Se sérií Xenoblade se mnozí seznámili teprve relativně nedávno s výborným druhým dílem. Tomu se na Switchi dařilo dostatečně dobře, aby zelenou dostal remaster jedničky, která vyšla již před deseti lety na Wii (u nás o něco později než v Japonsku). V této recenzi se pokusím hru přiblížit novým zájemcům o tuto sérii i porovnat s dvojkou.

Souboj titánů

Jak je pro tuto sérii typické, jednotlivé díly na sebe příběhově nenavazují, používají však podobné názvosloví a prvky světa. I první Xenoblade Chronicles se odehrává ve světě, kde obyvatelé přežívají na tělech titánů, kteří jsou v tomto případě strnulí po souboji, který spolu vedli. Zatímco na těle Bionis žijí tvorové podobní lidem, na Mechonu přebývají Mechoni, robotům podobná stvoření, která jsou s obyvateli druhého titána v neustálé válce. Hlavním hrdinou, jehož příběh jako hráči sledujeme, je mladý Shulk, kterému se během útoku na jeho město podaří ovládnout moc čepele Monado, jediné zbraně schopné čelit nájezdům Mechonů. Po odražení útoku a sečtení ztrát se Shulk vybavený touto zbraní se svým nejlepším kamarádem vydává na trestnou výpravu. Po cestě se k vám postupně připojí několik spojenců, kteří však nejsou jen na parádu. Zapojit je můžete i do soubojů.

Monado, vydej nám svou moc!

Souboje byly jedním ze skvělých prvků Xenoblade Chronicles 2 (XC2, pozn. red.), a to možná i proto, že jde o evoluci a vylepšení systému z jedničky. To však neznamená, že jednička má soubojový systém špatný – i po těch letech má stále co nabídnout. Do bojů si můžete vždy vzít tým až tří hrdinů, ale jen jednoho z nich budete přímo ovládat. Na výběr budete mít vždy z osmi útoků, tzv. Arts a jednoho Talent Art. Na rozdíl od ostatních her s akčními souboji je zde použití správné kombinace Arts ve správném pořadí mnohem důležitější, vliv ale může mít například i zda útočíte z boku či zezadu – některé útoky tak mohou dávat daleko větší poškození. Talent Art je další zajímavý prvek, jelikož u něj byli vývojáři opravdu kreativní. Každá z postav má i přes použití stejného základního systému odlišný bojový styl. Třeba Shulk má vlastní sadu útoků a Talent Art mu umožní použít jednu ze schopností Monada. Jiná postava zase používá pušku, která se s každým útokem zahřívá a Talent Art je třeba čas od času použít, aby vychladla. A zajímavý je například styl vyvolávání elementálů, u kterých Talent Art umožní použít jejich útok. Kromě toho pak obzvlášť v soubojích s bossy hraje roli i složení týmu, jelikož útoky a kombinace, co fungují na jednoho nepřítele nemusí působit na jiného. Mechanika soubojů má však velikou hloubku a dává vám ohromné možnosti v přizpůsobení vašich útoků i sestavy hrdinů.

Jako na Wii

V rozhovorech s vývojáři hry jsme se dozvěděli, že jejich cílem bylo přinést zážitek velmi blízký tomu původnímu na Wii. To se povedlo v pozitivním i negativním významu. V tom pozitivním jde z hlediska hratelnosti a příběhu opravdu o podobný zážitek, k žádným drastickým změnám nedošlo. „Nejdrastičtější“ přeměnou si prošlo snad jen menu, jde však o pozitivní změnu, vše je mnohem přehlednější. V tom negativním smyslu jde o vizuální kabát, který je zde trochu zklamáním. Nenechte se zmást, všechno je tu krásnější než v původní verzi, všechny modely důležitých postav a objektů byly vylepšeny a u zbytku byly alespoň použity detailnější textury. Vadou na kráse je tu zejména rozlišení, které se pohybuje v podobných hodnotách jako u daleko náročnějších prostředí dvojky, byť je na tom o maličko lépe a nevyužívá tak agresivní sharpening filtry. Bavíme se tu i o pouhých 30 snímcích za sekundu, což u tohoto typu hry ani trochu nevadí jen je to vzhledem k výkonovému rozdílu oproti Wii překvapivé. Poněkud prkenně místy působí i některé animace. I přes tato negativa si však cestu tímto světem můžete užít. Prostředí jsou totiž někdy opravdu impozantní a velmi kreativně vymyšlená. Pokud jste hráli XC2 můžete mít občas pocit déjà vu. Ve dvojce každý titán představoval odlišné prostředí, například zasněžené či zalesněné, která tu najdete daleko více pohromadě, avšak někdy z nich budete mít podobné pocity. I když je ta hra stále vynikající a většinu věcí zvládá na výbornou, pochvalu nedostane za vedlejší úkoly. Obzvlášť pokud je srovnáte třeba se třetím Zaklínačem budou působit opravdu chabě – posbírej pět kytiček nebo zabij tuhle příšeru už dnes opravdu moc neosloví, i když vám poskytne bonusovou motivaci k prozkoumání zákoutí tohoto světa.

Bez dabingu ani ránu

Asi by to nebyl Xenoblade, kdyby nedisponoval kvalitním dabingem a hudbou. Co se dabingu týče, máte na výběr mezi japonským a anglickým. Druhý jmenovaný je velmi zajímavý i tím, že jedné z hlavních postav propůjčila hlas Jenna Coleman, kterou možná někteří budou znát jako Claru z Doctora Who (Pán času) či jako představitelku titulní role v seriálu Victoria. Hudba a ostatní zvuky se tu oproti Wii dočkaly zlepšení – ty nejdůležitější skladby byly znovu nahrány s orchestrem a ty, na které už nezbyl čas a rozpočet se dočkaly alespoň digitálního remasteru a méně ztrátové komprese. I tady je na tom tedy jednička podobně jako dvojka – hudební doprovod je vynikající a svým způsobem jedinečný. Ty, kteří si pořídí sběratelskou edici určitě potěší, že nejlepší skladby v balení nechybí, a to navíc na vinylové desce.

Něco navíc

Nebyl by to remaster bez něčeho extra, jak bývá u většiny Nintendo her dobrým zvykem. Tady je tím bonusem dovětek k příběhu ve formě Future Connected. Jde o samostatnou kapitolu, kterou si můžete zahrát i bez nutnosti odehrát hlavní příběh, byť se odehrává až po jeho událostech, což je dobrá zpráva pro ty, kteří odehráli původní verzi hry. Hlavními hrdiny jsou Shulk a Melia, ale přidají se k nim i dva Noponi. Děj se odehrává na nové lokalitě, která v základním příběhu nebyla využitá a nechybí tu nové vedlejší úkoly. Velmi potěšující je i přítomnost stejných herců – postavy tak mají stejné hlasy. Podle studia se dá tento epilog dohrát za 10 až 15 hodin, většinu času však nejspíš strávíte vedlejšími úkoly, které jsou občas o trochu zábavnější než v základní hře. Příběh možná nebude tím, co by si někteří fanoušci přáli, nezdá se však, že by něco pokazil, byť jde o nevyčerpaný potenciál. Zkrátka a dobře vám nejspíš nezodpoví otázky, které zanechá hlavní příběh, určitě byste ale tento dodatek neměli vynechat.

Závěrečný verdikt

Xenoblade Chronicles: Definitive Edition skutečně přináší zážitek velmi blízký původní hře, protože i po těch letech stále jde o vynikající a unikátní hru. Nabízí neobvyklý akční soubojový systém, rozsáhlý a nádherný svět k prozkoumání, a hlavně vynikající příběh, který má o chlup vážnější tón, než je tomu u druhého dílu. Potěší i bonusový epilog a velmi kvalitní dabing a hudba. Vadou na kráse je místy poněkud omezené rozlišení a poněkud slabší vedlejší úkoly. Celkově však jde o vynikající, a hlavně jedinečný kousek. Rozhodně by si tuto hru neměli nechat uniknout fanoušci druhého dílu a milovníci epických RPG s bohatým příběhem.

Kategorie RPG Hodnocení recenze
Počet hráčů 1
4/5
Vývojář MONOLITH SOFT
Vydavatel Nintendo
Jazyk Angličtina
Cena 1 499 Kč
Dostupnost Nintendo eShop, NintendoShop.cz Věkové hodnocení PEGI
Datum vydání 29. května 2020
12
Webové stránky Oficiální webové stránky