Metropolis: Lux Obscura – Spoj tři v noirovém hávu

Dlouho jsem váhal, jestli tuto hru vyzkoušet. Hned od prvního pohledu jsem byl zaujatý noirovou stylizací hry. Nejde o čistý noir, ale je zde všechno, co by měl mít. Velkoměsto prolezlé zločinem, cynické hlášky hlavního hrdiny, který komentuje svůj současný i minulý život, osudovou ženu, kouření cigaret a v neposlední řadě „kameru“. To všechno Metropolis má, jen se nám přitoulalo trochu víc barvy, kterou většinou v žánru noir nevídáme. Zkrátka jsem byl nadšený, že si na Switchi zahraji hru zabalenou v tomto temném kabátku, pak ale přišla nečekaná rána. Gameplay. Spoj tři. Vítejte v Metropolis.

Metropolis: Lux Obscura je vlastně víc interaktivním komixem než hrou. Vypráví příběh muže, který se dostal do vězení a snaží se odkrýt co všechno se vlastně stalo a žít dál v nelítostné betonové džungli prolezlé zkorumpovanými policisty, zločinci, narkomany, prominentními synáčky a lehkými ženami. Jednotlivé stripy, ve kterých sledujeme kroky a komentář hlavního hrdiny jsou odděleny souboji. Takový drsňák, jakým je naše postava – Jon Lockhart, z nějakého důvodu také známý jako cockhard, se dostává do rvaček, šarvátek a přestřelek velmi snadno a velmi často a pokud chce přežít, bude se muset dobře ohánět. Souboje jsou v Metropolis řešené partiemi her z žánru spoj tři.

To pro mě bylo lehkým zděšením. Nemám tento žánr v lásce a vždy při jeho spatření cítím pachuť brutální monetizace a tedy snahu obrat mě o penízky. To naštěstí není případ této hry a spoj tři zde slouží čistě jako prostředek pro posunutí příběhu. Je samozřejmé, že zde nenajdeme nejrůznější druhy ovoce nebo cukrátek, ale pěkně drsné věci počínaje pěstmi a konče kvérem. Jednotlivé kameny představují Vaše zbraně, některé zase zvyšují Vaše odhodlání v boji a zefektivňují rány, další léčí a pak jsou tu také ty, které Vám škodí. Důležité je tedy spojovat co nejefektivněji, Vaši nepřátelé nejsou žádná ořezávátka a často v jedné rvačce bojujete proti více než jednomu nepříteli. Navíc hra obsahuje lehké RPG prvky, protože po každém souboji Vám nabídne přidat bod do jednoho z X špatných návyků nebo psychických poruch. Tento výběr Vám potom usnadní cestu. Může se ale stát, že díky špatnému výběru budete mít souboje velmi náročné. Ne všechna vylepšení přímo ovlivňují sílu Vašich útoků. Několikrát se mi stalo, že jsem měl díky špatně voleným návykům problém porazit některého z nepřátel, který byl v předchozím průchodem hračkou. Svým způsobem je to cesta, jak ovlivnit náročnost soubojů, jejíž nastavení hra jinak postrádá.

Jedním z problémů hry je její délka. Hra není moc dlouhá a opětovné hrání není až tak zábavné vzhledem k stejným protivníkům. Další problém vidím v absenci jakéhokoliv free režimu, kde bych (pokud mám žánr spoj tři v lásce) mohl hrát partie samostatně bez návaznosti na jednotlivé příběhové linky. Dalším problémem jsou samotné příběhové linky, které ve vyprávění nevybočují z průměrných kolejí. Žádné větší napětí ani složitější zápletka se nekoná. Od začátku víceméně víte, co můžete očekávat. To je opět velká škoda, protože tuhle hru úplně nechcete hrát kvůli samotným soubojům, ale kvůli tomu, kam se hlavní hrdina posune.

Jak z toho? Hra neplní ani jednu z věcí natolik dobře, aby podpořila tu druhou. Nechci říct, že je to špatné, je to spíš takové nemastné – neslané, zkrátka průměrné. Samotné spoj tři hraní by mě dokázalo zabavit pokud by ho bylo více a produkovalo stále nové a nové protivníky. Tento problém by také vyřešila délka jednotlivých dějových linek. Na první pohled velmi zajímavá hra tak sklouzává do hranic průměrů.

Závěrečný verdikt

Metropolis: Lux Obscura je netradiční spojení noirového žánru a celkem nepopulární herní mechanikou spoj tři, která by mohla být velmi zajímavou hrou, nicméně do průměru ji stahuje krátká herní doba, malý počet herních partií (soubojů) a předvídatelné konce jednotlivých dějových linií.