Ve skutečnosti jsem to dohrál už v lednu, ale článek vychází až nyní…!
Hotovo! Dohrál jsem poslední Zeldu! Konečně jsem smířen s celým vesmírem, protože jsem po dlouhé době kompletně dokončil celý titul. Tím “kompletně” myslím, že jsem dohrál hlavní dějovou linku, splnil přání všem možným postavám a získal za to nejrůznější odměny, prozkoumal každý kout Hyrule, objevil i tu nejzapadlejší svatyni a prošel zkouškou, kterou nabízela. Obohatil jsem také šatník o nejrůznější módní výstřelky i bojové uniformy! No a pokud chcete namítnout: “A co Korokové, našel jsi je všechny?” Tak na to mám připravenou odpověď. Korokové nejsou Pokémoni a můj čas nemá cenu hovna, jistě mi rozumíte. Pokud ne, doporučuji Vám všechny Koroky vyhledat!
Abych byl skutečně spokojený musel jsem splnil také všechny úkoly a výzvy, které nabízelo postupně uvolněné rozšíření The Master Trials a The Champions’ Ballad.
Ačkoliv jste si DLC balíček koupili za jednu cenu, byl rozdělen na dvě části, kdy první byla přístupná ihned po zakoupení a na druhou část bylo nutné počkat půl roku. Osobně si myslím, že toto rozdělení bylo trošku nešťastné a hned Vám vysvětlím proč. Toto rozšíření hry je z větší části složené z dodatečných oblečků nebo funkcí, které dělají průzkum světa příjemější/rychlejší/efektivnější a úkolu, který jsem si označil jako stěžejní bod rozšíření. V případě The Master Trials jde o výzvu – Trial of the Sword, kde je Vaším úkolem probojovat se skrz 45 úrovní plných nejrůznějších nástrah. Háček je v tom, že začínáte s holým zadkem, ne doslova, protože Vám zůstanou trencle, toť vše. Odměnou Vám bude zvýšení síly Master Swordu. Probojovat se skrz Vám dá řádně zabrat a odměna je zasloužená, problém nastává ve chvíli, kdy jste ve fázi hry, že už vlastně nemáte proti komu sílu zkoušet. Většina hráčů, kteří si Zeldu koupili při startu konzole hru dávno dohrála, porazila Ganona a to už se potom motivace hledá hůř. Obdobné je to s hledáním nových oblečků, které je omezeno jen na získání indícií, kde se truhlice nacházejí a to je vše. Žádný složitější úkol. Je to škoda, protože mnoho z nich je ze starších dílů The Legend of Zelda a mohlo k nim být podáno nějaké krátké vysvětlení, z kterého dílu oblečení pochází, zkrátka nějaká přidaná hodnota v rámci úkolu. Zkušení hráči tyto oblečky poznají a zavzpomínají, ale novým hráčům pro které je tento díl první zkušeností se Zeldou nic moc nepoví a bude to pro ně jen nějaký kus hadru. Navíc jsme zpět jako u problému s Master Swordem pokud jste hru dohráli, asi nebudete chtít dělat módní přehlídku bokoblinům.
Druhá část rozšíření – The Champions’ Ballad, která byla uvolněna 8. prosince obsahuje další sadu oblečení a stejnojmené příběhové rozšíření. Nebýt toho byl bych jako člověk, který DLC rozehrál po kompletním dokončení hry zklamaný. Nakonec se ukázalo, že příběhové rozšíření je tím nejzajímavějším co obě DLC nabízejí a musím říct, že jsem po jeho po dohrání cítil mnohem větší uspokojení než ze samotného dokončení základní hry. V The Champions’ Ballad Vás čeká na 15 úkolů, které Vás zavedou do známých lokací a pracují s nimi. V tomto ohledu mě nejvíce bavila část v Gerudo, to ostatně hodnotím i jako nejzajímavější lokaci v celém The Breath of the Wild. Odměnou za splnění trojice úkolů každého z šampionů je Kassova píseň–video, ve kterém se vrátíte do minulosti a poznáte něco víc z jejich charakterů a musím říct, že jsem zatlačoval slzu, hlavně v závěru. Navíc získáte vylepšení ke stávajícím schopnostem Divine beastů.
Komu DLC doporučit? Rozhodoně doporučuji nenechávat DLC na konec hry, jako já. Využijete a užijete si všechny prvky v plné míře. Hráči, kteří základní hru dohráli budou mít důvod podívat proběhnout se po divočině znovu, ale už to nebude to pravé ořechové. Nicméně příběhovou část si vychutnáte bez rozdílu.
