Co dělá hru skutečně hororovou? Tuto otázku jsem si při hraní této hry kladl mnohokrát. Není tomu tak dávno, co jsem se bál hrát hororové hry. Dnes už tomu tak však není a Layers of Fear byla hra, co jsem si chtěl pořádně zahrát již od jejího vydání na Steamu. Tehdy na mě její atmosféra velmi silně dolehla a zděšen jsem ji nechal na pokoji. Byla má druhá výprava do domu hrůzy úspěšnější a jednalo se skutečně o zážitek tak děsivý, jak jsem se původně domníval?

Démon ve flašce

V Layers of Fear: Legacy hrajete za malíře, který se vypořádává s devastující ztrátou své rodiny. Vaším úkolem je procházet reprezentací malířova psychofyzického stavu ve formě jeho domu a pomoci mu vytvořit mistrovské dílo. Cestou uvidíte třísky z jeho minulosti, které ho dovedly do tohoto stavu, různé nadpřirozené halucinace a dokonce i jeho démony.

Příběh hry je poměrně hluboký a je velmi zábavné ho skládat dohromady z úryvků, kterých naleznete při hraní spousty. Hra má taky dobré zvukové podklady, které dodávají na dramatičnosti tragického osudu malíře. Jako náhled do poničeného psychotického stavu umělce je tento příběh skutečně fantastický a je to jeden z hlavních důvodů, proč si tuto hru zahrát. Výhodou je také přítomnost několika možných konců v závislosti na vašich rozhodnutích. To dodává na chuti vrátit se ke hře a přidává na délce.

Oscar Wild by byl hrdý

Největším důvodem je však její grafika. Tento viktoriánský dům je skutečně nádherný a atmosféra hry hráče zcela pohltí. U většiny hororových her je dobré hrát za tmy a u Layers of Fear: Legacy je tomu tak obzvlášť. Svět se kolem hráče plynule mění, nikdy nevíte, jestli se za vámi nachází to, co jste právě přešli, nebo zcela nová místnost. Díky tomu je otáčení vždy doprovázeno pocitem znepokojení a očekávání něčeho děsivého. Velmi často se mění i obrazy. A tyto obrazy nejsou díla, která by měla být opomenuta, jelikož jde o další fantastický přídavek, který dodává nejen na autentičnosti tohoto domu a talentu malíře, ale i na celkovém prožitku hry. Procházet se tímto domem je jako návštěva surrealistické galerie, ve které se exponáty stále mění za děsivější a brutálnější.

Je vidět, že vývojáři této hry mají velmi dobrý smysl pro umění. I modely ve hře jsou skvěle propracované, dokonce tak dobře, až místy úplně zapomenete na to, že jde o indie titul. Když zvednete nějaký předmět, můžete si ho prohlédnout v trojrozměrném prostoru a plně si užít veškerou práci, která byla do jeho vytvoření dána. K tomuto prožitku také přispívají světelné a zvukové efekty, kterých hra využívá dokonale. Hudba, na kterou narazíte, je také povedená.

Kdybych měl vyzdvihnout jeden předmět/obraz, který mě kompletně uchvátil, musely by to být ilustrace protagonisty k nové edici dětské knížky o červené karkulce. Brutalita, která je na nich zachycena, skvěle ukazuje, jak moc na dně se malíř nachází a jaký má na svět náhled. Je to právě díky takovým momentům, jako je objev těchto ilustrací, kdy hra nejlépe hráče vtáhne do svého příběhu.

Atmosféra není všechno

Jde sice o hororovou hru, ale nic vás netlačí k rychlému pohybu. Místo toho si můžete plně vychutnávat její atmosféru. Bohužel to ale také znamená, že vám bude při hraní chybět jakýkoli pocit urgence, zděšení nebo stresu, což jsou pocity, které jsou většinou u hororových her nejen očekávané, ale i velmi často vyhledávané. To neznamená, že ve hře není přítomnost nadpřirozené bytosti, jak už jsem zmínil, malíř má své démony. Ale veškeré nebezpečí ve hře je jen na oko. Nemůžete skutečně zemřít, ani prohrát. Pravda, jumpscarů naleznete dost, ale po chvíli vás přestanou děsit a spíš ve vás vyvolají drobné hrknutí, než děs. A smrt znamená jen teleportaci do jiné místnosti, kde můžete dále pokračovat ve hraní. Ne nadarmo je tato hra někdy nazvaná simulátorem chození. Dala by se asi i přirovnat ke hře Shape of the World (naši recenzi si můžete přečíst zde), ve smyslu chůze skrz ohromné místo a skvělých vizuálů.

Mírným problémem hry je ovládání. Díky němu je zejména otevírání šuplíků, skříní a dveří zbytečně obtížné. Rozhodně se vyplatí používat Joy-Cony, jelikož dodávají vibracemi dále na atmosféře hry a otevírání těchto předmětů s nimi je o něco jednodušší, ale i s nimi nejde o vyloženě příjemný prvek této hry. Myslím, že je hraní této hry na Switchi díky HD-Rumble lepší, než na počítači, ale stejně by byla hra úplně nejlepší nejspíš ve virtuální realitě, právě díky své schopnosti vtáhnout do děje.

Závěrečný verdikt

Layers of Fear: Legecy je skvělá hra, která do svého žánru spadá spíše motivem, nežli provedením. Jako hororová hra moc nevyniká, ale jako videohra skvěle slouží jako další důkaz toho, že videohry jsou médiem pro umění tak, jako jsou filmy či obrazy, které jsou velmi silným motivem hry. Pro ty, kteří nedokáží ocenit práci, která byla do hry očividně dána, se možná bude jednat o trochu nudný zážitek, ale pro většinu lidí půjde o skvělou zkušenost, na kterou budou dlouze vzpomínat, a ke které se vrátí vždy, kdy se jim zachce po krásné hrůze.

Kategorie Dobrodružná, Horor, Ostatní Hodnocení recenze
Počet hráčů 1
4/5
Vývojář Bloober Team
Vydavatel Bloober Team
Jazyk Angličtina
Cena 499 Kč
Dostupnost Nintendo eShop Věkové hodnocení PEGI
Datum vydání Vydáno, 21. únor 2018
16
Webové stránky Oficiální webové stránky