Na nový díl hlavní série Dragon Questu jsme si my, Nintenďáci z Evropy museli nějaký ten pátek počkat. Desátý díl totiž vyšel jen v domovském Japonsku a ten nejnovější, jedenáctý se také mírně zdržel. V roce 2017 vyšel v domácím regionu, o rok později přišel do Evropy, ale jen na PS4 a PC a teprve teď, po dalším roce přichází na Switch, 10 let po vydání devítky na Nintendo DS. Svým názvem, jedním z nejdelších za poslední dobu, se snaží sdělit, že jde o tu nejlepší a finální verzi. Bude párty nebo zklamání?

Pro nováčky i dlouholeté fanoušky

O příběhu toho nemohu moc říct, aniž bych vyspoileroval některé důležité části. Řeknu tedy jen to, že hrajeme za sympatického hrdinu, který musí objevit tajemství svého osudu a splnit své poslání. Na jeho cestu se k němu postupně přidá parta pravděpodobných i nepravděpodobných spojenců, kterým rozhodně nechybí jedinečná osobnost, styl a smysl pro humor. Společně se vydávají na velikou výpravu přes celý svět zvaný Erdrea, jenž musí zachránit před velikou zkázou, jak jinak. Prvků typických pro žánr JRPG a sérii samotnou tu najdeme víc než dost, a to nejen v příběhu. Ačkoliv se totiž Dragon Quest XI snaží být přístupný nováčkům série a nabídnout vše jednoduše a srozumitelně pro aktuální generaci hráčů, snaží se zároveň zachovat ducha starých her, a to včetně hloubky jednotlivých mechanik i návratu oblíbených prvků. Najdeme tu tak plno známých monster včetně ikonických slizek, čistě tahové souboje s několika úpravami, kterým jsem musel věnovat samostatný odstavec, ale i možnost si na některých monstrech zajezdit a využít je ke zpřístupnění jinak nedosažitelných míst. Najde se tu každý, kdo někdy hru ze série nebo žánru hrál, ale díky veliké přístupnosti se snadno chytí úplně kdokoliv. A to že příběh nerozvádím neznamená, že tu není. Je tu, a je opravdu grandiózní a složitý. Nebojí se místy úplně změnit tempo nebo odbočit a má velikou hloubku. V některých částech se bude konzole těžko odkládat a díky nátuře Switche není problém hrát ještě v posteli do 4 do rána (pokud jdete další den ráno do práce, opravdu nedoporučujeme).

To nejlepší vydání?

V úvodu zmiňuji, že na tento díl jsme si museli dlouho počkat a že Switchová verze dorazila ještě o rok později, aby však byla označena za definitivní edici. Má to své opodstatnění. Tou první je vyladění vizuální stránky. Je jasné, že Switch zdaleka nemá takový výkon, jako PS4 nebo PC, na které hra původně vyšla. O to víc času a úsilí je potřeba na optimalizace, aby hra nejen dobře vypadala, ale netrpěla propady snímkovací frekvence. Úkol, který vývojáři zvládli bravurně – obzvlášť v rozlehlých prostorách si všimnete, že o maximálním rozlišení nebude řeč, oproti jiným hrám s tímto trikem ale Dragon Quest zdaleka netrpí přílišnou degradací obrazu. A mé obavy z gamescomu se nevyplnily, protože na tom samém místě vypadá finální verze o mnoho lépe než demo, které bylo k vyzkoušení. Drasticky malá rozlišení se tedy nekonají a díky specifickému stylu, které moderní Dragon Quest hry mají vše vypadá hezky a neseká se. Vzhledem k výkonu Switche už snad není kam dál jít, výtku bych však našel, a to k metodě vyhlazování hran. Ta použitá totiž nedělá dobře oblastem s příliš mnoha rovnými čárami a můžeme se tak setkat s „efekty“, kterými trpěly některé hry na minulé konzolové generaci. I když se dá tedy říci, že jedenáctý Dragon Quest patří k nejhezčím hrám na Switchi, nečekejte dlouhá načítání. Někdy si ani nestihnete přečíst tipy a triky, které se při tom ukazují. Další změnou, která možná pro některé bude dealbreaker je soundtrack. Pro sérii je totiž typické použití hudby ze syntetizátorů, která sice své kouzlo má, ale ne vždy se dá poslouchat do nekonečna. Definitivní edice proto přidává orchestrální hudbu, která se k epičnosti příběhu a sérii náramně hodí. Máte možnost přepnout zpět na původní soundtrack, který byl často kritizován u vydání na ostatní platformy, ale ten nový je prostě skvělý. Je totiž nahrán podle stejných not, jen opravdovým orchestrem a co vám budu povídat, zní fantasticky a dodává cestě za splněním vašeho úkolu nový rozměr a určitou formu majestátnosti, jakou si Dragon Quest zaslouží. Novinek v tomto vydání je samozřejmě víc, ale kdyby šlo jen o tyto, rozhodně stálo za to si ještě rok počkat.

Cesta do druhého rozměru

Jakkoliv mohou být majitelé 3DS zklamáni, že verze pro jejich konzoli z Japonska do Evropy nedorazí, můžeme se my, všichni majitelé Switche zaradovat aspoň z toho, že obsah z 3DS ztracen nebude. Definitivní Edice totiž přichází s 2D módem, inspirovaným 16-bitovými díly na SNES, ve kterém můžete odehrát celou hru. Přepnout můžete kdykoliv v příběhu, ale pouze při ukládání hry, protože 2D a 3D svět nejsou přesně jedna ku jedné. Z 3DS také Switch dostává Tickington a možnost navštívit světy z přechozích dílů Dragon Questu. Jakmile v příběhu postoupíte dostatečně daleko, dostanete přístup do Tickingtonu, vesničky záhadných Tocklů, kde se čas odvíjí trochu jinak. Odtud se můžete vydat do několika situací ze starých her a zachránit tam průběh děje. Světy se vám zpřístupní po získání hesla, tzv. pastword, naštěstí však ne přes StreetPass, nýbrž objevováním světa. Stačí si promluvit s Tockly, které po cestě potkáte.

Tahové souboje

Samostatnou kapitolu si zaslouží tahový soubojový systém, který patří ke špičce svého oboru a nedovedu si moc představit, jak by mohl jít vylepšit v dalších hrách. Samozřejmě jsou tu klasické možnosti jako bojovat, utéct či použít předměty. V boji pak jsou k dispozici útoky zbraní, kouzla či schopnosti, to vše je celkem běžné. Série Dragon Quest ale byla průkopníkem automatických a poloautomatických soubojů a není tedy velkým překvapením, že tento systém se dostal i sem. Ve výchozím nastavením tak budete vybírat útoky/akce jen vašeho hrdiny a ostatní budou bojovat automaticky. Vše jde ale nastavit, a tak můžete na bosse převzít plnou kontrolu nad celým týmem nebo nechat automaticky jen healery. Jde i opačný extrém, a to dát všechny postavy na automatiku a nastavit nejvyšší rychlost soubojů a každou bitvu se slabšími monstry tak máte vyhranou lusknutím prstu. Automatické souboje ale nejsou jen o přepnutí z manuálu na automatiku, kdepak, můžete si vybrat z několika strategií, pro každou postavu zvlášť. Healery třeba nechat používat MP (Magic Points – obdoba many) pouze na healování, mágům zase nechat volnou ruku k vyčerpání veškeré magie na nejsilnější kouzla. Nejvíce ale budete nejspíš používat „Fight Wisely“, tedy vyváženou strategii. Mechaniky Tension a Coup de Grâce, které můžeme znát třeba ze zmíněného devátého dílu či některých spin-offů jsou zde nahrazeny mechanikami Pep a Pep Powers. Každá postava se může dostat do stavu, kdy je maximálně soustředěná na bitvu a zvýší se jí staty odpovídající její třídě (a začne modře svítit). Například zvýšený útok či léčení se může v kritických situacích opravdu hodit, stav však vydrží jen pár tahů. Pokud je v tomto stavu více postav, vyplatí se Pep spotřebovat na speciální útoky, přičemž každá kombinace postav má k dispozici jiné. Může jít o plošný útok, ochromení nepřátel nebo třeba zvýšení síly týmu. Různými variantami složení týmu můžete objevit další tyto schopnosti a odemknout nové můžete získáním potřebných dovedností v talentových stromech. Kromě vyladěných mechanik pak přibývá ještě čistě „kosmetická“ možnost, a to takzvaná volná kamera. Během soubojů se díky ní můžete volně pohybovat a otáčet kamerou. Vaše poloha na průběh bitvy žádný vliv nemá a vy tak můžete najít ideální úhel, odkud uvidíte na všechny postavy a budete si moct užívat všechny epické bitevní animace. Díky veliké flexibilitě celého soubojového systému si každý může najít, jakým způsobem se bude průběh bitvy odvíjet tak, aby ho to mohlo maximálně bavit. Jakmile totiž najdete složení týmu, které nejvíce sedí vaší strategii, nebudete chtít přestat, dokud nezničíte každou příšeru v dungeonu.

Řekněte sýr!

Mě a věřím že i další fanoušky potěší fotomód. Ten nabízí podobné možnosti jako druhý díl spinoffu Builders – tedy kromě nastavení rozmazání pozadí a úhlu kamery i interakci s postavami a jejich pózy. Opravdu tak můžete postavám říct „Podívejte se do kamery, palec nahoru, úsměv!“ a pořídit si pár obrázků. Lokalit, kde se jde vyfotit je tu více než dost a některá místa jsou opravdu krásná. Každé velké město má svoji jedinečnou atmosféru a často jsou inspirovaná reálnými místy. Jedno se nápadně podobá Nizozemsku s květinovými lány a větrnými mlýny, třeba takové zasněžené ale působí značně seversky. Abych ale jen nemluvil samou chválu, snažil jsem se najít něco, co by se dalo vytknout. Úspěšný jsem moc nebyl – kromě zmíněné metody antialiasingu mi chybí už jen quick save, který měly hry na přenosných konzolích. Ukládat totiž můžete jen na určených místech (typicky v kostelech formou zpovědi) a když potřebujete hru vypnout, musíte se k některému z těchto míst dostat, což nemusí být vždy otázka minuty. Quick save umožňoval hru kdykoliv opustit, ale po načtení byl smazán, aby se zamezilo „podvádění“. Je sice nahrazen automatickým ukládáním v důležitých situacích, ale občas mi chyběl. K savům mám ještě jednu poznámku. Když zemřete, můžete načíst poslední automaticky uloženou pozici bez postihu nebo se vrátit k poslednímu „manuálnímu“ savu za cenu poloviny peněz. To je ale celkem zbytečné, když pro využití této možnosti bez postihu stačí restartovat hru. Ani jedna z těchto výtek ale není nijak zásadní a hru nijak neomezuje. Obzvlášť pokud budete využívat možnost hrát ji dlouhodobě hodinu či dvě denně. Díky shrnutí příběhu při každém startu hry se jen tak neztratíte. To ale neznamená, že se nedá odehrát takřka jedním dechem. Tedy pokud vydržíte vzhůru v kuse minimálně 100 hodin, které Square Enix udává na oficiální stránce hry.

Závěrečný verdikt

DRAGON QUEST XI S: Echoes of an Elusive Age – Definitive Edition je mnohem lepším pokračováním, než jsme si mohli představit. Právě definitivní edice odstraňuje poslední chyby a přináší nám perfektní tahový soubojový systém, hluboký a složitý příběh a úžasný mix klasiky s novými mechanikami. Směle se může řadit k nejhezčím hrám na Switch, načítání je bleskové a skvělý orchestrální soundtrack přidává víc, než se mohlo zdát. Skutečně jde o definitivní edici, protože má oproti ostatním vydáním navrch prakticky ve všech směrech. Jde o skvělý herní zážitek jak pro fanoušky série, tak pro nováčky, a to myslím úplně vážně. Pokud jste nikdy žánru nepropadli, možná by vás jedenáctý Dragon Quest mohl přesvědčit.

Kategorie RPG Hodnocení recenze
Počet hráčů 1
5/5
Vývojář SQUARE ENIX CO., LTD.
Vydavatel Nintendo
Jazyk Angličtina
Cena 1499 Kč
Dostupnost Nintendo eShop, NintendoShop.cz Věkové hodnocení PEGI
Datum vydání 27. září 2019
12
Webové stránky Oficiální webové stránky