Ice Climbers

S postavami Ice climbers (Popo a Nana) jsem se poprvé setkal ve hře Super Smash Bros Brawl pro konzoli Nintendo Wii. Tehdy jsem si říkal, že hra, ze které pocházejí, musí být zajímavá. Podruhé jsem se s touto hrou setkal v Super Smash Bros 3ds, kde v modu Smash run je jeden z nepřátel lední medvěd se slunečními brýlemi. Spekuloval jsem, ze které hry pochází. Nyní to vím. Ice Climber pro konzoli Nintendo Entertainment System.

Ice climbers je platformovka (tentokrát ve více tradičním smyslu), ve které hrajete za inuity, kterým byl ukraden lilek. Není to nijak hluboký příběh, ale bohatě stačí. Ve hře je 32 skal, po kterých musíte vylézt. Když skočíte, vašim kladivem zničíte kostky nad vámi, čímž se prorazíte do dalšího patra. Kladivo se také užívá jako zbraň. Hru jsem hrál v singleplayeru, ale stejně jako Bubble Bobble, i Ice Climbers je hra, která je rozhodně zábavnější ve dvou hráčích. V singleplayeru ovládáte pouze Popoa. Hra je na začátku poměrně lehká, ale velmi rychle se ztíží. Nastanou chvíle, kdy musíte vyskočit na hýbající se platformu a z ní prorazit vchod do dalšího patra, do kterého musíte hned skočit bez toho, abyste spadli z pásu, na který doskočíte. Přitom na vás budou samozřejmě útočit nepřátelé. Co mi také dělalo problém bylo skákání. Ice climbeři skákají do velké výšky, ale do stran mnohem méně. Bylo to něco, co mne zaskočilo a celou dobu mi dělalo problémy, ale to bylo mou vlastní chybou, ne chybou hry.

Hra vypadá velice dobře. Bohužel je pozadí trochu nudné, ale alespoň má černá plocha na sobě hvězdy. Postavy jsou skvěle namalovány a celá hra působí příjemně barevně. V celé hře hraje jen jedna skladba, naštěstí je velice chytlavá. Buďte ale připraveni, že po dlouhém hraní a frustraci, kterou od hry pocítíte, vás hudba možná začne trochu iritovat. Hra Ice Climber se mi velice líbila. Ničení kostek nad vámi je velmi zábavné a vidět vaši postavu skákat do absurdních výšek je také skvělé. Ice Cliber je další hrou, pro kterou se vyplatí pořizovat si druhý ovladač pro Classic NES Mini, protože ve dvou hráčích bude mnohem snazší prorazit a proskočit patrem. Na dnešní poměry je hra trochu prázdná, ale jako mini hra, jako něco, co si na chvíli zahrajete, je skvělá. Teď mne prosím omluvte, čekána mne americký fotbal.

Tecmo Bowl

Nikdy jsem moc sporty nemusel. Jako malý jsem dlouho hrával hokej, ale to mi sporty ještě víc znechutilo. Sportovní hry k tomuto odporu patří také. Nikdy mne nebavily. Ani neznám skutečná pravidla amerického fotbalu. Takže to prosím berte v potaz, zatímco tuto recenzi čtete. Pro fanoušky sportovních her, zejména amerického fotbalu, je Tecno Bowl poměrně významná hra. Bylo to poprvé, co se ve hře objevila jména skutečných hráčů na daném týmu. Každý hráč má své vlastní staty, které se mají podobat skutečnosti. Takže je jasné, že Tecmo Bowl se stal předlohou budoucích sportovních her.

A co je tedy Tecmo Bowl? Je to adaptace americké soutěže Super Bowl, která se hraje v americkém fotbale. Hrajete za jeden ze 12 týmů, buďto v útoku, nebo obraně. Před každým pokusem o získání míče nebo dostání se blíž ke gólu si můžete vybrat jednu ze 4 strategií. Po jejím zvolení se snažíte splnit cíl vaší pozice. Hra vypadá dobře na svou dobu, není to žádný Megaman, ale rozhodně je to hezčí nežli Baloon Fight, zhruba na úrovni, nebo o něco lepší, nežli Ice Climber. Není zde žádné černé pozadí a v poločase se na obrazovce objeví obrázky roztleskávaček, což hře opět dodává na celkové kvalitě grafiky. Jediná věc která vypadá trochu zvláštně, je publikum, ale je to jen taková drobnost, které bych si možná nevšiml, kdyby mne hra bavila. Hudba byla mou oblíbenou částí této hry. Byla akční a dělala z činnosti, která mne nebavila, víc akční hru, kde se musíte vyhýbat nebo chytat nepřátele, nežli simulátor amerického fotbalu.

Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem pochopil základní ovládání a cíl hry (jak už jsem zmínil, nejsem fanoušek amerického fotbalu, vím o tom asi tolik, jako kolik pokémonů zná průměrný člověk starší středního věku). Hra je složitější, nežli se zdá. Je to už třetí hra v kuse, u které je údajně skvělý multiplayer. Věřím, že je zábavnější, nežli single, ale pokud nejste fanoušky sportovních her, hrát jakýkoli mod této hry je nezábavné. Pokud jste a máte druhý ovladač, rozhodně si multiplayer zahrajte.

Hra se mi nelíbila. Po grafické a zvukové stránce je skvělá, ale podle mne je na hře nejdůležitější hratelnost. Byť dávám Baloon Fight tolik hateu, alespoň je to hra, kterou si sem tam zahraju. Sice jsou hry, které se mi líbí víc, ale Baloon Fight má dobrou, byť na můj vkus trochu jednoduchou, hratelnost. Tecmo Bowl  mi, jako člověku, který nemusí tento typ her, nic nenabízí. Pokud jste fanoušci sportovních her, určitě vás to bude bavit, hra je velice kvalitně udělaná. Ale není pro mne. K Tecmo Bowl se určitě vracet nebudu. Jak bych si představoval dobrou sportovní hru pro lidi, kteří nemají rádi sportovní hry? Měla by něco společného s motorkami?

Excite Bike

Excite Bike je hra, kterou já považuji za sportovní, spolu s většinou závodních her (výjimkou jsou hry jako Mario Kart). Jezdíte na motorce a vaším cílem na trati je porazit danou časovou kvótu. Máte na výběr 3 herní mody a v prvních dvou máte na výběr 5 tratí. Na prvním modu hrajete na trati sami, žádní npc s vámi nezávodí, jste to jen vy proti času. Ve druhém modu jsou na trati i jiní závodníci. Cíl hry je ale pořád stejný, porazit časovou kvótu. Ostatní závodníci jsou tam akorát jako překážky navíc. Třetí mod je důvodem, proč se mi hra líbila. V tomto modu, zvaný „Design“ můžete tvořit své vlastí levely! Excite Bike je jednou z prvních her, která obsahovala editor levelů. Je to jako retro Mario Maker…s motorkami! Dodává to do hry větší hloubku, kterou si na ní velice cením.

Ovládání je trochu složité, ale lze se ho naučit poměrně rychle. Zatímco jste ve vzduchu, musíte na D-padu orientovat pozici vašich kol. Pokud to zkazíte, při dopadu na zem spadnete. Také nemůžete držet příliš dlouho plyn, jinak se vám přehřeje motor. Naštěstí jsou na tratích zrychlovače, která vás také zchladí. Excite Bike nemá moc dobrou grafiku. Naštěstí nemá černé pozadí (nejspíš jste si už všimli, že ty úplně nemusím), ale barvy, které jsou na obrazovce, působí poněkud nudně.  Publikum vypadá obzvlášť špatně, klidně by se dalo interpretovat jako skladiště kuželek, nebo armáda amerických fotbalistů tančící za zdí (Tecmo Bowl mne poznamenal).

Hudba zde taky není moc skvělá. Jsou zde sice skvělé zvukové efekty, ale žádná skladba zde při závodech nehraje. A teď mám dobrou zprávu pro ty z vás, co mají pouze jeden ovladač a chtějí hrát multiplayer. Hra sice nemá žádný tradiční mod pro dva hráče, ale můžete si s přáteli nebo rodinnou navzájem závodit na levelech z již zmíněného Design modu. Dodává to téhle jinak průměrné hře důvod se k ní neustále vracet. Hra Excite Bike se mi velice líbila. V určitých ohledech je přímým opakem Tecmo Bowlu. To, co bylo na Tecmo Bowlu dobré, je zde špatné a naopak. Ale na rozdíl od Tecmo Bowlu je zde něco i pro lidi, kteří nesledují motocross a nemají zájem o sport ani motorky. A dodala nám Level Editor, něco, co podle mne činí každou hru lepší. Díky tomu si myslím, že hra je skvělá i na moderní poměry. Až si někdy budu chtít s přáteli nebo rodinou zahrát nějakou hru na NESku, rozhodně sáhnu po Excite Biku.