Super Mario 64 se po čtyřiadvaceti letech vrací, tentokrát na Nintendo Switch, spolu se Super Mario Sunshine a Super Mario Galaxy v kompilaci Super Mario 3D All-Stars! Nostalgické fanoušky jistě potěší, že si tento skvost budou moct nyní zahrát kdekoliv a kdykoliv, díky přenosné konzoli Nintendo Switch. Tato možnost sice byla dostupná už v roce 2004, kdy vyšla verze Super Mario 64 DS na handheld konzoli Nintendo DS (kompatibilní s celou DS a 3DS rodinou), nicméně ne všichni k ní měli přístup a navíc tu máme i nové mladé (a ne tak mladé) fanoušky, kteří se k této sérii dostali díky novějším titulům, jako je například Super Mario Odyssey. Po zveřejnění dalších dílů zde přidáme odkazy pro jejich pohodlné procházení, přičemž tradiční závěr s tabulkou budou na konci poslední recenze.

V čem se vlastně Super Mario 64 liší od jiných (Mario) her? Třeba v tom, že se jedná o prvního Maria ve 3D, který kdy vyšel. V té době – připomínám, že se bavíme o druhé polovině 90. let – to bylo něco naprosto revolučního. A přestože to nebyla první hra ve 3D, tak zavedla spoustu prvků ovládání a designu tohoto žánru. Také nám přinesla spoustu nových funkcí, jako například skok do dálky, trojitý skok, potápění… Takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho, ale radši vás nechám, ať to zjistíte sami. Přece vás nepřipravím o to kouzlo!

Přejděme teď k tomu, co si o této hře myslím. Mám tu čest, štěstí… nazývejte to jak chcete, vlastnit všechny tři verze (originální na Nintendo 64, remake na Nintendo DS a tuto), tak věřím, že jsem jedna z osob, která má tu možnost dobře porovnat a poradit. Rozhodně budu do posledního dechu bránit fakt, že je to naprosto špičková hra. Hory a sníh, poušť a pyramidy, starý dům obývaný duchy… to a mnohem více naleznete při prozkoumávání hradu, který skrývá dechberoucí jedinečné úrovně. Jejich splnění a osvobození princezny je nezapomenutelný zážitek, nicméně se to nevylučuje s tím, že je tu pár věcí, které stojí za to zkritizovat.

Začněme ovládáním kamery. Musíme mít pořád na vědomí, že se jedná o hru z 90. let. Pro dnešní hráče bude ovládání první 3D Mario hry jistě velmi frustrující. Aspoň pro mě bylo (a pořád je). Nintendo si mohlo dát tu práci a doladit detaily, co se týče hratelnosti. Zde zahrnuji pouze tuto verzi. Na 90. léta je to vynikající, remake má nejen vylepšenou grafiku a nové postavy, ale i široký výběr miniher a možnost si hru užít ve více hráčích. Ale tahle verze? ROMka, která využívá nostalgie.

Další kámen úrazu by mohla být cena. Zaplatit 1499 Kč si nemůže dovolit každý. A lidé, kteří mohou, to určitě nebudou chtít dát za obyčejné ROMky, když za stejnou cenu mají jiné, mnohem propracovanější hry. Zkusme se na to ale podívat z úhlu, kdy zaplatíme 500 Kč/kus. Přeci jenom jsou na cartridgi 3 hry. Že se vám to stále zdá moc, vzhledem k tomu, že jste si ji mohli stáhnout na předešlých konzolích za nižší cenu? Ano. Ale mohli jste hrát kdekoliv a kdykoliv? Dost pravděpodobně ne. Navíc vás tato kompilace vyjde mnohem levněji, než si koupit každou hru a konzoli, ke které přísluší, zvlášť. A věřte, že všechny tři za to opravdu stojí.

Konečné rozhodnutí? Jedna z mých oblíbených věcí této herní série je způsob, jakým je nastavena obtížnost. Hra je vhodná jak pro menší a nezkušené, tak i pro starší hráče toužící po výzvě. Jsem si tedy jistá, že pokud se pustíte do prvního 3D dobrodružství nejoblíbenějšího vousatého instalatéra na světě, tak rozhodně nebudete zklamáni!