Advance Wars 1 + 2: Re-Boot Camp – poctivý remake kapesní bitvy

Uplynulo dvacet dva let od doby, kdy jsem si jako dítě při listování v časopise (Pokémon) Magazín povšimnul reklamy na hru Advance Wars pro konzoli Game Boy Advance. Psal se rok 2001 a já, jako v celku čerstvý majitel konzole Game Boy Color, jsem byl trochu smutný, že si nezahraju nové hry, které pro tuto konzoli vycházely. Např. Wario Land 4 nebo právě Advance Wars. Nevěděl jsem, o čem tato hra je. Pamatuji si jen, že mě obal hry, na které se vtipně řítil tank ovládaný zubícím se klučinou s dalšími dvěma postavami a hasákem v logu, něčím uhranul. Z nějakého důvodu mě titul fascinoval. Nevěděl jsem, co je to za hru, o čem je nebo jak se hraje, ale věděl jsem, že bych ji chtěl hrát. Vtipné je, že jak plynul čas, na hru jsem zapomněl. Vcelku rychle, pochopitelně, a nějak si nevzpomněl, že bych si hru mohl jako dospělý celkem snadno sehnat, až do doby, když jsem na Nintendo eShopu objevil informaci, že se chystá remake Advance Wars pro Nintendo Switch. V tu chvíli můj mozek začal pracovat a vzpomínky na zmíněný časopis i na zapomenutou vytouženou hru se nořily na povrch. V tu chvíli jsem měl jasno, je čas splnit si dětské sny. Asi jste pochopili, že Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp je můj první skutečný kontakt s hrou, nikoliv jen slintáním nad stránkou v časopisu. Z toho také vyplývá, že tato recenze nebude o srovnávání, z podstaty věci být nemůže a pokud očekáváte, že se z tohoto textu dozvíte, jaká je hra oproti původnímu dílu, budete zklamáni. Recenze je primárně pro ty, kteří stejně jako já původní hru nehráli, pokukují a uvažují o její koupi. 

Advance Wars je klasickou tahovou strategií, ve které se hráč ujímá role velícího důstojníka (CO) a utkává se s nepřátelskými jednotkami na různých bojištích. V tomto ohledu by nebylo těžké přirovnat jednotlivé boje k partii šachu na steroidech. Jako velící důstojník, přesouváte svoje jednotky po čtvercových polích s cílem zaujímat co nejefektivnější pozice s ohledem na vaše aktuální bojové vybavení a bedlivě sledovat, jak zareaguje vás nepřítel a samozřejmě zvítězit. I přesto, že je hra silně stylizovaná a mohla by budit dojem zjednodušené hříčky v rámci žánru, nabízí komplexní strategické prvky. Jako CO musíte brát v potaz nejen v jakém jste prostředí, ale také pohybové možnosti vašich jednotek, logistické aspekty a další válečné záležitosti. Zatímco hory nejsou problém pro pěchotu, s tanky nebo dělostřeleckými jednotkami se skrz ně nedostanete. Pásové jednotky se dokáži hravě přesouvat po travnatých plochách, kolové jednotky se zase dostanou na potřebné místo lépe po silnici, kde jsou ale více zranitelné. Každá jednotka má samozřejmě určitý dostřel a možnost pohybu v jednom kole, a liší se v efektivitě útoku. Nakonec jsou tu také speciální schopnosti jednotlivých CO, které dokáží ovlivnit průběh bitvy, leckdy přímo zvrátit výsledek. K vítězství ale nevede jen jedna cesta, a je tak na každém hráči, jakou zvolí strategií. 

Základním stavebním prvkem je příběhová kampaň která nabízí něco kolem třiceti misí, ve kterých se setkáte s různými druhy CO a jejich bojovými strategiemi. Ačkoliv se můžete těšit na dostatek zajímavých výzev v jednotlivých bitvách, samotný příběh kampaně je největší slabinou celého titulu. I když jsou hlavní postavy fajn a určitě si je oblíbíte, jde o typické stereotypní postavy, které jsou poplatné době, ve které hra vyšla. Nerdík Andy – specialita na opravy, napumpovaný svalovec Max, který vyniká v boji na blízko, Kanbei – velicí důstojník z východu se smyslem pro čest nebo Olaf – nabubřelý důstojník, který si libuje v kvantitě a sněhu (kterou zemi to jen připomíná…) V rámci celého příběhu se setkáte s mnoha různými postavami, bohužel vztahy mezi nimi stojí na jedné noze jsou prapodivné. Hlavní záporák se objeví zničehonic a vy vlastně moc nechápete jeho motivaci a než se nadějete, je konec. Z tohoto důvodu mi trochu vadily i místy zbytečně dlouhé dialogy, které mě od hraní zdržovaly a vlastně vyprávění nijak neprohlubovaly. Vývojáře ze studia WayForward ale nutno pochválit, že nabídli možnost přeskočit dialogovou část, ve které dochází k vysvětlování jednotlivých pravidel a funkcí hry a jednotlivé dialogy tak protahují ještě víc.  Hráče, kteří hráli původní hru, a i po dlouhých letech si pamatují, o co jde, tuto možnost přeskočení  určitě ocení. Kampaň naštěstí není jediným nebo hlavním režimem, který budete chtít hrát, ale skvěle plní funkci tutoriálu, ve kterém si osvojíte všechny dovednosti velícího důstojníka, které budete potřebovat nejen v pozdějších misích kampaně, ale především pokud se rozhodnete hrát s živými hráči. 

Jak jsem nastínil v úvodu, jako CO se chopíte velení nejrůznějším vojenským jednotkám, kterých bude postupně přibývat. Každá jednotka má logicky určité výhody proti jiným jednotkám a samozřejmě také nevýhody proti jiným. Jednotky jsou omezené svým dostřelem a také vzdáleností, kam mohou v jednom tahu dojít. Tyto okolnosti ovlivňuje i samotný terén bojišť a počasí. Zatímco na silnicích nebo planinách se jednotky obecně pohybují rychleji, v lesích nebo horách je pohyb zpomalen, ale jednotky jsou více kryty a utrpí méně poškození. Některý terén je navíc pro pěchotu nepřístupný. Zkušený CO nesmí zapomenout na fakt, že motorizované jednotky potřebují pro svůj pohyb palivo a také je potřeba poskytnou všem svým jednotkám munici. Není nic horšího než když dostanete dělostřelectvo na strategické místo a po několika kolech zjistíte, že už nemá čím střílet. Tomuto účelu slouží přepravní jednotka, ale také města, která jste obsadili. Hráči nebudou ochuzeni ani o boje ve vzduchu a na vodě. Stejně jako pozemní jednotky, i vzdušné a lodní, nabízejí dostatek prostředku pro budování komplexních strategie k dosáhnutí vítězství. Obecně lze říct, že vítězství lze dosáhnout dvěma způsoby. Vyřazením nepřátelských jednotek nebo obsazení soupeřovi hlavní základny. V rámci kampaně ale narazíte i na jiné podmínky vítězství např. obsadit určitý počet měst dříve než vás soupeř. Kromě zmíněné variability terénu dokáže bitvu ovlivnit další výrazný prvek hry, který se nazývá “Fog of War”. Ve výsledku nejde o nic jiného než o viditelnost na mapě. Ve většině misí lze totiž vidět kompletně celé bojiště. Přesně víte, kde se nachází nepřátelská základna, kde se nacházejí továrny produkující nové jednotky a kde se zrovna nachází jednotlivé jednotky. Fog of War ale zakrývá mapu “válečnou mlhou”, kterou je nutné se opatrně prokousávat kupředu. Nikdy totiž nevíte, za jakým stínem se schovává nepřátelský tank, naštěstí vždy můžete vyslat průzkumné vozidlo schopné odhalit pozici nepřátel. Nelze říct, že by se jednalo o nějaký nový prvek v hratelnosti, natož o revoluční záležitost, ale její přítomnost dokáže vybudovat napínavější atmosféru.

Poté co se prokoušete kampaní můžete se vrhnout do hraní s přáteli nebo CPU v lokální bitvách. Můžete si vybrat nejen to jestli budete hrát na jedné konzoli nebo každý na své, ale také uzpůsobit si parametry bitvy podle vlastní chutě. Můžete si nastavit jestli má být aktivní režim “Fog of War”, základní počet surovin nebo třeba přítomnost speciálních schopností jednotlivých CO. Vždy je tedy možné nastavit si bitvu podle aktuální nálady a chutě.Právě režim lokálního multiplayeru musel na konzoli Game Boy Advance fungovat na výbornou a dovedu si představit, že bude fungovat i dnes, kdy si budete s kamarády při posezení u piva podávat konzoli a snažit se zvítězit v napínavé bitvě.

V neposlední řadě zde najdete také režim War Room, kde se můžete snažit zlepšovat skóre ve hře proti CPU v přednastavených bitvách. Druhou největší slabinou celé hry je režim online hraní. Pokud doufáte, že si budete moct zahrát s dalšími hráči napříč světem, musím vás zklamat. V režimu online hraní bohužel není žádný matchmaking a spojit se lze pouze s kamarády z vašeho friendlistu. Myslím si, že je to trochu škoda, že se tvůrci rozhodli tuto možnost do hry nepřidat, protože ne vždy se najde příležitost, kdy se můžete setkat s dalšími živými hráči ať už lokálně, nebo online a možnost zahrát si proti živému hráči by bylo vítaným plusem. Posledním režimem, který potěší všechny kreativní velící důstojníky, je editor map. V editoru lze vytvořit vlastní bojiště, kterým můžete překvapit svoje kamarády díky funkci online i lokálního sdílení nebo v samotné bitvě. 

Na závěr bych rád zmínil, že Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp, jak název napovídá, obsahuje dva samostatné tituly, které na sebe příběhově navazují, a funkce, které vychází z druhého dílu, se promítnou také do zmíněných dodatečných režimů nad rámec samotné příběhové kampaně. Máte tak možnost zvolit si po dohrání prvního dílu, jestli chcete v bitvách používat prvky a jednotky z druhého dílu. Po obsahové stránce se tak nedá titulu nic moc vytknout. Nabízí dostatek režimů pro lokální i online hru. Vytknout by se dala příběhová plytkost v režimu kampaně, chybějící matchmaking a spíše drobnější věci jako nemožnost přeskočit animace speciálních schopností jednotlivých CO, které jsou po delší době a především v bitvách které trvají hodně kol trochu otravné, stejně jako utahané dialogy. Jinak je Advance Wars 1+2 poctivým titulem a WayForward odvedli při vývoji remaku dobrou práci. Jde přesně o ten titul, který se svou náturou skvěle hodí pro konzoli Nintendo Switch díky její přenosnosti.  

Podívejte se, kde můžete hru výhodně zakoupit.