Dillon’s Dead-Heat Breakers – Postapokalyptické akční tower defense

Nacházíte se ve světě po katastrofě, která ho naprosto zdevastovala. Ve volné krajině nezůstalo téměř nic, krom pár osad. Potom se v pustině nachází centrála nazvaná jednoduše The City. Postavy nejsou lidé, ale zvířata. Popravdě se přiznám, že jsem za pásovce (Dillona) v hlavní roli dříve nikdy nehrál. Dále hrajete za váš Mii charakter, kterému můžete přiřadit jedno z několika zvířat. Posledním členem party, avšak pouze NPC, je Russ – nevybavuji si, že by byl zmíněn jeho druh, ale připomínal mi dvojici Chip a Dale z Rychlé roty. Je to velký vynálezce, jehož výtvory jsou hojně využívány v The City, dokonce obchodník z nich má dle jeho slov slušný byznys. Celkově se jedná o třetí díl ze série s Dillonem v názvu. Bohužel předchozí díly jsem nehrál, takže mohu pouze přetlumočit tvrzení vývojářů o snížení obtížnosti oproti předchozím dvěma.

I když se říká, že návody jsou pro sraby, vřele doporučuji před prvním spuštěním si projít alespoň část s ovládáním, hra vás totiž hned na začátek vrhne do akce a in-game instrukce jsou nic moc. Příběh se týká samozřejmě vás – vaše vesnice byla napadena, překryta jakýmsi červeným dómem a vám se podařilo uprchnout v „Big Rig“ – poctivém tiráku ala Amerika, pravda trochu vytuněném, s opět americky rozložitým návěsem. Nejede si ovšem jenom tak na výlet, ale prcháte před příšerami, které se záhadně objevily v celém herním světě a otravují lidem (zvířatům) život. Naštěstí pro vás si toho všimne „Rychlá rota“ a vyrazí vám na pomoc – Dillon využívá speciálního vynálezu Russe – jakési dva motorky, které mu umožňují roztočit a „nabít“ se a vpálit přímo do těch potvor. V tuto chvíli dostanete Dillona do rukou a začíná tower defense část. Ovládání je klasicky circle padem, ovšem fyziku nehledejte, řízení je čistá arkáda, což mi dělalo problémy po celou dobu hraní.

Zachraňte vesnice!

Po vymlácení všech nepřátel se dozvídáte vše potřebné od Russe – Dillon neřekne ani slovo, pouze buď gestikuluje, nebo jde rovnou do akce. Vaši vesnici se může podařit zachránit, pokud bude moct Russ vyrobit speciální zbraň. Na to samozřejmě potřebuje jednotlivé části a na vás je obstarat věci, ze kterých se vyrábí. Tady se objevuje herní mechanika, která čase přešla do nudné repetitivnosti. V pustině je nejen vaše vesnice, ale i spousta dalších. Ty jsou napadány příšerami, které musíte porazit. Každá z vesnic má různou mapu, na které se nachází základny, do kterých jsou nahnáni Scrogové – v podstatě prasata a zdroj jídla, čili to hlavní, co musíte ubránit. Základny jsou obsazovány žoldáky, které si najmete v hotelu v The City vždy před akcí (můžete si je nechat vytipovat Russem). Po konci bitvy můžete jednomu žoldákovi říct, aby se ve městě zdržel a pojistit si ho tak na další bitvu. Množstvím bitev se jim i zvyšuje úroveň, tím pádem i počet životů a způsobené poškození.

Jakmile Rigem dorazíte na místo, můžete si vybrat, jestli je rozmístíte automaticky nebo sami. Zde vstupuje trocha strategie, poněvadž každá základna má určité riziko a ke každé se hodí jiný druh žoldáka, resp. zbraně (dostřel, kadence…). Po rozmístění můžete ještě zesílit vchod do základen, k tomu je zapotřebí ruda, kterou získáváte rozbíjením meteoritů rozmístěných různě po mapě. Když máte rozmístěno, můžete buď prozkoumat mapu, nebo jít rovnou do bitvy. Druhá možnost je hloupost, takže jdeme na průzkum. Jak už jsem zmínil, pro něm můžete na mapě rozbíjet meteority a získávat rudu na zesílení základen. Nebo získat krmivo, kterým přetáhnete Scrogy do jiné (bezpečnější) části. Pak si můžete do zásoby nasbírat trochu boostu a nakonec si mapu pořádně prozkoumat – k některým místům se dá jít jen z určité strany a pokud je základna neobsazená a pod útokem, není nejlepší zjistit, že musíte objet půlku mapy, abyste se tam dostali… Základny mají ještě jeden problém – potřebují mít nabité baterie. V počátcích stačí při průzkumu mapy vždy s Dillonem zajet do stojánku a roztočením základnu nabít. V pozdějších fázích, kdy jsou bitvy už celkem Mordor, na to musíte pamatovat i v průběhu, jinak Scrogové kaput.

Podle toho, jak jste rychlí, vystřídáte různé fáze bitvy. První je, že monstra jen chodí a vy je jednoduchým narážením ničíte, čímž získáváte tolik potřebné věci na výrobu součástek pro Russe. Druhá už je těžší – potvory jsou jezdící, některé vás rotací odpálí, jiné po vás rovnou střílí. Pokud ani v rámci druhé fáze všechny nezlikvidujete, nastane třetí fáze a tu vážně nedoporučuji zažívat často. Nepřátelé se promění na opět chodící, ale několikrát silnější a odolnější. Můžete se do ní na začátku dostat schválně, ať víte, do čeho jdete, ale například už u třetí vesnice by vám způsobily hodně perné chvilky. Zde jsem si říkal, jaké peklo musely být předchozí díly, když měly vyšší obtížnost.

Peníze hýbou pustinou

Například podle toho, kolik přežije Scrogů nebo jak rychle zlikvidujete vlny nepřátel, se odvíjí vaše výsledné skóre, ať už bodové, nebo peněžní. Jak říká nadpis, bez peněz jste absolutně namydlení. Žoldáky pro bitvy najímáte samozřejmě za peníze. Na vytvoření dílů pro Russovu zbraň jsou také potřeba. Získat se dají buď zmíněnými misemi na záchranu, nebo minihrami.

Můžete jako „Red Flash“ (rudý blesk) Dillon závodit v místní aréně. Závodí se samozřejmě na umístění podle času, ale ne za kolik jste trať zajeli, ale kolik času do konce vám zbývalo. Po trati jsou různě rozmístěné boosty, koule pro trvalé zvýšení rychlosti a dva druhy přesýpacích hodin – přidávají jednu a pět vteřin. Ovládání mi přišlo zvláštní – hrozně citlivé a zároveň tupé – možnost ladění jsem nikde nedohledal. Nicméně po prvním závodě se vám otevře možnost tréninku v menu, takže po čase se jde vypracovat.

Pokud jste měli dětský sen být pokladní, můžete si ho v jiné minihře splnit. V krámku, kterému šéfuje nabručený medvěd, můžete prodávat zboží místo něj, zatímco on si jde dáchnout (jak kdyby nespal celou noc). Rozhodnete si, jaké zboží půjde na pulty a už jen kasírujete příchozí zákazníky.

I samotné bitvy se dají považovat za minihry, protože se dají opakovat dle libosti a zvyšovat si skóre. Dá se to považovat za určitý druh tréninku, ale je to výhodné v případech, že vám chybí potřebné suroviny na výroby součástek pro Russe nebo peníze. Kdo má rád neustálý grinding surovin, si zde přijde na své (ano, Maty, myslím tebe).

Dokolečka dokola a žádné savy

Pokud již dříve jste nabyli dojem, že celou hru v podstatě nebudete dělat nic jiného, než lítat po mapě a drtit nepřátele, máte pravdu. Samozřejmě není to úplná nuda jako u některých jiných her, ale určité repetitivnosti se vyhnout prostě nejde. S postupem času se objevují další druhy nepřátel, kteří vám nejednou dají zabrat a určitým únikem z monotónnosti je i variabilní rozmístění žoldáků na základny. I s údajně nižší obtížností vám hra nic nedá zadarmo – například budete muset jít bitvu i třikrát za sebou. Zde mám další výtku – málo savů. Pokud jste ve městě, nic moc se neděje, většinou se hra uloží při změně prostředí. Ale v případě bitev se hra uloží před výběrem žoldáků a až po bitvě. Pokud uděláte chybu, která se s vámi poveze, už v polovině, budete muset vše opakovat. Experimentování tedy úplně nedoporučuji – spíše najít si pár jistých taktik a těch se držet.

Tak se otoč, kamero!

Při přejíždění po mapě mě kamera vysloveně iritovala. Pokud už jste rozjetí, je to klasický pohled závodních her. Když normálně jdete, je pohled ze třetí osoby. Takže když se chcete rozjet například doprava, natočíte se, stisknete A (pro přechod do jízdy), circle pad držíte vpravo, najednou se vám kamera hodí za záda a jelikož stále držíte circle pad vpravo, jedete najednou úplně jinam než jste původně chtěli. Bojoval jsem s tím v podstatě celou hru a nemyslím si, že by byl úmysl toto chování opravit patchem – prostě to tak je.

Závěrečný verdikt

Zajímavý titul, kterému se nicméně nevyhnulo pár chyb. Ani ne tak výkonnostních, po této stránce je hra krásně odladěná, nenarazil jsem ani na nějaký bug (3DS první generace), jako spíš těch koncepčních. Například u zmiňovaného ovládání bych ocenil možnost přizpůsobení nebo trochu více vychytat kameru. Za mě vytýkám i menší množství savů, na druhou stranu chápu, že je to určitý prvek, který hře dodá na obtížnosti a napínavosti. Pak samozřejmě repetitivnost, ale ta jde ruku v ruce se zvoleným žánrem. Pokud jste příznivcem žánru tower defense, nebo vám nevadí trocha opakování, můžete v Dillonovi vidět zajímavou volbu.