StarTropics

StarTropics je hra, o které jsem nikdy předtím neslyšel. Je to RPG podobná Zeldě. Byla vydaná pouze v Americe a Evropě, což je neobvyklé, protože většina her na NESko vyšla nejprve na japonském Famicomu. Hrajete za chlapce jménem Mike, který přijel na ostrov C (kde se hra odehrává) navštívit svého strýce. Ten ale chybí, takže mu náčelník vesnice, ve které strýc pobýval, dá Jojo, se kterým musí svého strýce najít. Příběh začíná velmi rychle, už po pár minutách jste v prvním dungeonu.

Na rozdíl od Zeldy může protagonista StarTropics skákat. Je to velkou součástí hry, asi na úrovni nutnosti útočit. A útočí se již zmíněným Jojem. Je to podobné, jako útočení mečem v jiných hrách, jenom komičtější. StarTropics je velmi těžká hra. Máte 3 pokusy, nežli budete muset dungeon zkusit od začátku. Naštěstí dokud máte pokusy, dungeony mají checkpointy. To nezní moc těžce, ne? Co je těžké, je nutnost rychlé reakce na útoky a nebezpečí ve formě vody. Když totiž spadnete do vody, neubere vám to trochu života, ne, ono vás to rovnou zabije. A věřte, že když musíte rychle skákat vedle vody, párkrát do ní omylem skočíte, takže tři pokusy vyplýtváte velmi rychle.

Hudba hry je dobrá. Hra je možná těžká, ale rozhodně působí komicky.  A hudba tento pocit skvěle zesiluje. Chvílemi je napínavější, ale celkově mi přišla mnohem komičtější, nežli hudba Zeldy. Hra vypadá skvěle, jako kombinace Zeldy a Final Fantasy. Respektive v Dungeonech připomíná Zeldu a mimo ně Final Fantasy. Nejvíce se mi na grafice hry líbil způsob, jakým hra prezentuje významné rozhovory. Ukáže dobře namalovaný obrázek postavy, se kterou mluvíte, a za ní je namalovaná místnost s efektem hloubky! To je něco, co mě velmi zaskočilo, od hry na NESko jsem nic tak propracovaného nečekal.

StarTropics je hra, u které lituji, že jsem ji nehrál jako mladší. Je na ní spousta skvělého, ale její obtížnost je velká a při hraní mi připomíná jiné hry, které mám rád a které bych hrál raději. Pokud vám nevadí kombinace strategie, akce, RPG a platformerů, je to hra pro vás. A pokud jste víc s vkusem, jako já, kdy vám tohle úplně nesedí, stejně doporučuji si hru zahrát. Na mě byla trochu moc obtížná a rychlá, ale vůbec nelituji, že jsem si ji zahrál.

Kid Icarus

Další hra, o které jsem slyšel díky sérii Super Smash Bros. Kid Icarus byla hra, kterou jsem si chtěl už dávno zahrát. Opravdu jsem od ní očekával hodně. Kid Icarus je platformer, v některých ohledech připomínající Mega Mana. Hlavním rozdílem mezi tradičním platformerem a Kid Icarus je padání. Pokud totiž hrajete třeba již zmíněného Mega Mana a pod vámi není propast, když spadnete, nic se vám nestane. V Kid Icarus se po hnutí obrazovky směrem nahoru stává z území pod vámi automaticky propast, takže v momentě, kdy spadnete, jste rozhodně skončili. Ale ani nemáte k dispozici víc pokusů, jeden pád a máte game over (který je v Kid Icarus „I’m finished“). A nepřátelé sami jsou také nebezpeční. Takže je Kid Icarus jenom pro ty nejvytrvalejší gamery. Nejsem na platformery nemehlo, ale tato hra mi vůbec nejde.

Lidé poměrně kritizují grafiku této hry, ale mně se celkem líbí. Pravda, je velice obyčejná, ale řecké motivy, kterých je ve hře plno, dodávají pocit, jako že jste v ruinách nějaké staré řecké pevnosti. Grafika by podle mne mohla být mnohem lepší, ale dá se na ni velmi jednoduše zvyknout. Hudba je fajn, Kid Icarus nám přinesl pár melodií, které jsou velice ikonické, například znělka smrťáka vám zůstane dlouho uvízlá v hlavě. Pokud máte rádi platformery, jste tolerantní s grafikou (uznávám, že je i u téhle hry na poměry NESka trochu slabší) a máte rádi opravdu velmi obtížné hry, je tato hra pro vás. Mne baví překvapivě dost. Neustále se k ní vracím. Sice je těžká, ale ten pocit vítězství stojí za to. Je to podle mne jeden z nejtěžších platformerů na NESko. A na rozdíl od Metroidu mě nezklamal.

Galaga

Galaga je jednou z nejstarších klasik NESka.  Je to hra, která je o něco novější než Pac-Man (Asi o rok) a je stejně jako Pac-man považovaná za jednou z nejlepších her takzvané „Zlaté éry videoher“. Je to akční vesmírná střílečka, inspirovaná hrou Space Invaders. Je to hra velice jednoduchá. Vaším jediným cílem je zabíjet vesmírné mouchy a tím si zvyšovat skóre. Hrajete za vesmírnou loď z pohledu z výšky.

Galaga je oproti Space Invaders o něco sofistikovanější, vesmírné mouchy se totiž různě hýbají a tvoří různé formace, za jejichž zničení získáte body navíc. To znamená, že je hra o něco těžší a zábavnější, nežli Space Invaders, ale jak už jsem zmínil, ve srovnání s něčím jako Donkey Kong, nebo i do jisté míry Pac-Man, není moc složitá. Galaga nevypadá špatně. Mouchy mají husté efekty a líbí se mi jejich útok, který vás chytne a pohltí. Je to dobře namalované a činí to hru zajímavější.

Hra má pouze zvukové efekty, hudba je jen mimo samotnou akci hry. Je to škoda, ale na takto starou hru je to pochopitelné. Galaga byla hra, kterou jsem rád, že jsem si jí zahrál, ale moc mě nechytla. Motivace lepšího skóre mi nestačila na to, abych byl hře plně oddán. Nevypadá špatně, a pokud jste zvědaví, stojí za to si jí zahrát, ale jinak moc zajímavá tato hra není.