Pokémon Scarlet & Violet – vratký krok správným směrem

Tentokrát jsem s vydáním recenze trochu otálel, možná trochu víc… Hra je venku už měsíc, a já se až teď pustil do psaní. Má to dva důvody. Nejnovější generaci her Pokémon jsem si chtěl užít bez zbytečného tlaku na termín recenze. Kromě toho se kolem hry vyrojilo mnoho komentářů ohledně technického stavu, a já chtěl tak nějak nechat dojmy uležet. No a tady je moje recenze. Vzhledem k tomu, že většina už hru hrála, bude přínosná především pro ty hráče, kteří očekávají hru pod vánočním stromečkem nebo stále otálejí s nákupem.

Pokémon hry jsou tu s námi dlouhé roky. Dlouhých dvacet pět let jsme se vydávali se svými avatary na průzkum rozmanitých regionů pokémoního světa a pochytali nespočet roztodivných pokémonů. Během těchto dvaceti pěti let se vývoj této herní série posouval kupředu spíše pomalým tempem. Grafika se vylepšovala podle možností aktuálního Nintendo hardwaru, došlo na různé drobné novinky a úpravy v herních mechanismech a samozřejmě nové druhy kapesních příšerek. Dodnes mám v živé paměti, jak revoluční pro mě bylo střídání dne a noci v Pokémon Gold & Silver. Ve výsledku se ale každá hra držela více či méně stejné šablony. Zvol si startovního pokémona, získejte osm odznaků, poraz ty nejlepší z nejlepších, a samozřejmě – “gotta catch ’em all”. První větší novinky přišly až v Sun & Moon, kde byly stadiony nahrazeny ostrovními zkouškami, a pak Sword & Shield, které nabídlo pasáže s otevřeným světem a volně se pohybujícími pokémony.

Myslím si, že série Pokémon potřebovala něco nového, a právě devátá generace her, Pokémon Scarlet & Violet, ukázala, že se máme na co těšit. Studio Game Freak se nám rozhodlo naservírovat nové funkce o kterých jsem snil už jako malý trenér. Otevřený svět, možnost hrát s přáteli v rámci jednoho světa, nelineární příběhové linie, a v neposlední řadě v divočině volně se pohybující pokémony. A právě otevřený svět je pro mě jednou z nejlepších věcí, která pokémony za dobu existence potkala.

Začátek hry se nese v duchu všech předchozích dílů. Přivítání do nového regionu, volba prvního pokémona, úvodní souboj a potom… Jdi si svou vlastní cestou, stejně jako kdysi mladý Ash Ketchum. Tedy téměř. Ještě je nutné absolvovat úvod ve škole, který vám načrtne, jakými cestami se můžete ubírat. Vyrazíte z centrálního města na východ? Nebo snad na západ? Vrátíte se k jihu prozkoumávat co jste minuli? Rozhodnutí je jen na vás. Pokémoni se tak konečně dočkali prvního skutečného open worldu. Ačkoliv se můžete skutečně vydat do kteréhokoliv města utkat se s trenérem místního stadionu, trenéři jsou pořád jako u starých her odstupňovaní, a hra vás tedy nutí jít v určitém pořadí nebo jít cestou silného grindu (to však nedoporučuji). Není to ale tak hrozné. Dá se říct, že zkušenostní rozdíly mezi jednotlivými trenéry stadionů jsou odstupňovány rozumně a není tak problém porazit první nejbližší stadiony v okolí centrálního města. Některá místa v regionu pro vás ale budou z kraje nedosažitelná a zpřístupníte si je až po získání určitých schopností. Tyto schopnosti nahrazují zastaralé hidden machine pohyby/útoky pokémonů a jsou určitým způsobem navázány na legendární pokémony Koraidona a Miraidona, se kterými se netradičně setkáte již na začátku hry. Kdo jsou a odkud přišli? Vše se dozvíte. Tato změna v souvislosti s “legendárkakami” je osvěžující a vytváří od začátku hezké pouto nejen mezi vámi a tímto pokémonem, ale také s dalšími neherními postavami.

Centrální město Mesagosa ve kterém se nechází i škola, kterou navštěvujete, je výchozím bodem vašeho putování a místem s nejvíce obchody. Když říkám, že je zde škola kterou navštěvujete, myslím to doslova. V rámci hry se můžete zúčastnit lekcí v rámci různých předmětů a nakonec projít zkouškou. Škola je koncipovaná jako tutoriál a vysvětlí vám jak chytat pokémony, jak bojovat a spoustu dalších informací včetně historie regionu a mnoho dalšího. Oceňuji, že hra vás nijak netlačí k absolvování těchto lekcí, ale všem doporučuji lekce navštívit. V některých se dozvíte skutečně zajímavé informace a jedna dokonce umožní získat něco speciálního.

Kromě klasické cesty za lovem odznaků se můžete vydat dalšími dvěma směry a libovolně mezi nimi střídat. Jak jsem řekl, je jen na vás jakou cestou se vydáte. Jednou z nich je pomoc vašemu novému kamarádovi Arwenovi, kterého trápí jisté osobní problémy s rodinou, a který je spojen s hlavní dějovou linkou víc, než by se na začátku mohlo zdát. Poslední cestou je “vyčištění” regionu od místních potížistů, tzv. týmu Star. Nechci ohledně této cesty nic moc prozradit, a proto jen podotknu, že mě velmi překvapilo, jak netradiční tato linka byla. Zapomeňte na záporáky typu Rakeťáci, Team Galactic nebo Yell. Tady půjde o mnohem vážnější téma. Hra překvapivě pracuje se závažnými tématy a u hry jako je Pokémon bych je neočekával.

Dalším skvělým vylepšením je možnost hrát se svými přáteli. Potěšilo mě, že jsme se s kamarády mohli spojit hned z kraje hry. Ve výsledku společné hraní nepřináší nějaké výrazné bonusy, ale umocní samotný zážitek. Každý se můžete vydat někam jinam, můžete sledovat, jak si váš kamarád zrovna počíná při chytání pokémonů, doprovodit ho do města před zápasem s trenérem stadionu apod. Kámen úrazu je ovšem komunikace. Hrou jste omezeni jen na pár gest, a tudíž jste odkázáni na externí komunikační kanály, bez kterých to nemá smysl. V tomto je Nintendo stále v dlouhém zimním spánku, ze kterého by se mělo už probrat. Pochválit ale musím snadné připojení hráčů a synchronizaci. V tomto ohledu probíhalo vše k mému překvapení bez problémů. Jen Škoda, že nelze sledovat souboj s trenéry stadionu a fandit vašim kamarádům.

Chytání Pokémonů i soubojový systém je přesně to, co znáte. Novinkou v soubojovém systému je prvek terastalizace pokémonů, kdy pokémoni dokáží dočasně změnit svůj typ. Tato schopnost přínáší do hry nové strategické možnosti, když můžete dynamicky pracovat se systémem slabostí a odolností. Oceňuji, že byla zachována možnost hodit po divokém pokémonovi pokéball a zahájit s ním tak souboj. Jen škoda, že se nedosáhlo stejné plynulosti jako v případě Pokémon Legends: Arceus. S chytáním pokémonů je spojena kompletace pokédexu a výskyt druhů v regionu Paldea. V tomto ohledu jsem nad míru spokojen. Pokémoni jsou v regionu Paldea velmi dobře přístupní a proces kompletace pokédexu má velmi uspokojivé tempo. Dost často jsem se v předchozích dílech dostával do situace, kdy mě už sbírání a hledání zbylých pokémonů začalo nudit. Tady se tento pocit ani jednou nedostavil. Je to dáno určitě i tím, že v divočině na různých místech lze nalézt i vyšší evoluční stupně, ke kterým se za normálních okolností dostanete jen levelováním nebo jinými evolučním metodami. Exkluzivní pokémoni regionu Paldea, stejně jako různé regionální formy, jsou zpracované velmi pěkně a líbí se mi mnohem více než v předchozí generaci. Ve hře dokonce objevíte zapomenuté jedince jako je např. Gogoat.

Podtrženo sečteno, novinky představené ve Scarlet & Violet nastavily sérii nový směr, kterým by se měly budoucí hry ubírat a já doufám, že to tak i bude. Kromě dalších různých aktivit jako jsou raid bitvy, kempování s pokémony a připravování sendvičů, se můžete také vydat na průzkum podivných útvarů zabodnutých na různých místech v regionu. K čemu asi slouží? Nechte se překvapit.

Tak, to je to dobré. Co ovšem už tak dobré není, je technický stav hry. Myslím, že nikomu z vás neunikly vtipné sestřihy bugů, glitchů a jiných neplech, které hru při vydání trápily a stále trápí. O na dnešní dobu nepěkném grafickém kabátu hry nemluvě. Bohužel to vše je skutečností, která vás velmi zamrzí. Z herního hlediska je pro mě Pokémon Scarlet & Violet tím nejlepším dílem v sérii (ano, Gold & Silver má v mém srdci čestné, nesesaditelné místo). Je tu velký otevřený svět, je tu možnost hrát s kamarády. Jsou tu volně pobíhající pokémoni. Ten pocit z hrání je velice uspokojivý a nejblíž k tomu zážitku o jakém každý z nás snil jako malý nejblíže. Ale hrozně se na to kouká. Nevím, jestli hra naráží na hranu možností výkonu konzole nebo byli v Game Freak jen lajdáci, s tím, že se to stejně prodá (což je bohužel pravda). Během prvního víkendu se prodalo více než 10 milionů kopií.

Region Paldea je místy hrozně prázdný, textury jsou neostré, bez detailů modely budou jsou většinou nekvalitní, výhled do okolí se postupně načítá, pokémoni “doskakují”. Snad jen modely pokémonů a NPC postav jsou v pořádku. Nikdy jsem grafiku moc neřešil. Tady bohužel musím říct, že až na pár míst, kde jsou vyhlídky zajímavé, to stojí za starou bačkoru. Jedině interiéry vypadají slušně. Jak jsem zmínil, hru trápí i bugy. Je nutno říct, že to, co jste pravděpodobně viděli na internetu, jsou sestřihy toho nejhoršího a působí to katastroficky. Realita tak šílená není, ale nic to nemění na tom, že tam jsou. Naštěstí jsem během 105 hodin zažil jen jediný pád hry. Dočkáte se ale propadů texturami, zadrhávání se o neviditelné předměty, desynchronizaci hraní při raid bitvách atd. Velmi otravná je také situace, kdy bojujete s pokémonem, ze souboje utečete a ihned v tu chvíli začne další zápas, protože během souboje vás obklopilo několik dalších zájemců o boj. Ve výsledku se tak můžete dostat do otravné spirály soubojů, ze které není chvíli úniku. To nejhorší, ale úplně nejhorší, je rychlost a plynulost hry v různých nabídkách, menu, pokédexu a propady v FPS, kdy se některým lokacím, kde je toho víc, raději vyhnete. Překvapivé je, že se za tyto problémy Nintendo veřejně omluvilo a věřím, že se možná ještě dočkáme postupných oprav, ale hlavně toho, že příště by se to už nemělo opakovat.