Když jsem tuto hru vyděl v eShopu, zarazil jsem se. Vypadala tak zvláštně. Prezentovala se jako retro hra, odkazující na období her, které jsem neprožil. Grafika nebyla tím, co mne na hře zaujalo. Ze screenshotů na eShopu jsem pochopil, že bude velice atmosferická, a tak jsem se k ní dostal. Byl jsem si jist, že titul, jako je tento, jsem ještě nehrál a vypadá dost zajímavě na to, abych ho okusil. Byla však tak dobrá, jak jsem doufal?

Šup ke hře, příběh je podřadný

Hra začíná cutscénou. Je velmi jednoduše udělaná, pouze obrázky s vyprávěním, ale vypadá hezky. Dovídáme se v něm, že naši čtyři hrdinové přišli o své úspory po dnech paření v Monkey Tavern. Jeden člověk jim řekne o dungeonu, kam by mohli jít na další dobrodružství. A tak se tam tedy naši hrdinové vydají. To je v podstatě celý příběh hry. Během průzkumu narazíte na pár místností, které dávají dungeonu trochu backstory, ale příběh je v této hře na pozadí.

Tvoříte si tým, ne jednotlivce

Se vstupem do dungeonu vám naskočí tvorba vašich čtyř hrdinů. Ve kterémkoli RPG či JRPG je tato fáze velmi důležitá, protože v moment vytvoření hrdiny, ať je to pouze jméno nebo class, si s postavou vytvoříte vztah. Od té chvíle prožíváte její dobrodružství. Proto jsem v Heroes of The Monkey Tavern byl poměrně zklamán tvorbou postav.

K dispozici je vám pouze totiž nabídnuta pouze možnost rozdělení bodů mezi staty (malé množství), výběr obrázku, který bude fungovat pouze jako ikona hrdiny a výběr třídy, což je asi jediná dobrá věc na tvorbě postavy v této hře. Je skvělé, že máte možnost hru dokončit s tolika různými variacemi tříd hrdinů. Na výběr máte konkrétně z těchto – Warrior, Barbarian, Rogue, Archer, Paladin, Monk, Elementalist (elementální mág) a Priest (kněz, v této hře hlavní léčitel), přičemž každou můžete vybrat vícekrát, což vám dává 70 možných kombinací týmů. Toto párování různých rolí je natolik zásadní, že ovlivňuje „duši“ dané postavy ve hře a, mezi námi, tím i zachraňuje jinak nedostačující editor postav.

Velmi mě tak zklamala možnost přiřadit obrázek svým hrdinům. Hra je z pohledu první osoby, takže své postavy nikdy nevidíte jako 3D modely a nikdy tak své avatary vlastně neuvidíte. Místo toho máte ale vespod obrazovky neustále ikony reprezentující vaše jednotlivé postavy, což sice dodává trochu na pocitu, že takto vaše postavy skutečně vypadají, ale přijde mi to jako poměrně slabé ospravedlnění samotné existence těchto ikon, nebo lenost. Doufal jsem, že tyto ikony budou při otevření inventáře postavy zvětšené a budou sloužit jako takové tělo, na které se nandává zbroj apod. Bohužel se však ani tohle nepovedlo a tělo hrdiny je reprezentováno jako změť kostiček, na které zbroj přichytáváte. Takže pokud jste si zvolili draka jako jednu z postav, budete mu dávat do ruky zbraň stejně, jako byste ji dali kterékoli jiné postavě. Opravdu mi to přijde jako velká škoda, protože mít sloty rozmístěné tak, aby realisticky seděly na vaši postavu, by hráče mohlo do hry vtáhnout ještě o trochu víc.

Další smutná věc na tvorbě postav je, že zde neexistují rasy. Sice je zábavné vidět ďábla v roli věřícího a mírumilovného Monka, nebo mohutného Orka jako vychytralého lumpa, ale přeci jen to ubírá na autentičnosti vašich postav, bylo by hezké, kdyby váš výběr vzhledu postav aspoň trochu ovlivnil vaše staty.

Souboje neohromí…

Po vytvoření postav už rovnou začíná hra. Žádný tutorial nedostanete. Věřím, že to bylo správné rozhodnutí, protože tato hra má být retro a bez jakýchkoliv nápověd je zbytek hry o to děsivější. Nikdo vám v tomto dungeonu ruku nepovede. Jste tu na vlastní pěst. Pokud se ale budete chtít ovládání naučit, jakože vám to silně doporučuji, v menu se můžete podívat na přehledné schéma ovladače.

Co vás ale nejspíš zaskočí je způsob boje. Na počátku hry pro mne byl nesnesitelný. Souboje probíhají tím, že se vám i vašemu soupeři nabíjejí útoky. Na zaútočení musíte měnit mezi postavami, ale celý souboj je realtime, takže výběrem další postavy ztrácíte drahocenný čas. Nesmíte se přitom hýbat, jinak dostanete mohutnou pokutu na životech a soupeř bude ihned opět u vás, takže jste nuceni se modlit k RPG bohům o špatnou mušku u vašich nepřátel. Postavy mají dva útoky, jeden pro každou ruku, takže ve zmatečném spěchu si před vybráním postavy musíte ještě zvážit, který útok chcete použít. Situace se dále komplikuje, pokud použijete například první kouzlo pro léčení. To si pak musíte nejen zvolit kouzlo při útoku, ale i zajet na postavu, kterou chcete léčit, čímž ztratíte další čas a také vybranou postavu, což dovede k dodatečné ztrátě času. To se vám z toho motá hlava, co? Později se na tuto mechaniku soubojů dá zvyknout, ale pokud je podle autorů tento typ boje označován jako „retro“, jsem hrozně rád, že jsem na něm nevyrůstal.

Atmosféra nad zlato

Naštěstí má hra co dalšího nabídnout krom soubojů s příšerami. Čím mne hra zcela uchvátila byla atmosféra – prozkoumáváte starý hrad, kobku. Chodby jsou zahalené tajemstvím, s každou zdí přichází možnost, že zrovna má cihlu, která odemkne skrytou místnost s novým vybavením pro vaše postavy, nebo nepřítele syčícího na vás ze zákoutí. Pokud rychle odbočím k boji, samotní nepřátelé také přidávají na záhadě. Kolikrát si jich včas nevšimnete, protože se herní postava otáčí poměrně pomalu a nepřátele nejčastěji zpozorujete až podle zvuků, případně ubírání srdíček. TO je ta horší varianta, která dokáže pochopitelně vyděsit natolik, že po zbytek hry budete přilepení k reproduktorům a bedlivě naslouchat, zda neslyšíte blížící se kroky.

Co také pořádně dokáže navodit husí kůži, je hudba. Doporučuji hrát s hudbou zapnutou, protože kolikrát dělá z klidné chodby něco, co je nepříjemné, něco u čeho jen čekáte na aktivaci nějaké pasti, které jste si nevšimli, což je další věcí, ze které vám bude bít srdce. Pasti. Většinou se dají snadno zpozorovat včas a deaktivovat, ale někdy se vám to nepodaří a zemřete přišpendlení ke zdi šípy. Pasti byly, spolu s tajnými místnostmi, jednou z nejatraktivnějších aspektů hry.

Trochu mě mrzí, že titul nedává možnost grindovat. Poté, co pozabíjíte všechny nepřátele na patře, už další nenajdete. Takže se nedostanete přes určitý level, který zpřístupníte pouze bojem s nepřáteli, a tím pádem se necítíte příliš silní. Vůbec bych se nezlobil, kdyby vývojáři na této možnosti trochu víc zapracovali. Na druhou stranu, tím, že ve vás hra udržuje jistý pocit nedostatečnosti, děsíte se s každým dalším krokem. Víc a víc. Ještě děsivější je ale smrt vašich postav. Je jen omezené množství míst, kde si můžete postavy jednou oživit, takže pokud vám při souboji jedna postava zemře, je to pomalu předem prohraná hra. Normální léčení postav mimo souboje je naopak možná až příliš snadné, protože máte možnost vaše postavy uspat, čímž jim doplníte jak životy, tak manu (kouzla). Není to úplně vyvážené a asi to spadá pod mé problémy se souboji, což je stále to, co stejně jako mně bude i hráčům vadit, nemluvě o tom, že to ze hry dělá malého podmíráka.

Závěrečný verdikt

Heroes of the Monkey Tavern je hra, která mne nezklamala. Má opravdu ohromnou atmosféru, kvůli které samotné stojí za to hrát. Také jsou v této hře příběhové záhady, které čekají na rozuzlení, a komunita fanoušků této hry není velká, takže pokud jste se někde na něčem zasekli, na internetu nejspíš nenajdete řešení vašeho konkrétního problému, což je v dnešní době neobvyklé a dále to dodává na pocitu dobrodružství a průzkumu neprobádaného místa. Co mi na hře vadilo byl bojový systém, ale pokud vám, tak jako mně, nevadí pořádná výzva, hru můžu s radostí doporučit. Mám z ní zážitek, na který budu dlouze vzpomínat, a díky množství různých sestav týmů si ho mohu kdykoli zopakovat bez obav repetitivity. Pokud pořád nejste přesvědčeni, na eShopu je k dispozici demo, ze kterého by jste měli být schopni poznat, jestli je atmosféra hry opravdu tak dobrá, jak říkám.

Kategorie Akční, RPG, Adventura Hodnocení recenze
Počet hráčů 1
3,5/5
Vývojář Monkey Stories
Vydavatel Monkey Stories
Jazyk Angličtina
Cena 249 Kč
Dostupnost Nintendo eShop Hodnocení PEGI
12
Datum vydání Vydáno, 7. listopadu 2017