Pokémon: Let’s Go, Pikachu/Eevee! – Potřetí na výletě v regionu Kanto

Je to už téměř dvacet let, co jsem poprvé spatřil krásy regionu Kanto. Tehdy ještě jako mladý, nezkušený trenér jsem vyrazil z Oblázkového města se svým prvním pokémonem s jasným cílem a pevným odhodláním stát se nejlepším trenérem všech dob. Vyrazil jsem na dlouhou a náročnou cestu a v hlavě mi neustále rezonovala věta, která mě hnala kupředu: „chyť je všechny!” Myslím, že obdobnou zkušenost měl téměř každý z nás. Já měl to štěstí a do regionu Kanto jsem mohl zavítat několikrát. Znovu v roce 2001 s verzí Silver, dále v roce 2004 s FireRed a nakonec ještě jednou v roce 2009 v remaku SoulSilver. Dalo by se říct, že jsem v Kanto jako doma.  Od této doby jsem si dal pauzu a cestoval po dalších regionech – Hoenn, Sinnoh, Unova, Kalos a Alola. Kanto jsem neviděl dlouhých devět let a teď jsem dostal možnost vyrazit po svých starých stopách. Jak moc se asi region Kanto a jeho obyvatelé změnili?  

Změna je život

Změnilo se celkem hodně věcí. Některé zůstaly stejné, jiné mě trošku zklamaly. Na první pohled je vidět, že je Kanto barevnější, líbivější, a především nabralo ten třetí rozměr. Ani po tolika letech zde nenajdete žádné nové stavby, a ačkoliv se ani infrastruktura vůbec nezměnila a zabloudit je tak nemožné, je vidět, že faceliftem prošel celý region. Díky tomu si budete užívat každý kousek, jako by to byl do těchto končin Váš první výlet. Některá místa překvapí, například atmosféra Levandulového města, které je známé díky své děsivé hudbě, je nyní spíš velmi smutná a skličující. Kanto překypuje pěknými detaily, které ve Vás vyvolají příjemnou nostalgickou náladu, např. zelené kolo na stěně u prodavače v Blankytném městě, muž prodávající Magicarpy za těžké peníze, Meowth opalující se u vstupu do Měsíční hory dávajíc tušit, že „zas budou problémy!“. Najdeme tu ale také nové postavy – například Minu z regionu Alola, která Vám (vždy) za porážku daruje jednu zátku, kterou můžete využít podobně jako ve verzích Sun a Moon pro IV trénink Pokémonů. Mina není jedinou cestovatelkou z regionu Alola. Na některých místech lze narazit na trenéry ze stejného regionu, kteří s Vámi rádi vymění svého Alolanského pokémona za stejný druh z Kanto. Když už jsem nakousl pokémony, je nutné zmínit velkou novinku, díky které je svět mnohem živější a uvěřitelnější. Pokémoni se nyní neskrývají v trávě a nečekají až jim šlápnete na hlavu, ale poletují a hemží se po celém okolí. Jinými slovy při průchodu trávou, lesem apod. vidíte, který pokémon je zrovna poblíž a při kontaktu začíná lov!

Chyť je všechny

Lovení pokémonů má za sebou spoustu let a mnoho vydaných verzích prakticky se stejnými mechanikami a skoro se zdá, že nový systém je naprostá hereze. Původní mechanika chytání pokémonů spočívala v jejich oslabení prostřednictvím boje s tímto pokémonem a následné vržení Poké Ballu. Pokémon Let’s Go se od tohoto způsobu boje odklonila a po vzoru mobilní verze hry se přiklonila k samotnému vrhání bez nutnosti boje. Tento systém od prvních trailerů budil mezi hráči nejvášnivější debaty, které většinou tento systém zavrhovaly s tím, že jde o přílišné zjednodušování hry a odklon od původní myšlenky. Jako pravidelný hráč originálních her a aktivní hráč Pokémon Go jsem nový systém přivítal a snažil se jej i bránit, ačkoliv kdesi uvnitř jsem také slyšel malý hlas pochybností. Hlas okamžitě zmlknul ve chvíli, kdy jsem poprvé namířil Poké Ball proti obrazovce a následně jej hodil na pokémona. Poké Ball několikrát zavibroval, postupně slaběji a slaběji a potom se z něj ozvalo slabé cvaknutí na znamení úspěšného lovu. V tu chvíli jsem řekl jen: „to je boží!”. Takhle to pokračovalo dál a já zjistil, že tohle je způsob, kterým chci hru hrát dál. Očekávám, že za toto prohlášení budu možná pranýřován, ale ono je to vážně skvělé. Proč? Názor, že jde o zjednodušení je platný ve chvíli, kdy je dán do kontextu. Oslabit pokémona a chytit ho není nic těžkého, ale trvá to nějakou dobu, zato vybrat z inventáře malinu, potom Poké Ball a trefit se s ním je asi podobně náročné, ale asi o polovinu rychlejší. Proto bych v rámci této změny chytání pokémonů hovořil spíše o zrychlení než o zjednodušování. V dnešní době, kdy člověk neví, co hrát dřív, je to skvělé, protože teď se může ponořit do lovu vzácných pokémonů, shiny verzí nebo pokémonů se skvělým IV mnohem rychleji než kdy předtím. Teď by někdo mohl namítnout, že pokémoni jsou přece také o soubojích a takhle jsem o ně připraven. Není. Ve hře je tolik bojechtivých trenérů, rakeťáků, vedoucích stadionů, elitní čtyřka a potom dalších 151 mistrů trenérů a ti všichni jsou připraveni změřit s vámi svoje síly nebo spíš pokémony. Komu je i to málo, nesmí zapomenout, že bojovat lze i s živými hráči, ať už lokálně nebo přes internet. 

Zas budou problémy

Mohl bych mluvit o dalších skvělých věcech, které se mi na nové verzi hry líbí. Jednodušší manipulace s Pokémony v boxu, nádherné animace útoků i pokémonů v soubojích, propojení s mobilní Pokémon Go zachování původních HM útoků jako speciální útoky mimo klasické čtyři sloty, nejrůznější grafických detailů a mnoho dalšího, ale raději se zmíním o pár věcech, které mě zklamaly nebo přímo nadzvedly mandle.

Na pokémonech mi vždy vadila jedna věc. Jak jste procházeli postupně světem a poráželi trenéry cestou, ze světa se stávalo takové město duchů. Jde o to, že potom, co jste někomu vyprášili kožich nemohli jste jej znovu vyzvat na souboj. Ve verzi Gold a Silver bylo možné zaregistrovat si telefonní číslo trenéra a ten Vám čas od času zavolal, že má chuť na zápas. To je jedna z věcí, která mi chybí teď i v jiných verzích – možnost opakovaně bojovat s trenéry, jejichž síla by také rostla s tou mojí.

Velmi jsem se těšil na funkci druhého hráče, která pro mě nakonec skončila jako velké zklamání. Je fajn, že se může druhý hráč připojit a běhat s Vámi, ale ve chvíli, kdy Vás nestíhá, hra se sekne, on zmizí a teleportuje se k Vám, což dokáže po určité chvíli dost lézt na nervy. Není potom divu, že druhý hráč může mít tendence věnovat se u hraní dalším věcem, protože nemůže nic udělat je pouze neaktivní postavičkou na mapě. Jediné situace, kdy může jeho přítomnost přijít vhod, jsou souboj a chytání pokémonu… ale hození Poké Ballem ve dvou je sranda jednou dvakrát, pak přijdete na to, že to zdržuje a funkci využijete možná až budete chytat ty lepší kusy jako jsou Mewtwo, Snorlax apod. Souboje jsou ve dvou fajn, ale jen tam, kde proti Vám stojí dva hráči, resp. pokémoni. Souboj dva na jednoho není moc fér, a hlavně není to moc zábava… Tuhle funkci si asi klidně mohl Gamefreak odpustit a místo toho se věnovat něčemu jinému, třeba střídání dne a noci. Ano, vím, že v Kanto se temní pokémoni moc nevyskytují a jde především o kosmetickou záležitost, kterou jsem si oblíbil právě díky tomu, že nabízela možnost potkat jiné pokémony než přes den. Ve hře klidně mohlo také figurovat počasí podobně jako v Pokémon Go, ani jedna věc se ale nekoná.

Největším peklem ale shledávám systém soubojů a výměny pokémonů s ostatními hráči. Vzhledem k tomu, jak se Nintendo snažilo tlačit svoji chytrou aplikaci pro komunikaci pokémonů apod. nevidím nutnost, proč musím pro souboj s kamarádem zadávat třímístný kód, aby došlo k propojení s druhým hráčem. Nintendo Switch má vlastní friendlist s možností notifikací. Proč tedy tento zbytečný krok vyžadující další komunikační prostředek. Nový díl pokémonů chápu jako remake Yellow verze, poctu první generaci her, ale toto je krok do dob dávno minulých a dnes by neměl v moderních hrách co dělat. 

I přes všechny tyto důvody, jde o velmi kvalitní díl, který by neměli minout především noví hráči nebo ti, kteří aktivně hrají Pokémon Go. Ostatně je velmi cítit, že hra mnoha prvky míří právě na ně. Ať už jde o možnost posílání z Pokémon Go, zavedení hodnoty CP ke klasickým statům nebo o systém chytání Pokémonů. Zkušeným trenérům dokáže nabídnout především silný nostalgický zážitek, při kterém si zavzpomínají na svoje začátky, projdou si známé lokace a stanou se znovu mistry regionu Kanto!

Poké Ball Plus

Poké Ball Plus je asi to nejlepší herní Nintendo příslušenství, jaké jsem kdy držel v ruce. Poké Ball není jen obyčejná hračka, ale je nabitý funkcemi. V první řade jej lze používat jako Joy-Con. Obsahuje pohybový senzor. Tlačítko uprostřed funguje jako analogová páčka a tlačítko A, červený vršek Poké Ballu zase jako tlačítko B. Je to skvělý a stylový způsob, jak ovládat hru. Navíc do Poké Ballu lze umístit chyceného pokémona a procházkami či během mu pomoct s růstem (získává zkušenosti podle nachozené vzdálenosti) a navíc pro vás sbírá bobule a jiné předměty. Poslední způsob, jak využívat Poké Ball, je propojení s mobilní verzí a chytání pokémonů podobně jako s náramkem Pokémon Go Plus, nicméně používání míčku je mnohem ergonomičtější než u zmíněného náramku. Když zmiňuji ergonomii, mám pár výtek i zde. Poké Ball má průměr 5 cm, což může představovat problém pro hráče s většími dlaněmi. Větší problém, který může trápit prakticky všechny hráče, je analogová páčka, která by mohla být o něco víc zapuštěna v těle. Po designové stránce nijak páčka nevyčnívá, ale je příčinou obtížnějšího mačkání. Druhým problémem je to, že ovladač je kulovitý a nemá žádné ergonomické prvky, díky kterým budete hmatově vědět, že jej držíte tak jak to má být a občas se stane, že se vám při hře pootočí a pak směr, kterým tlačíte páčku neodpovídá směru, kterým se vydala postavička na obrazovce. Třešničkou na dortu je známý zvuk z pokémon centra ve chvíli, kdy Poké Ball připojíte k nabíječce! 

Závěrečný verdikt

Pokémon Let’s Go Pikachu/Eevee je přesně takovou Pokémon hrou, o jaké jsem snil, že budu jednou hrát. Ačkoliv se jedná o remake 20 let starého dílu, nabízí nové prvky a vylepšuje staré. Nejvíc nabídne novým hráčům a úplně nejvíc těm, kteří hrají Pokémon Go. I přes některé nedostatky však hodnotím Let’s Go jako nejzdařilejší remake ze všech doposud vydaných. A navíc jsou tam dva nejhorší rakeťáci na světě!