Už jste někdy četli pozitivní recenzi na něco, co se recenzentce nelíbilo? Inu, všechno je jednou poprvé.

Když mi bylo navrženo si hru předčasně vyzkoušet a později okomentovat, nebyla jsem proti. Pustila jsem si trailer, a i přestože to nevypadalo jako můj styl, tak to nepůsobilo špatně. Po chvíli hraní se však mé obavy potvrdily a vskutku se nejednalo o žánr, který by patřil mezi mé oblíbené. Co teď? Hru jsem musela dohrát, ale zase jsem se do toho nechtěla nutit, aby se mi to nezprotivilo a neprávem něco nezkritizovala zbytečně. Naštěstí to ale dopadlo mnohem líp, než jsem čekala.

Popis hry a příběh jsou velmi jednoduchý. Ostatně to jsou jediné dvě jednoduché věci na celé hře. Tanuki Justice je run ‘n’ gun 2D plošinovka, kde hrajete za mývalí sourozence a likvidujete všechno, co se na vás vrhne. Scenérie představují feudální Japonsko, v pozadí hraje snesitelná hudba a graficky to velmi připomíná kousky z devadesátých let. Pro nostalgické hráče přímo ideální.

Osobně nemám ráda těžké hry, protože hraju, abych si odpočinula. Pokud chci nějakou výzvu, abych mohla machrovat, tak se snažím splnit vše na 100%. Tanuki na můj vkus byla až moc těžká, ale ne nemožná. Velice oceňuji, že byli nepřátelé naprogramovaní tak, že se neobjevovali náhodně a neomezeně. Stačilo se úroveň naučit nazpaměť a bylo vymalováno. To se ovšem nevylučuje s tím, že to nějakou chvíli zabralo, a že jsem si musela dělat pauzy, kdy jsem se musela jít vydýchat na vzduch.

Přejděme teď k ovládání, ze kterého jsem byla nadšená. Jak se skáče, běhá a hází šurikenem je, spolu s dalšími funkcemi, stručně vysvětleno hned na začátku a prakticky hned si to osvojíte. Tak tomu aspoň bylo v mém případě. Spolu s intuitivním ovládáním musím pochválit i hudbu. Protože vymyslet melodii, která vám ani po čtyřiceti minutách nezačne lézt na mozek, je docela výkon. A když takových melodií je rovnou několik, tak to si pak už nemůžu vůbec stěžovat.

Za zmínku stojí i multiplayer, který kvůli množství nepřátel není vůbec na škodu a věřím, že dokáže okořenit odpoledne mezi sourozenci, přáteli nebo partnery. Zkrátka s každým, s kým se rozhodnete hrát. Stačí vám k tomu jedna konzole, jedna kopie hry a dva Joy-Cony. A zábava může začít!

Pokud by se mě někdo zeptal, zda mě hra bavila, tak nevím, jestli bych dokázala jednoznačně odpovědět. Lezla mi krkem, ale zároveň mě k ní pořád něco táhlo (a teď zrovna nemám na mysli svou recenzentskou povinnost). Když to shrnu, tak design postav, nepřátel a úrovní se mi líbil. Hudba, ovládání a paleta barev taky. Jak jsem výše zmínila, tak mě napadá jenom jedna věc, kterou bych hře vytknula, a to je obtížnost. Pak mě napadá tedy ještě druhá, ale to je moje osobní preference, takže to se za chybu ani považovat nedá (dle mého skromného názoru).

Závěrečný verdikt

Zahrála bych si ji znovu? Ne. Doporučila bych ji? Nijak zvlášť, ale věřím, že fanouškům tohoto žánru by se rozhodně mohla líbit. Lituju času, kterého jsem nad ní strávila? Ani v nejmenším. Rozhodně si můžete odnést to, že je to hra, která mě zaujala i přesto, že to vůbec není žánr, který by mě bavil.

Kategorie Akční plošinovka Hodnocení recenze
Počet hráčů 1-2
3/5
Vývojář Wonderboy Bobi
Vydavatel No Gravity Games
Jazyk Angličtina
Cena 790 Kč
Dostupnost Nintendo eShop Věkové hodnocení PEGI
Datum vydání Vydáno, 10. prosince 2020
7
Webové stránky Oficiální webové stránky