The Legend of Zelda je jednou z mých nejoblíbenějších herních sérií. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem zvažoval, jestli si dřív zahrát Twilight Princess, nebo The Wind Waker. Dilema leželo především v tom, co jsem jako fanoušek této série od jedné z jejích her čekal a jak jsem doufal, že se vyvine. Spousta fanoušků doufala ve větší důraz na příběh, ve hru, která by byla skutečným pokračovatelem slavné hry Ocarina of Time (nepočítaje Majora’s Mask). Toho se dočkali s vydáním Twilight Princess, ale před tím bylo mnoho fanoušků zaskočeno hrou The Wind Waker. Místo linearity jsme dostali otevřené moře. Místo vyspělejší, nebo realističtější, grafiky jsme dostali „dětskou“, barevnou a velmi animovanou grafiku. Spousta fanoušků kvůli tomu tuto hru nemá ráda, ale řekl bych, že většina hráčů si jí v průběhu let oblíbila a dnes je většinou viděna jako lepší, než Twilight Princess. Vizuály hry The Wind Waker jsou nejspíš hlavní věcí, kterou si její hráči odnesli. Koneckonců i já jsem tuto hru hrál a díky tomu si sebou nesu lásku k jejímu unikátnímu stylu. Stylu, který najdete i v Windscape.

Povědomé pocity

Na první pohled vás podobnosti mezi Windscapem a Wind Wakerem možná netrknou. Přeci jenom, Windscape je hra z pohledu první osoby, kde hrajete za dívku a kde moře nehraje roli. Ale po chvilce hraní na vás dolehne tentýž pocit dětského objevování světa, který Wind Waker vzbuzoval. Windscape má však oproti Zeldě výhodu, že za sebou nemá předchozí díly, které by ovlivňovaly očekávání hráčů. Pokud jste Wind Waker nikdy nehráli, o nic nepřicházíte. Možná je to tak dokonce lepší, protože nemáte srovnání, které by už předem Windscape odsoudilo, ale k tomu se ještě dostanu.

Příběh hry není nijak složitý. Žijete v malém klidném městečku, když jednoho dne se váš svět začne měnit. Městečko leží na létajícím ostrově, jednom z mnoha, který začíná praskat. Kdysi klidný ostrov začne mít problémy s bandity, skřety a dalšími stvůrami. Je to celkem standardní dobrodružství, které vás jen drobně tlačí k tomu hrát dál. Co mě ale motivovalo ve hraní více, než příběh, bylo hledání materiálů potřebných ke craftování.

Hledej, šmudlo

Hru jsem sice přirovnal k Wind Wakeru, ale naleznete zde i dost podobností s Breath of the Wild, především ve vaření a sbírání materiálů. Zbraně a brnění si v průběhu hry vytváříte sami. To samo o sobě není až tak revoluční, zajímavá se tato mechanika stává díky potřebným materiálům, o kterých nic nevíte. Nejdřív potřebujete na své zbraně měď. Tu naleznete v prvních sekcích hry v hojném počtu. Ale kde najdete železo potřebné pro lepší zbraně? Až v pozdějších sekcích hry. U některých materiálů, jako právě u železa, je zřejmé, kde materiál najdete, ale stane se, že potřebujete materiál, u kterého není jeho umístění zcela zřejmé.

Hra má navíc částečně otevřený svět a vedlejší mise, které vám také mohou dát jako odměnu nějaký materiál. Můžete si tedy myslet, že chybějící ingredienci získáte díky nějaké vedlejší misi, a proto se vydáte prozkoumávat zákoutí světa, který je pro takové výpravy stvořený.

Méně zdrojů pro vývoj má své důsledky…

Vizuály hry dokáží být velmi milé, ale jsou bezesporu jednoduché. Fungují skvěle především pro přírodu, budovy a dungeony (které jsou také jako ze série The Legend of Zelda), u kterých jsem byl kolikrát i skutečně uchvácen. Avšak jednodušší vzhled hry znamená, že grafické glitche a obličeje postav byly o to nepříjemnější. A glitchů mě potkalo víc než dost. Od bezvýznamných a komických, jako levitace postav, kácení stromu rukou díky zmizelé sekyře, či moonwalking, až po otravné, jako zvláštně rozbité barvy kolem minimapy při cestování mezi ostrovy, nebo strom, který srazíte, ale místo rozbití se na 10 minut zasekne na vedlejším domu, než z něj sklouzne.

Negativa hry zde však bohužel nekončí. Můžete sice vařit, ale nemáte na výběr z mnoha receptů a hra vám nedává nijak zřejmou informaci o tom, jak získáte další. Cestování mezi ostrovy mohlo být zajímavé, právě tak, jako tomu bylo i ve Wind Wakeru, ale zde jde jen o rychlou a poměrně nudnou činnost. Inteligence příšer a bossů je mizerná a kolikrát se i stane, že je minboss podstatně těžší, než boss. Ale na hře mi nejvíc po chvíli vadilo, jak silný získáte po chvíli hraní pocit, že jste na fetch-questu („dones mi 20 tamtoho z něčeho“). Jste posíláni od jednoho člověka ke druhému. Jak jsem již zmínil, příběh není nijak špatný ani dobrý a krásy hry jsou spíš oblastech, kde můžete svět prozkoumávat. A cítit se jako otrok ve světě, který křičí „SVOBODA!“, není moc příjemné. Velkým problémem je také mechanika boje, zejména kouzla a střelba. Střelba je velmi pomalá a nepraktická a kouzla jsou nezajímavé koule, které po nepřátelích házíte. Jedna vaše rána mečem může trefit i celou skupinu nepřátel, díky čemuž je boj mnohokrát i nudný.

Závěrečný verdikt

Windscape je hra, která má šarm hry „The Legend of Zelda: The Wind Waker“, ale chybí jí její propracování. Má krásný svět, který není dost využit, strukturu příběhu, která je přinejlepším průměrná a mechaniku boje, která působí až nedodělaně. Pokud na hře dokážete ocenit atmosféru, Windscape si skvěle užijete. Ale nečekejte od této hry zážitek rovný Skyrimu, ani Zeldě.

Kategorie Dobrodružná, Puzzle, Akční, Role-Playing Hodnocení recenze
Počet hráčů 1
3,5/5
Vývojář Magic Sandbox
Vydavatel Headup Games
Jazyk Angličtina
Cena 499 Kč
Dostupnost Nintendo eShop Věkové hodnocení PEGI
Datum vydání Vydáno, 27. březen 2019
7
Webové stránky Oficiální webové stránky