Gradius

O hře Gradius jsem nikdy předtím neslyšel. Z názvu a obrázku hry Classic NESka mne hned napadla generická vesmírná střílečka. Měl jsem z poloviny pravdu. Opravdu se jedná o vesmírnou střílečku, ale rozhodně ne generickou. Hra je sidescroller, ve které ovládáte vesmírnou loď zvanou Vic Viper. Musíte se vyhýbat nepřátelům, kteří na vás nejen střílejí, ale i se pokoušejí o kamikaze. Obrazovka je tedy neustále plná akce. Pochopitelně je ale velice obtížné vyhnout se všem těmto nástrahám. Máte jen 3 pokusy, pak nastává game over a musíte začít od začátku. Levelů je 7, takže prospekt vítězství může působit nemožně. Naštěstí hra obsahuje 2 cheaty, které ji výrazně zjednoduší.

 Cheat na continue po game over:

  • Na obrazovce s Game Over zmáčkněte na ovladači tuto sekvenci – Dolů, nahoru, B, A, B, A, B, A, start (údajně se může použít pouze jednou, ale mně nefungoval ani tehdy. Pokud se ale dostanete ve hře daleko, proč to nezkusit?)

Cheat na nové zbraně a štít:

  • Během levelu pauzněte hru a zadejte tuto sekvenci (Konami kód) – Nahoru, nahoru, dolu, dolu, doleva, doprava, doleva, doprava, B, A  (Funguje jen jednou za level)

Gradius vypadá nádherně. Když s lodí hýbnete, natočí se do jiného úhlu v efektu, který je skoro na úrovni sneska. Hudba je taky skvělá, takže celková kvalita hry je velmi dobrá. Sice hra nemá příběh, ale myslím, že u takovéto střílečky by stejně nebyl zapotřebí. K této hře se nejspíš budu vracet. Možnost oficiálních cheatů ve hře je něco, čeho si na každé hře cením, obzvlášť u her, které jsou nespravedlivě kruté, což Gradius ani moc není, můžete se v této hře zdokonalit a nevyužívat cheatů vůbec. Hraní Gradiu je příjemný zážitek po sluchové, vizuální a hratelné stránce a rozhodne vám tuto hru doporučuji, ať jste hardcore fanda starých a těžkých videoher, nebo noví hráči, kteří mají problém i s moderními hrami, je na této hře něco, co se vám bude líbit.

Ghosts ‘n’ Goblins

Tuto hru jsem hrál poprvé na jedné arkádě. Vzpomínám si, že mě hra bavila. Hudbu měla dobrou, vypadala skvěle a byla brutálně těžká. Mnohokrát jsem se v ní pokoušel dostat se přes první level. Ale nepodařilo se mi to. Takže když jsem chtěl začít hrát na portu pro NESko na Classic NES mini, měl jsem velká očekávání. Hrajete za rytíře Arthura, kterému byla před očima unesena Satanem přítelkyně, princezna Prin Prin, po aktu, který musel být obzvlášť náročný, jelikož vyžadoval od Arthura sundání brnění a přítomnost Prin Prin. Arthur si bryskně nandá své brnění a vydává se svou milovanou zachránit.

Ghosts ‘n’ Goblins je platformer, ve kterém se musíte dostat přes hordy nepřátel a postupně se dopracovat ke konci každého levelu, kterých je 6. Hra je těžká převážně díky nedostatku životů. 2 rány a je po vás. Možná vás napadne, že v Máriovi také většinou stačí 2 rány a je po vás, ale v Ghosts ‘n’ Goblins v levelu málokdy najdete způsob na doplnění ztraceného života, takže většinou zemřete. Naštěstí máte neomezeně continue, takže game over nic moc neznamená. Stejně se ale budete muset dostat k checkpointu uprostřed levelu, pokud nějaký je, nebo level porazit. A to vám může trvat hodiny, dny, či dokonce i roky, pokud vám to hodně nepůjde. Co hru také ztěžuje jsou nepřátelé typu Červeného Ďábla, kteří se vám budou zabíjet špatně, ale oni vás snadno. Je to rozhodně jedna z nejtěžších her Classic NES Mini

Hra nevypadá zdaleka tak dobře, jako na arkádě, ale to se dá od arkádového portu na NESko čekat. Na NESko vypadá poměrně dobře, řekl bych, že snad i lépe, nežli Castlevania, alespoň co se postav týká. Hudba hry je moc dobrá, ale nemá kvalitou ani blízko k Mega Manovi. Je v ní několik různých skladeb, takže vám nejspíš nepolezou na nervy. Podobně jako Kid Icarus je Ghosts ‘n’ Goblins těžká hra, kterou si chci opět zahrát. Je velice těžká, ale zábavná a myšlenka toho, že bych ji mohl porazit, i přes její obtížnost, mě velice láká. Ale pokud budete mít někdy možnost si zahrát arkádovou verzi této hry, doporučuji spíš tu, oproti portu na NESko. Grafika, hudba i hratelnost je podle mne mnohem lepší v originálu, než zde. I tak tento port doporučuji každému, kdo má doma Classic NES Mini, protože je velmi dobře udělán, jen byla hra dělaná pro slabší hardware. Myslím si, že si hru může užít každý. Minimálně stojí za to si jí zahrát, aby jste okusili na vlastní kůži, co je na této hře tak obtížné.

Super C

Nintendo hry jsou známé tím, že jméno konzole mnohdy ovlivní jméno hry. Třeba v éře Nintenda 64 končilo mnoho her číslovkou 64 (Super Mario 64, Star Fox 64, Bomberman 64 a mnoho dalších) a v éře Sneska kry často začínaly se slovem „Super“ (Super Castlevania IV, Super Metroid, Super Double Dragon atd.). Super C (nebo Super Contra) ale není hra na SNES. Je to zřejmé už jen proto, že je to v této sérii recenzí, ale stojí zato podotknout, že je to pořád ještě hra na NESko. Je to druhá hra ze série her Contra, jejíž první hra se jmenovala jednoduše „Contra“.

Hra je sidescrollingová střílečka, ve které bojujete proti armádě nepřátel. Má dva typy levelů: Jeden z pohledu ze strany jako Ghosts and Goblins, který se hraje podobně jako již zmíněná hra, akorát bez elementu platformingu, a druhý z pohledu shora, což se hraje trochu jako kdybyste smísili úhel pohledu a střílení Galagy s pohybem z Gradiusu. V obou hrajete pořád za vojáka, jediný významný rozdíl je úhel pohledu a stavba levelu. Hra není příliš obtížná, ale potrvá dlouho, než se naučíte místa, kde se spawnují nepřátelé, kde se skrčit, kde bojovat a kde utéct. Není to příliš obtížné, ale snadné to také není. Pokud vám docházejí příliš často životy, můžete zde využít Konami kód, který vám dodá 10 životů. Kód zadáte, než se objeví obrazovka s titulem hry (kód je: Doprava, doleva, dolu, nahoru, A, B, Start).

Super C se dá také hrát ve dvou hráčích. Je to jedna z her, pro které stojí za to si pořídit druhý ovladač a sehnat dalšího hráče. Single player je sice sám o sobě skvělý, ale v multiplayeru ovládáte dvě postavy. Věřím, že to musí být větší zábava, než i tak skvělý singleplayer. Hudba hry je skvělá. Nikdy jsem moc nemusel akční filmy, ale hudba této hry mi je připomíná jen v tom nejlepším světle. Jste akční hrdina, musíte zachránit svět před mimozemšťany, kteří ovládli vaše spojence v armádě a hudba vám neustále připomíná, jak drsní vlastně jste.

Co se mi na hře ale líbilo nejvíc, byla grafika. Normálně u NESka je grafika něco podřadného, ale Super Contra mi opravdu připomíná grafiku her pro Super Nintendo Entertainment System, zejména v levelech, kdy vidíte svět z pohledu ze strany. Hned na počátku hry je krátká scéna, kde se s vámi SNESe vrtulník. Při této scéně vidíme zarudlé nebe a krásně zbarvený horizont. Je to důkaz epičnosti této hry a je to scéna jako z filmu.

Super C je jedna z nejlepších her, jaké jsem na Classic NES Mini hrál. Je zábavná, těžká, ale zas ne příliš (obtížnost by byla na pomyslné škále kolem středu, nebo trochu nad ním ve směru k těžší), má skvělou hudbu a vizuálně je překrásná. Lituji toho, že jsem si nepořídil druhý ovladač, protože jsem si jist, že tato hra je ve dvou ještě lepší. Ale ať máte dva ovladače, nebo ne, Super C stojí za zahrání. Nejsem velký fanoušek stříleček, vesmírných či takových, jako je Super C, ale stejně mne hra chytla. A pokud jí dáte šanci, nejspíš vás chytne také.