Yo-Kai Watch Blasters: Red Cat Corps a White Dog Squad – Diablovka pro „děti“

Existuje mnoho filmů a seriálů, které postupem času nabyly obrovské popularity a fanoušci si je hýčkají a brání je tělem i duší. Jedním z těchto titulů je třeba i akčně-fantasticko-komediální film z roku 1984 režírovaný Ivanem Reitmanem, Krotitelé duchů. A i když se očekávaná předělávka z roku 2016 nesetkala zrovna s úspěchem, stále se najdou takoví lidé nebo firmy, které se budou chtít svézt na vlně a vytvořit parodii, která upoutá stejné nebo širší publikum. V případě Yo-Kai Watch však neočekávejte film, ale jejich první herní spin-off, který převážně paroduje zmíněné filmy a kombinuje jeho prvky s prvky superhrdinských filmů. Výslednou kombinací je takové Diablo nebo Magicka pro „děti“, což vám vlastně teď v porovnání předchozího textu s touhle větou asi nedává vůbec smysl. Dohromady to ale funguje geniálně, ostatně dočtete se o tom níže.

Zarytým fanouškům asi Yo-Kai Watch představovat nemusím, ale pokud o hře slyšíte prvně, Yo-kaiové jsou mýtická japonská stvoření, jež obývají náš svět, působí v něm neplechu a jsou viditelná jen určitým lidem. Hlavní série je často pro svou podobnost srovnávána s Pokémony – v obou chodíte v otevřeném světě, lovíte příšerky a sbíráte je. Příšerky pak používáte v boji proti ostatním a plníte různé úkoly. Osobně to není úplně přesné srovnání, každá hra má něco do sebe a nebojím se říct, že ačkoliv mi Pokémoni přirostli k srdci, v mém hledáčku je právě posledních pár let právě zmíněná série Yo-Kai Watch. V hlavních sériích vystupují Yo-kaiové jako druhořadá stvoření, hlavní role zde až do Blasters zastávaly děti Nate nebo Katie (dle toho, zda hrajete za kluka nebo holku). Přestože Yo-Kai Watch Blasters funguje jako samostatná hra, v univerzu se objevil už jednou, a to konkrétně jako zdarma stáhnutelný mód do her Yo-Kai Watch 2. Až čtyři Yo-kai kamarádi se mohli během Terror Time utkat s mocným Gargarosem a případnou výhrou tak nastolit právo a pořádek ve světě. A i přes to, že hra občas recyklovala scenérie z příběhového módu, minimálně v Japonsku šlo o obrovský úspěch, který byl inspirací pro vznik samostatného titulu.

Red Cat Corps i White Dog Squad pokračuje tam, kde pomyslně končí v předešlých dílech hlavní série – začíná porážkou nad Gargarosem, kde se ve vtipné úvodní animaci dozvídáme o samotném týmu a také o jejich útočišti, kam se po prohře vrací. Mezitím, co naši hrdinové odpočívají po boji a relaxují, asociace YBA, která shromažďuje všechny Blasters týmy po celém světě, je vyruší a pošle k nim seržanta Burlyho, jež je známý svými tréninkovými postupy. Ne nadarmo se o něm říká, že dokáže vycvičit a vytrénovat i pečené holuby, aby lítali sami do huby! Ve třech různých módech tak naše skvadra trénuje a bojuje s nepřáteli s cílem stát se tím nejlepším Blasters týmem vůbec. A abych nezapomněl, na bitvy vyráží s vozidlem podobným autu Ecto-1 ze zmíněných Krotitelů duchů, což je při nejmenším suprový easter egg. Za každou vyhranou bitvu získáváte Oni Orby fungující napříč celou hrou jako univerzální platidlo. Za tuto měnu může hráč nakupovat/prodávat předměty nebo třeba levelovat své Yo-kaie. Jedinými rozdíly v obou verzích je počáteční tým – v Red Cat Corps začínáte s roztomilým Jibanyanem a ve White Dog Squad zase s chlupatým Komasanem – a také limitovaní Yo-kaiové, kdy v jedné verzi si můžete spřátelit někoho, koho v druhé ani nepotkáte. Opačného Yo-kaie ale můžete získat převodem z druhé verze případně výměnou s ostatními hráči.

Herní mód Patrol je pro hráče, kteří hladoví po Oni Orbech a v lokacích známých z příběhového módu tak mohou grindovat. Naproti němu stojí mód Big Boss, kde se můžete utkat s bossy z příběhového módu, včetně různých těžších variací a výzev. Patrol mi jako herní mód přijde lepší hlavně kvůli své variabilitě, ale pokud dáváte přednost tomu, že si chcete dokázat sílu a porvat se s něčím opravdu obtížným, doporučuji Big Boss. Nemluvě o tom, že v Big Boss módu získáte pravděpodobně nejvíce Oni Orbů ze všech. Nejrozsáhlejší je ale příběhový mód, který je skutečně tím hlavním lákadlem. Hráč postupně prochází mise, jež jsou vždy doplněny o krátkou textovou nápovědu radící co a jak dělat. Postupem času vám však mohou lézt na nervy, jen co pochopíte základní principy, budou vás tyhle textíky jen otravovat. Štve mě, že neexistuje možnost je nějakým způsobem přeskočit nebo v nastavení rovnou vypnout.

Existují dva druhy misí – hlavní a vedlejší, občas jsou ale nakombinované, takže chtě nechtě musíte splnit vedlejší mise, abyste odemkli mise hlavní. Občas se dokonce v těch vedlejších dozvíte něco z pozadí těch hlavních. V týmu čtyřech pak plníte různé úkoly, od zničení určitého počtu nepřátel, až po eskortní nebo ochraňující mise. Schválně jsem v úvodu zmínil, že jde o takovou „dětskou“ Diablovku, protože na rozdíl od pasivních útoků v hlavních dílech série zde každý Yo-kai musí aktivně útočit, aby způsobil nějaké poškození. Navíc jsou příšerky rozděleny do čtyř tříd, kdy se každá specializuje na něco jiného. Tank funguje jako silná ochrana proti útokům, zatímco Healer uzdravuje sebe a ostatní členy skupiny. Ranger si zakládá na bojích z dálky a nejdůležitější Fighter se zase soustřeďuje na boj zblízka. Za zabití nepřátel můžete získat speciální předměty nebo výše zmíněné Oni Orby, stejně jako na konci každé mise.

Mechaniky celé hry jsou spolu v dokonalé souhře. Nejvíce si asi cením nového soubojového systému, který si oproti pasivní verzi v Yo-Kai Watch 1 a 2 dokážete daleko více užít. Svým Yo-kaiům můžete přiřadit různé soubojové techniky a případnou změnu v týmu můžete zařídit skrze in-game postavičku. Přes tyhle postavičky můžete i nakupovat nebo prodávat získané předměty, levelovat své Yo-kaie, fúzovat předměty nebo měnit příšerky na duše a ty přiřazovat jiným a využívat je jako schopnosti. Vyřádí se tu i sběratelé, kromě možnosti získat přes 400 různých Yo-kaiů tak můžete odemykat herní hudbu a animace nebo každý den získávat speciální Crank-a-kai mince do automatu na střeše. Nově spřátelení Yo-kaiové automaticky získávají úroveň vašeho týmu, takže je pak jednodušší je používat ve svých týmech, kdy ušetříte drahocenné Oni Orby namísto jejich opětovného hromadění. Změnou si také prošel herní interface, který je nově čistější a bez rušivých položek a navrch všechny ty reference na Ghostbusters. Občas mi přijde, že je to prvek, bez kterého bych si hru nedokázal ani představit a je mi radostí, že namísto prachsprosté kopie dostáváme kombinací těchto dvou světů to nejlepší z nich. Bavit se budou děti i dospělí!

Na závěr bych rád připomněl přítomnost dodatečného obsahu, který formou aktualizace můžete stáhnout z Nintendo eShopu. Po stažení se vám zpřístupní třetí verze – Moon Rabbit Crew, jež do hry přidává nové kapitoly, Yo-kaie a také hlavní protagonisty. Pokud tedy nekoukáte na třetí sérii anime, která běží exkluzivně na Disney XD, dozvíte se tak něco o příběhu Hailey a USApyona a zároveň vám to dá pohled na příběh ohlášené Yo-Kai Watch 3. Pokud navíc hru spárujete s verzemi Yo-Kai Watch 2: Bony Spirits, Yo-Kai Watch 2: Fleshy Souls nebo Yo-Kai Watch 2: Psychic Specters, odemknete speciální Yo-kai bosse navíc, stejně jako přístup do speciální VIP bojové místnosti.

Závěrečný verdikt

Tohle repetitivní „Diablo“ je prostě fantastické a je pro mě příjemným překvapením! Kombinuje to nejlepší z hlavních her a přidává nové možnosti, který si zamilujete. Hru si užijete stejně jako já v singleplayeru, ale i v kooperativním multiplayeru s více hráči a dohrajete jí za zhruba 15 hodin. Tohle prostě nemůže chybět ve vaší sbírce 3DSkových her.