Double Dragon II: The Revenge

Nikdy jsem nehrál žádnou hru ze série Double Dragon, ale slyšel jsem o nich dost. Když přijde na žánr Beat-em upů, prý je Double Dragon jedním z nejlepších zástupců. Mám tento žánr poměrně rád, jako malý jsem hrával na Game Boy Advance hru Batman Vengeance, která byla také Beat-em up. Byl jsem tedy zvědav, jestli je Double Dragon II: The revenge tak dobrá hra, jak jsem slyšel. V Double Dragon II: The revenge musíte vždy porazit všechny nepřátele na obrazovce, než je vám dovoleno pokračovat dál. Zní to sice dlouze, ale je to poměrně rychlé, protože nepřátele porazíte s několika málo útoky a většinou jich je jenom pár.

Co mi na boji poměrně dlouho vadilo, bylo ovládání. Nějak mi nesedlo a tak jsem mnohokrát schytal zbytečné rány, protože jsem omylem útočil na druhou stranu od nepřítele. Je to proto, že se ovládání se směrem, kam vaše postava míří, mění. Takže spamujete B pro mlácení pěstmi, porazíte dva nepřátele, otočíte se a najednou při zmáčknutí B útočíte ve špatném směru, teď jste měli zaútočit A. Na ovládání jsem si posléze zvykl, ale stejně mi přišlo zbytečně složité. Také otravný byl fakt, že hra nedává možnost na obranu, pouze útok. Jinak je bojování v Double Dragon II: The revenge poměrně zábavné. Budete se cítit OP, vaši nepřátelé vám po několika málo ranách padají k nohám.

Hudba je skvělá, při jejím poslouchání dostanete chuť do někoho (ve hře) praštit a jako na zavolanou je neustále k dispozici dost terčů, kteří pocítí váš bojovou náladu. A hra má víc než jednu skladbu, takže vás 8-bitová melodie nezačne otravovat. Double Dragon II: The revenge má také k dispozici multiplayer, který si myslím, že musí být skoro tak zábavný, jako ten v Super Contra. Ale jak už jsem mnohokrát zmínil, nemohl jsem ho vyzkoušet, protože osobně druhý ovladač nevlastním. V multiplayeru má každý hráč svou vlastní postavu, takže společně můžete drtit nepřátele a kochat se nad sílou vašich postav.

Grafika hry se mi líbila, není to na úrovni Super Contra, ale na NESko pořád vypadá skvěle. Oproti již zmíněné hře na Game Boy Advance (Batman Vengeance) vypadá Double Dragon II: The revange mnohem lépe.  Fakt, že grafika hry na konzoli mnohem starší (Konzole NES vyšla roku 1990, zatím co Game Boy Advance vyšla roku 2001), vypadá lépe, nežli hra na Game Boy Advance (8-bit NESka vs 32bit Game Boye Advance) vypovídá mnoho o kvalitě Double Dragon II: The revenge (a také o strašné kvalitě hry Batman Vengeance). Co je na grafice také skvělé je využití cutsceanů, podobných těm ze hry Ninja Gaiden. Dodává to hře na pocitu akčního filmu.

Hra Double Dragon II: The revenge mne velice bavila. Je to hra, která je v singleplayeru zábavná a v multiplayeru určitě ještě víc. Ale je to myslím také hra, která se mi líbila díky žánru, který je mi blízký. Pokud nemáte rádi žánr Beat-em up, z této hry toho moc mít nebudete. Ale myslím si, že si tato hra opravdu zasluhuje být nazývána jednou z nejlepších zástupců svého žánru. Pokud máte druhý ovladač, neváhejte si jí zahrát ve dvou a pokud jen jeden a buďto nemáte názor nebo máte rádi hry tohoto žánru, stojí za to ji zkusit.

Kirby’s Adventure

Jedna z her, které jsem jako malý hrával na mém handheldu Game Boy Advance byla Kirby: Nightmare in Dream Land. Tehdy jsem byl opravdu malý a nedokázal jsem porazit ani bosse prvního světa. Kirby: Nightmare in Dream Land byl remake Kirby’s Adventure pro NESko, takže jsem dostal další šanci porazit Meta Kinghta. Tím, že hra, se kterou jsem vyrůstal, byla remakem této staré hry, očekával jsem podobný zážitek, jako když jsem po hraní Metroid: Zero Mission poprvé hrál původní Metroid. Totiž, velké zklamání. Připravil jsem se tedy na tento pocit a zmáčkl tlačítko start.

Kirby’s Adventure je na první pohled tradiční platformer. Po chvíli hraní ale každému dojde, že je to hra zcela unikátní. Na rozdíl od většiny platformovek máte totiž schopnost neomezeně létat, schopnost polykat a absorbovat nepřátele a navíc je zabíjet vyplivnutím spolknutého předmětu (jímž může být i vzduch) a sklouznutím. Jak vidíte, možností máte spoustu. Možná si říkáte „Jde o hru na NESko, konzoli, která je známá obtížností her, kde je chyták?“, ale chyták žádný není. Hra je opravdu jednoduchá. Podle mne je to nejjednoduší hra na Classic NES Mini. Hudba hry je velmi zábavná. Kvalitou možná i na úrovni Mega Mana, ačkoli ne tak chytlavá. Steejně dodává na zábavné atmosféře hry.

Grafika hry mě překvapila. Na rozdíl od hry Metroid na NES, která byla nesrovnatelně horší nežli její remake na GBA, je Kirby’s Adventure srovnatelný s remakem. Pravda, Kirby: Nightmare in Dream Land má o něco trochu lepší grafiku, hlavně tím, že má k dispozici víc barev, ale ten rozdíl mi přišel zanedbatelný. Kirby’s Adventure se mi grafikou líbil o něco méně, nežli Super C, ale jen o trochu. Zatím co Super C měl grafiku neuvěřitelně skvělou v některých místech (cutscénách, efektech, střílení, pohledu z boku atd.) a v jiných zase průměrnou (levely z pohledu shora a obličeje), Kirby’s Adventure je ve všech ohledech hrou s grafikou nadprůměrnou, ale zdaleka ne tak skvělou, jako v nejhezčích místech Super C.

Byl jsem rád, že jsem si mohl opět zahrát Kirbyho. Je to jedna ze sérií, kterou mám velice rád, ale kterou jsem nikdy nehrál tolik, kolik bych chtěl. Hra mě příjemně překvapila, byla snadná a přitom zábavná. Možná že pro někoho až trochu moc jednoduchá, ale po tolika těžkých hrách bylo příjemné se opět cítit jako zkušený gamer, kterému normální platformery nedělají problém. Hru doporučuji každému, kdo vlastní Classic Nes Mini, je to podle mne druhá nejhezčí hra konzole, rozhodně nejjednodušší, a velmi zábavná.

Dr. Mario

O této hře jsem slyšel už dříve, ale poprvé jsem viděl Maria v doktorském plášti ve hře Super Smash Bros. 4 (ačkoliv se objevil už v SSB Melee). Nechápal jsem, proč vybrat do hry ze série SSB zrovna tuhle inkarnaci Maria, oproti třeba kostýmu rozhodčího z Punch-Out. Čím byl Dr. Mario tak výjimečný, že si zasloužil místo mezi bojovníky, ke kterým (Ve verzi SSB4) se nedostal ani někdo jako Solid Snake nebo Ice Climbeři?

Dr. Mario je hra podobná mnoha dnešním hrám na mobil typu Candy Crush spojených s Tetrisem, koncept sám provedený mnohokrát. Na obrazovce jsou viry, které musíte vždy všechny zničit, nežli zaplníte obrazovku prášky, které Mario vyhazuje. Prášky mají dvě strany, které mohou a nemusejí mít dvě různé barvy. Vaším úkolem je dotknout se třemi kostkami (každý prášek má velikost dvou kostek na obrazovce) viru stejné barvy. Po spojení čtyř kostek jedné barvy (do kterých se počítá i samotný vir) se kostky v řadě zničí, vám se zvedne skóre a případný vir v řadě je zabit. S levely se rychlost zvětšuje, takže máte méně času otáčet prášky.

Není to hra kompletně unikátní, její nápad byl už předtím zrealizován mnohokrát, někteří lidé hru dokonce i označili za plagiát, ale myslím si, že je to kvalitně udělaná kopie. Čeho si na hře vážím, je spousta možností, jak si hru přizpůsobit. Můžete měnit množství viru, rychlost a hudbu. Díky těmto možnostem má trochu smysl se ke hře vracet, přestože je jenom o množství splněných levelů a skóre.

Jsem velmi rád, že je ve hře možnost si měnit typ hudby, protože skladby jsou skvělé a zaslouží si být slyšeny všechny. Pokud nemáte k dispozici konzoli Classic NES Mini, abyste si hru mohli vyzkoušet sami, doporučuji si alespoň na internetu najít její soundtrack. Je chytlavá, energická a zábavná. Troufám si říct, že se mi líbila stejně nebo o trochu víc než ta z Mega Mana 2, ačkoli není tak ikonická, jako Mega Manova.

Grafika hry není nic výjimečného, hra ale není moc složitá, takže to nevadí. Grafika je dost dobrá na poznání viru na obrazovce a na rozpoznání barev, což je vše, co je zapotřebí na obrazovce vidět. Hra má taky možnost multiplayeru, kdy proti sobě dva hráči soupeří. Věřím, že je to zábavné, ale co se mi na hře líbilo, byla její zábavná atmosféra. Myslím, že v multiplayeru by tato atmosféra chyběla, protože by se jednalo o soutěž, ne o příjemnou zábavu. Sám jsem multiplayer ale neměl možnost vyzkoušet. Pokud máte druhý ovladač už koupen, určitě nebude špatný a zahrání snad bude stát za to, ale nemyslím si, že stojí za to si druhý ovladač kupovat právě kvůli této hře.

Po hraní Dr. Maria už chápu, proč si této hry Nintendo tolik váží. Pravda, je mnoho jiných her podobných Dr. Mariovi a už když hra vyšla, byl to pevně zavedený žánr her, ale je to skvělý příklad toho, jak by tyto hry měly vypadat. Má výjimečně skvělou hudbu, je zábavná a určitě si ji zase někdy zahraji, až se budu chtít trochu odreagovat od normálního života, nebo až mě zase někdy dopálí Kid Icarus. Taky je to dobrý příklad hry, která je o skóre a stejně má smysl jí hrát i dnes. Normálně o tyto hry moc nestojím, motivace skóre je pro mne příliš malá na to, abych se hře dlouho věnoval. Ale díky hudbě a možném nastavení hry je Dr. Mario skutečně zábavná hra.