Donkey Kong je poměrně náročná platformovka, respektive byla by, kdyby byla delší. Hra má totiž pouze 3 levely, po kterých se levely opakují s větší obtížností. Největší problém mi dělal bezpochyby první level a najít řešení 3. levelu. Je to o trochu náročnější nežli Mega Man 2 v tom, že i poté, co si vaše svaly zapamatují potřebné pohyby na dostání se k cíli, budete muset dávat pozor v předchozích levelech. Další obtížnost tkví v omezených pokusech porazit level. Máte totiž na všechny levely dohromady jen 3 životy. Pokud o ně přijdete, nastává Game Over a vy začnete opět od levelu 1. A pokud se vám podaří hru porazit 7x, na dalším levelu dojde ke glitchu, který vám dá pouhé 4 vteřiny na poražení levelu, něco, co je nemožné a nazýváno “Kill Screen”. Obtížnost mi ale přišla spravedlivá. Hra je krátká, takže dává smysl, že musíte neustále začínat od prvního levelu. A zbytek obtížnosti tkví jen na vašich reflexech a schopnosti dopředu plánovat vaše skoky.

Grafika je poměrně hezká. Není to sice nic ohromujícího, ale ve srovnání s Baloon Fightem je to nádhera. Přijde mi, že by ale v dnešní době neobstála, ani jako indie hra. Jako retro hra ale vypadá nádherně. Hudba hry je poměrně jednoduchá ale velice příjemná. Chození dělá skvělý zvuk a skákání, kladivo (které je itemem v pozdější hře Super Smash Bros), menu, zapnutí hry a smrt jakbysmet.

Hra se mi velice líbila. Trvalo dlouho, než jsem se v ní zdokonalil, ale když si ji zahraji dnes, porazím hru klidně i dvakrát s danými třemi životy. Naprosto chápu, proč se stala klasikou. Je zábavná, náročná a má příjemné zvuky. Také má jednoduché cutscény, což bylo v době této hry neobvyklé. Je to hra, ke které se budu určitě často vracet. Jaká by asi byla hra, kde by Mário byl padouchem a Donkey Kong by byl na místě Pauline?

Donkey Kong Jr.

Po úspěchu hry Donkey Kong bylo jasné, že přide sequel. Tím byla hra Donkey Kong Jr.  Tentokrát hrajete za syna Donkey Konga, který se snaží svého otce zachránit od Mária. Je to jedna z jediných dvou her Nintenda, ve kterých je Mário padouch. Další z těchto dvou her byla hra Donkey Kong Circus na starý handheld Nintenda zvaný Game and Watch. V té hře jste hráli za Donkey Konga, který byl v Máriově cirkuse. Museli jste žonglovat předměty, a pokud jste některý nechytli, nebo jste chytli ohnivou kouli, Mário se vám vysmál.

Takže zatím byl příběh Donkey Kongo takový: Mário Donkey Konga zajal a na veřejnosti potupoval v cirkuse, kde si z něj veřejnost dělala srandu, protože působil jako směšný hlupák (původně byl Donkey Kong pojmenován Donkey jako osel) (Donkey Kong Circus). Donkey Kong už toho měl plné zuby, takže aby se Máriovi pomstil za jeho týrání, unesl mu jeho přítelkyni, Pauline (Donkey Kong). Poté, co Mário Pauline zachránil, dal Donkey Konga uvěznit. Donkey Kong měl ale syna, od kterého byl unesen. Donkey Kong Jr. se tedy vydává na cestu zachránit svého otce. DK Jr. je ještě malá opička, ale Mário je nemilosrdný a aktivně se jí snaží zabít, nebo ublížit. Posílá na DK juniora ptáky, elektrické výboje a mechanické myši, aby ho zastavily. Kam se hrabe Bowser ve srovnání s krutostí Mária, že?

Na rozdíl od předchozí hry, Donkey Kong Jr. je víc strategický. Pořád je zde akce, ale těžkou částí zde není přeskočit barely nebo nespadnout z příliš velké výšky, ne, tentokrát je důležité si vše dopředu naplánovat. Celá hra je spíše podobná druhému levelu Donkey Konga, nežli prvnímu či třetímu. I tentokrát máte omezeně pokusů na poražení „nekonečného loopu“ loopu (i zde je kill screen, ale je mnohem těžší se k němu dostat a neustále se zde opakují tentokrát 4 levely, ne 3). Hra je ale o něco jednodušší, právě díky většímu důrazu na strategii oproti akci. Bavila mne víc, nežli Donkey Kong.

Grafika je mnohem hezčí nežli Donkey Konga. Hra využívá více zelené a modré, takže nevypadá tak mondénně, jako Donkey Kong. Celkově bych řekl, že Donkey Kong Jr. je skvělý sequel. Je lepší, nežli originál, alespoň co se hratelnosti týče. Dodává originální příběh a je celkovým upgradem předchozí hry, přitom však má rozhodně svojí identitu. Stejně jako k Donkey Kongovi, i k Donkey Kong Jr. se budu rád vracet.

Bubble Bobble

O této hře jsem nikdy předtím neslyšel. Je to komická „platformovka“ (v uvozovkách, protože pod termínem platformovka si člověk spíš představí Mária nebo Megamana, nežli formát Bubble Bobbelu). V Bubble Bobble hrajete za dráčka, který se musí dostat skrz 100 levelů v jeskyni příšer. Byla to jedna z prvních her, která měla vícero možných konců. Ty závisely na modu, ve kterém jste hráli. Já jsem měl bohužel jenom jeden ovladač na konzoli Classic NES mini, takže jsem hrál pouze single player. Ale přijde mi, že hra musí být v multiplayeru velmi zábavná, protože pak oba hráči hrají najednou za svého vlastního dráčka a mohou spolupracovat. Také ending multiplayeru je údajně lepší, nežli singlu.

Bubble Bobble je hra trochu podobná něčemu jako by byla kombinace Chibi Roba, Yoshis wooly worldu a Pac-Mana. Vaším útokem jsou bubliny, které plivete na nepřátele. Ti jsou v bublinách pak uvězněni a vy bublinu musíte co nejrychleji zničit, čímž nepřítele porazíte. Grafika se mi vesměs líbila. Dráček vypadá úžasně, myslím si, že by obstál jako skvělý i v dnešní době a nepřátelé mají většinou také dobrý design. Co hře ale na vzhledu dost ubírá je nudné černé pozadí a nezajímavé barvy levelů. Na krásný a barevný vzhled nepřátel, vás a všech útoků je to opravdu škoda. Levely samy o sobě jsou také moc hezky navrženy, někdy tvoří z kostek tvary, ve kterých se pak musíte orientovat. Další věc, která se mi na vzhledu Bubble Bobble velice líbila, byla strategie, jejíž nutnost pozdvihuje právě struktura některých levelů. Bubble Bobble není moc obtížná hra. Rozhodně jsou levely, které jsou náročnější, ale při trošce cviku z vás zanedlouho budou experti. Co také ubírá na obtížnosti jsou powerupy a možnost hesel, která vám dovolí po game over pokračovat tam, kde jste skončili. Nejsou dlouhá a ubírají na vážnosti 100 levelů.

Co je na hře komické? Jednak jsou to samotné roztomilé designy nepřátel a dráčka, ale také je to hudba. Ta je v Bubble Bobble poměrně příjemná a zábavná, přidávající na roztomilé a zábavné atmosféře hry. Ale nedoporučuji hrát hru moc dlouho v jednom sezení, protože je to jediná písnička, kterou během hraní uslyšíte. Ale v malých dávkách je skvělá. Lituji toho, že Classic NES Mini nepřichází se dvěma ovladači, protože tahle hra by ve dvou byla mnohem zábavnější. Nevíte-li, jestli si pořídit druhý ovladač ke Classic NES Mini a pro které hry se vyplatí mít druhého hráče, Bubble Bobble je rozhodně jedna z her, pro kterou by se vyplatilo si pořídit druhý ovladač. Bubble Bobble je hra, kterou jsem si užil. Graficky vypadá velice dobře na svou dobu, bohužel je velká část obrazovky nezajímavá v porovnání s postavami a útoky. Hra není těžká a je spíše určená na krátké hraní. Pokud si pořídím druhý ovladač, rozhodně se k ní vrátím s druhým hráčem.