Trine 3: The Artifacts of Power – Přechod do třetí dimenze

Série Trine už tu s námi pár let je a od té doby se dočkala tří hlavních her (recenzovali jsme Switch verze prvního i druhého dílu) a dokonce i spin-offu ve formě diablovky Nine Parchments. Ve vývoji je právě čtvrtý díl a než přijde, zůstává jediná otázka. Jaká je trojka a jak se povedla její konverze pro hybridní platformu?

Když je dobrodružství nevhod

Na další dobrodružství jsou opět artefaktem jménem Trine přeneseni staří známí hrdinové – Zlodějka Zoya, Rytíř Pontius a Mág Amadeus. Jako obvykle jsou povolání pěkně nevhod. Zoya je zrovna na dosah ruky hledaného drahokamu, Pontius právě našel ztracenou ovci a chystal se ji vrátit majiteli a Amadeus si chtěl užít dovolenou se svou ženou a dětmi. Hrdiny už tato náhlá dobrodružství unavují, a tak se po tomto krátkém rozhodnou, že své schopnosti Trinu vrátí, aby si mohli užívat své staré životy. Protože si však zahrávali se silami, kterým nerozumí, Trine se roztříštil a do světa se vrátil dávný nebezpečný nepřítel. Hrdinové tak musí vyrazit napravit, co zkazili. Na rozdíl od předchozích dvou dílů už ale cesta nebude ve 2,5D, nýbrž v plném třetím rozměru. Podobně jako třeba v LEGO hrách se tu tak můžeme pohybovat všemi směry, kvůli čemuž však bylo výrazněji upravené ovládání a schopnosti. Amadeus už neumí dělat prkna, ale jen kostky, Zoya má upravený mechanismus střílení a lana (to mimochodem může nově využít i ke svázání pohyblivých platforem apod.) a Pontius nemá kladivo, ale může na štítu plachtit od začátku hry. Úrovně už nám také nejsou dávkované za sebou, ale k přechodu mezi nimi se využívá jakási herní deska. Jednak je to praktické, pokud se chcete do jakékoliv úrovně vrátit a vysbírat všechny Trineangly, ale postupně se na ní odemykají i další střípky příběhu. Třeba cesta Zoyi za drahokamem nebo Amadeovy sny odehrávající se v Kouzelnické Univerzitě. A mimochodem, v příběhu se konečně dozvíme trochu více o tom, co je zač a kde se vzal Trine. Určitě také leckoho potěší, že každá hádanka má více řešení. A hrubá síla může být jedním z těchto řešení.

Evoluce série

Když už mluvíme o změnách, vizuálně Trinu přechod do 3D rozhodně prospěl, protože hra vypadá naprosto famózně. Aniž by se tvůrci nějak výrazně odchýlili od typicky Trinovského vzhledu, vypadá všechno nádherně, což si můžete vychutnat z více stran, vzhledem k tomu, že nejste limitováni na jednu rovinu. Nápady se tu nešetřilo, a tak tu najdeme úžasné úrovně, třeba jakoby na stránkách knihy. Vše má ale svoji cenu, na Switchi to je v některých náročných scénách citelný pokles snímkovací frekvence. Většinou je to v klidných částech hry, párkrát se to ale stalo v boji, což je nepříjemné, snad to brzy opraví aktualizace. Citelnějším mínusem je ale kamera při hře více hráčů. Nedokáže se nijak rozdělit, takže pokud se od sebe příliš vzdálíte, neuvidíte se a budete často umírat. K tomu všemu ještě připočtěte občasné nelogické chyby – třeba když vyskočíte na schod a jste odmrštěni na druhou stranu místnosti. A to se opakuje, dokud nezměníte postavu. I tak ale třetí Trine považuji za skvělou hru, byť spíše jako singleplayer. Novými nápady to tu hýří a je znát, že pro studio Frozenbyte to byl nejambicióznější projekt. Veliká škoda je, že z finančních důvodů nebylo možné do hry dodat další obsah a příběh tak končí cliffhangerem.

Závěrečný verdikt

Trine 3 možná není Trinem, jaký jsme čekali, ani multiplayer tu kvůli zpackané kameře není silnou stránkou, jde však o poměrně logickou evoluci série. Nových prvků a nápadů je tu opravdu hodně – troufnu si říci, že jde o nejnápaditější hru studia, za to ode mě dostává bonusové body. Navíc je tu mnohem větší důraz na příběh než dříve, a ačkoliv je kratší a není dokončený, je mnohem intenzivněji vyprávěn a dozvíte se tu mnohem víc o postavách a jejich životech než ve starších hrách. Po zvukové a vizuální stránce jde o opravdové mistrovské dílo a některé scénérie si prostě budete vychutnávat, škoda jen těch zádrhelů s kamerou a fps.