Když skoro před dvěma lety vyšla konzole Nintendo Switch výběr her byl poměrně omezený. Dostali jsme Zeldu, 1-2-Switch a nějaké další tituly. Později byl Nintendo eShop zaplaven velkým počtem indie her a her třetích stran, ať už šlo o remaky nebo nové tituly. Proč to píšu? Vyrůstal jsem na Nintendo konzolích a hrách a vypěstoval jsem si jakýsi způsob, jakým vnímám konzole a hry od této firmy. Jde o vnímání, které je zcela odlišné od konzolí jiných firem a v případě Switche je tenhle pocit úplně nejslabší. To nemyslím nijak špatně, je to právě tím, jaký Switch je a především tím, jaké tituly se na něj objevují nejvíc. V tomto roce jsem hrál především tituly třetích stran a takové ty „nintenďácké hry“ téměř vůbec.  Ano, můžete namítnou, že i na Wii U, Wii i předchozích generacích domácích konzolí i handheldů vycházelo mnoho her, ve kterých nefigurovaly známé barevné postavičky a typický pocit z her z Nintendo světa. Teď už se dostávám k tomu, co tu tak složitě a možná úplně zbytečně opisuji. Jde o to, že ten pocit, který jsem měl u jiných konzolí se opět objevil při hraní Super Mario Party!

Party hry jsem měl na Nintendo konzolích vždy rád, ať už šlo o Wii Sport, Wii Party (rozhodně ne Wii Party U) nebo předchozí verze Mario Party her. Byly to hry, u kterých jsem se dokázal uvolnit jiným způsobem než u hraní ostatních her. Zásluhu na tom mělo několik faktorů – pestrobarevný nintendo svět, jednoduchý systém, povětšinou zábavné minihry a především možnost bezprostředního sdílení s jinými hráči. Vybavuje se mi mnoho vzpomínek, kdy jsem se hrozně nasmál spolu- / protihráčům za jejich výkony, kreace a jiné počínání během hraní. Zkrátka Nintendo party hry mě bavily jako žádné jiné a proto jsem trval na tom, že této hry se musím ujmout já.

Věřím, že titul sérii Mario Party není nutné představovat, nicméně i tak to udělám. Mario Party je interaktivní desková hra, ve které bojujete proti dalším třem hráčům (ať už živým nebo ovládaným počítačem) o hvězdičky na několika „herních“ deskách. Tyto desky jsou většinou inspirované houbovým královstvím a jejich obyvateli a jsou interaktivní. To znamená, že zde dochází k různým změnám nebo akcím, které ovlivňují průchod. Každému kolu předchází minihra, ve které zápasíte o mince. Minihry jsou různého druhu – všichni proti všem, jeden na tři, kooperace apod. Mario Party dále obsahuje mnoho dalších režimů v závislosti od dílů série. Základním kamenem každého dílu série je stejnojmenný režim – Mario Party. V tomto díle se vrací k systému z Mario Party 8, kdy se každý hráč pohybuje po hrací desce dle své libosti. Návrat k tomuto systému velmi vítám, protože společný pohyb po dráze z MP 9 a 10 působil hrozně monotónně. Vše ostatní je víceméně postaru – házíte kostkami, snažíte se vyhrávat minihry a získat co největší počet hvězd a stát se tak vítězem. Největší problém všech Mario Party titulů byla náhoda, která hrála obrovskou roli a často vítězem byl hráč, který měl prostě štěstí. Několikrát jsem si na vlastní kůži vyzkoušel, že být jedničkou v minihrách ještě nezaručuje jasné vítězství. A nejinak je tomu i na téhle párty. Náhoda, jak už to bývá u her, kde jsou kostky, hraje velkou roli, nicméně novinkou jsou speciální kostky jednotlivých postav, které mají speciální hodnoty a lze si před hodem vybrat mezi standardní a kostkou postavy. Možnost zvolit si kostku dává hráčům do rukou malou možnost ovlivňovat jejich kroky po herní ploše a přináší tak určitý prvek strategie, který v předchozích dílech scházel. Kromě toho je možné na herním plánu narazit na speciální políčka, kde můžete nakoupit za získané mince předměty, které škodí protihráčům nebo pomáhají Vám. I tento prvek pomáhá rozbít okovy náhody, ale stále jen do velmi malé míry a proto je těžké se i přes tyto herní mechanizmy zbavit nahořklého pocity, že prim stále hraje náhoda.

Druhým novým režimem je Partner Party. Tento režim je modifikací režimu Mario Party, kde se snažíte porazit druhou dvojici hráčů. Princip je stále stejný – hraní miniher, sbírání hvězd apod., ale důležitou změnou je pohyb po desce, kde vybíráte trasu, po které se bude vaše postavička pohybovat, máte tak možnost hledat různé cesty k vítězství. Můžete volit jestli jít nejkratší cestou ke hvězdě, nebo se raději zdržet a posbírat cestou nějaké mince. Tyto a jiné možnosti můžete konzultovat se spoluhráčem a hledat nejlepší cestu k vítězství. Na herní desce jsou navíc určité prvky, které nenajdete ve standardním režimu. Tento režim jsem si oblíbil mnohem víc, protože dává mnohem větší pocit volnosti po herní desce a možnosti více zapojit strategii. To samozřejmě platí pokud hrajete s živým hráčem. Ve chvíli, kdy máte spoluhráče ovládané počítačem toho moc společně nevymyslíte.

Dalším novým zajímavým režimem River Survival, který už vybočuje z klasického deskového hraní. V tomto režimu se ujmete role statečných krotitelů divokých vod a budete pomocí Joy-Con ovladačů pádlovat na raftu. Cílem hry je sjet celou řeku s co nejlepším časem. Ten se postupně snižuje a jedinou možností, jak ho navýšit, je zdolání týmové minihry. Čím lépe, tím více času získáte. Na řece se samozřejmě objevují různé překážky, které Vám mají cestu znesnadnit.

Poslední novinkou na poli hlavních herních režimů je režim Sound Stage, který funguje na principu jednoduchým rytmických miniher, kde musíte v rytmu skladby pohybovat určitým způsobem Joy-Con ovladačem. Pokud jste hráli některou hru ze série Rhythm Paradise, víte o čem mluvím. Rhythm Paradise je moje oblíbená série, bohužel v Super Mario Party jsem rytmickým hrám nedokázal přijít na chuť. Rytmických her je jen několik a jejich design není natolik zábavný, aby Vás udržel u tohoto režimu na víc než několik odehrání. Výjimku tvoří snad jen minihra, která se inspirovala principem Guitar Hero, ale ta nedokáže zachránit celý režim. Myslím si, že jednotlivé rytmické minihry by více slušely v balíčku miniher, které jsou hratelné v rámci ostatních režimů.

Jako v každé Mario Party je zde možnost hrát jednotlivé minihry samostatně bez návaznosti na některý z výše popisovaných režimů. V rámci režimu Minigames můžete hrát jednotlivé minihry podle vlastního výběru, trénovat a zvyšovat dosažené skóre nebo využít jeden ze dvou režimů – známý Mariothon (možnost také zápasit v režimu Online Mariothon, myslím, že přídomek „online“ přesně popisuje o co se jedná) a nový piškvorkoidní režim Square Off. Oba dva režimy jsou velmi vhodné na hry, kdy nemáte moc času na odehrání režimů Mario Party nebo zkrátka jen chcete hrát minihry bez zdlouhavých animací, posunů po herní desce apod.

Mario Party nabízí také různé drobné bonusy, které se postupně odemykají v průběhu hraní, ale rozhodně nejsou něčím, kvůli čemu si hru budete kupovat, a proto nemám v plánu se o nich více rozepisovat. Zkrátka tam jsou a budou pro Vás malým překvapením. Nicméně o jednom se přeci jen zmíním.  Jde o Toad’s Rec Room, ve kterém o sadu několika miniher pro dva až čtyři hráče. Tyto minihry nejsou ničím extra originálním, podobné hry a vůbec tento koncept jsme mohli hrát a vidět již ve Wii Party U, kdy hrajete pouze pomocí Wii U Gamepadu. V tomto režimu to není podmínkou, lze hrát na všechny možné způsoby, které Switch nabízí. Je tu ale jedna novinka, která mě velmi zaujala už v traileru a kterou jsem bohužel jako recenzent neměl možnost zatím vyzkoušet. Jde o využití dvou Switchů ke sdílení obrazovek a například ve hře, kde bojujete proti sobě v tancích, můžete vytvořit pokaždé jiné bojové pole. Nevím do jaké míry se tato vychytávka promítne do samotné hratelnosti a zábavnosti, ale líbí se mi, že Nintendo si pohrává s možnostmi využití hardwaru. Když už jsem nakousl využívání hardwaru – jsem rád, že minihry využívají všech možností Joy-Con ovladačů. Tlačítka, HD rumble a samozřejmě pohybové senzory. Všechny tyto možnosti si pěkně vyzkoušíte na 80 zcela nových minihrách, jak Nintendo uvádí na svých stránkách. Nové sice jsou, ale mnoho z nich využívá principů dřívějších miniher. Ve konečném výsledku, ale skutečně nebudete mít pocit, že jste něco takového už někdy hráli. Minihry jsou v 90% zábavné a jak už to u podobných her bývá, zábavnost roste i s nešikovností vašich spolu-/protihráčů.

Závěrečný verdikt

Studio Nd Cube, které má za sebou mnoho dílů Mario Party a dalších party her nám přineslo další díl zábavné rodinné hry. Super Mario Party není revolučním titulem, ale zachovává si oblíbené herní mechanizmy a zbavil se těch méně povedených. Hra výborně pracuje s možnostmi konzole Nintendo Switch a opět skvěle demonstruje koncept hraní kdekoliv, kdykoliv, s kýmkoliv. Blíží se dlouhé podzimní večery a Super Mario Party je skvělým titulem, kterým je můžete vyplnit ať už v rodinném kruhu nebo s kamarády na koleji.

Kategorie Rodinná, Párty, Desková hra Hodnocení recenze
Počet hráčů 1 – 4
4/5
Vývojář Nd Cube
Vydavatel Nintendo
Jazyk Angličtina
Cena 1 399 Kč
Dostupnost Nintendo eShop, NintendoShop.cz Věkové hodnocení PEGI
Datum vydání Vydáno, 5. října 2018
3
Webové stránky Oficiální webové stránky