Příběh zalitý tajemstvím je něco, co vždy zaujme mou pozornost. Když vám děj hry není naservírován a musíte pro jeho pochopení nad ním dost přemýšlet, dostanete zážitek, který vám v hlavě zůstane. Uncanny Valley hráčům slibuje přesně takový příběh, několik možných konců a děsivou atmosféru. Popis hry mě skutečně uchvátil a byl jsem zvědav, jaké horory mě čekají. Splnila hra, co slibovala?

Problémy na uvítanou

V Uncanny Valley hrajete za nočního hlídače jednoho objektu. Co přesně je to za objekt? Proč ho hlídáte? A jaký je příběh protagonisty? To jsou otázky, které si budete při hře klást. A odpovědi dostanete. Ale o tom později. Zanedlouho po té, co hra začne, si všimnete hned několika problémů, které má. Prvním je potvrzování tlačítkem B. Jak každý fanoušek Nintenda ví, toto tlačítko obvykle slouží k zamítání. Jeho pozice je na opačném místě, než kde ho mají Xbox a Playstation. Takže když port nějaké hry tuto pozici splete, hráč bude silou zvyku s ovládáním po celou dobu hraní bojovat.

Dalším problémem je velikost textového pole. Uncanny Valley je hra se spoustou záhad, takže dává smysl, že bude mít dost textu. Jenže jeho čtení není moc zábavné, když nevidíte vcelku kolikrát ani jednu větu. Tento problém nastává pouze u přímého dialogu mezi postavami. Místo toho, aby byla velikost textového pole přizpůsobena délce textu, jste nuceni po načtení několika písmen odkliknout text, aby bylo textové pole smazáno a přepsáno druhou polovinou věty. Ale frustrace s textovými poli nekončí zde. Když jste v konverzaci s jinou postavou, při které chodíte, musíte s ní udržovat tempo chůze. Jestli se někde zastavíte, text s postavou vám odejdou mimo váš dohled. Tohle se stává v podstatě jen na začátku hry, při první prohlídce areálu, kde vám váš šéf vysvětluje vaší práci, ale rozhodně to ve vás nezanechá dobrý dojem.

Nečekejte příliš

Po vizuální stránce je hra celkem pohledná. Jediný problém s tímto typem pixelartu je, že detaily jsou špatně rozpoznatelné. Skvěle je to vidět na ikoně hry, kde protagonista stojí s pistolí namířenou proti dvěma příšerám. Když jsem tento obrázek viděl poprvé, myslel jsem si, že jde o zombíky. Ve skutečnosti jsou to však roboti. Naštěstí je tato drobná vada spíš ve prospěch hry, protože tito roboti vypadají lidsky a něco, co by normálně nebylo tak děsivé, díky ní nabývá brutálnější efekt. Samozřejmě jde o styl, který nebude vyhovovat každému a popravdě si myslím, že ti, kterým se obrázky na e-Shopu nelíbí, by se přes tento styl nepřenesli.

Vzhledem k tomu, že hra nemá příliš grafických efektů, a její krása je hlavně v její jednoduchosti, je překvapující, že neběží dokonale. V několika místech jsem narazil na drobné zasekávání. Tak jako u problému s textem nejde o něco, co vám kompletně hru zkazí a na co budete narážet všude, ale stejně vám to v puse zanechá špatnou chuť.

Příběh Uncanny Valley není špatný, ale čekal jsem něco víc. Ano, slíbené otázky zde jsou, ale asi po 3 nebo 4 dohráních (hra je poměrně krátká) jsem měl většinu odpovědí. A pocit záhady zde nebyl skoro vůbec. Hlavním problémem pro mě byl první konec, který jsem dostal (konců je mnoho). Díky němu jsem pak při druhé hře věděl skoro všechno a pocit překvapení jsem už neměl. Ten konec byl skvěle provedený, jen byla škoda, že právě on byl tím, který je nejjednodušší na získání.

Za celou hru mi srdce bušilo jen jednou. Bylo to v části hry, která byla dost zásadní pro získání jednoho konce, o který jsem se snažil. Ta část byla skvěle provedená a ukázala, jaký potenciál hra měla. Bohužel byl zbytek mého času v této hře tráven prohledáváním celého areálu ve snaze odkrytí jeho záhad. Záhad, které při druhém průchodu už v podstatě neexistovaly.

Snaha byla

Přesto bylo hledání tajemství jednou z nejzábavnějších aktivit ve hře. Můžete například prohlížet všechny pokoje na ubytovně v areálu, kde bydlíte. Většina z nich je bohužel prázdná, ale o to nejde. Na to, abyste se do pokojů dostali, potřebujete hasicí přístroj, kterým pak rozbijete jejich dveře. Můžete jít dokonce i zabít vašeho nadřízeného. Hra má dobrý smysl pro humor a za to si jí vážím. Takových překvapení naleznete spoustu a je vidět, že právě jim věnovali vývojáři Uncanny Valley největší úsilí.

Prohlížení celého areálu je bohužel otravnější, než by muselo být. Protagonista totiž může běhat, ale nemá moc velkou výdrž a jakmile jí překročíte, musíte buď přejít do jiné místnosti, nebo si zvyknout na chůzi. Energie se nedoplňuje a tak je potom běhání marné. Je to další chybka navrch k tomu všemu, co jsem již zmínil, tentokrát však mimořádně nepraktická.

Největší problém této hry však leží v pojetí tohoto portu. Na počítači máte totiž k dispozici achievmenty, které vám například řeknou název konce, který jste dostali, nebo vám napovědí k určitým výzvám. Switch pochopitelně achievmenty nemá, takže po dohrání nemáte žádný pocit, že jste něco dokázali. Na obrazovce nepřibude žádná hvězdička, která by sloužila jako důkaz, že jste hru skutečně aspoň jednou předtím porazili, po dohrání se nikde neodemkne žádná nová místnost, nic. Je to jako kdybyste hru nikdy předtím nehráli. Uncanny Valley je hra, která má být o odhalování tajemství, takže by zde člověk čekal nějaký systém, který vám k tomu pomůže. Místo toho musíte spoléhat na screenshoty.

Závěrečný verdikt

Uncanny Valley je velmi zvláštní hra. Má spoustu drobných problémů, které jí nakonec dělají celkem otravnou, ale zároveň jde o zážitek, který je poměrně unikátní. Vizuální styl funguje v kombinaci s příběhem skvěle a tvoří tak bezvadnou atmosféru. Můžu jí však pouze doporučit pro její zvláštnost, jako kuriozitu pro zvědavce. Jako tradiční hru si jí většina lidí nejspíš neužije.

Kategorie Akční, Dobrodružná Hodnocení recenze
Počet hráčů 1
2,5/5
Vývojář Cowardly Creations
Vydavatel Digerati
Jazyk Angličtina
Cena 249 Kč
Dostupnost Nintendo eShop Věkové hodnocení PEGI
Datum vydání Vydáno, 25. prosinec 2018
16
Webové stránky Oficiální webové stránky