Bayonetta Origins: Cereza and the Lost Demon

Série akčních her Bayonetta od společnosti Platinum Games mě vždy míjela velkým obloukem. Nikdy jsem nepodlehl fascinaci těmto hrám ani samotné, velmi vyzývavé, hlavní postavě. Z toho důvodu mě i oznámení spin-off hry Bayonetta Origins: Cereza and the Lost Demon nechávalo chladným. Nakonec jsem se ale přece jenom podíval, co že je to vlastně zač. Čistě z “akademických důvodů”, a v tu chvíli jsem si uvědomil, že tuhle hru si chci zahrát.

Na rozdíl od původní série se v této hře setkáváme s malou čarodějnicí umbra, která je zatím známá jako Cereza. Cereza je mladá, nezkušená a nesebevědomá. Zkrátka učednicí vychovávanou bez matky i otce v područí své mentorky, čarodějnice Morgany. Cerezu neustále trápí noční můra, která ji láká do zapovězeného lesa Avalon, do kterého se Cereza i přes všechny zákazy Morgany vydá. Proč? Hledat sílu, odvahu a sebe sama k tomu, aby se mohla stát lepší čarodějnicí, a osvobodit svou uvězněnou matku.

Povědomé, přesto originální

Kdo mě zná ví, že si často volím hry, které jsou na první pohled výrazné svou stylizovanou vizuální stránkou. V případě Bayonetta Origins: Cereza and the Lost Demon to bylo právě impresionistické zpracování grafiky, které jste mohli vidět a obdivovat například v The Legend of Zelda Skyward Sword nebo Child of Light od Ubisoftu. Avalon Forest, do kterého se s Cerezou podíváte nabízí nádherné scenérie, jejíž ztvárnění je podtrhnuté krásnou barevnou paletou a díky možnosti procházet lesem opakovaně za účelem plnění doplňkových aktivit dává hráči dostatečný prostor, aby si užil každý detail prostředí. Překvapilo mě ale, kolik elementů mi připomělo jiné hry nebo díla, až jsem si říkal, že je to až na hranici plagiátorství. Část hudby v menu jakoby vypadla z pera Johna Williamse chystajícího hudbu pro Harryho Pottera, zvuk otevírání truhel z pokladů je snad vyňat ze série The Legend of Zelda a stejně tak některé grafické prvky nepřátelských jednotek, které lze spatřit na Guardianech z téže hry. O podobnosti iluzí Tír na nOg se svatyněmi z Breath of the Wild nemluvě. Ono to ale vlastně ničemu nevadí, inspirace v jiných dílech, ať už byla vědomá nebo ne, je očividná, ale dohromady funguje skvěle, a vytváří pohádkové místo, které je zároveň krásné i děsivé. Přesně takové místo, které se hodí pro osobnostní růst mladé čarodějky.

Zaměstnat mozkové hemisféry

Pokud je hra v něčem originální a vyjímečná, je to ovládání postav. Píšu postav, protože Cereza není jedinou hratelnou postavou. Téměř od samého začátku k ní přibyde pekelný démon, kterého Cereza trochu nešikovně povolá, a nevědomky uvězní ve své plyšové hračce Cheshirovi. Od této chvíle se hráč ujímá ovládání nejen Cerezy ale i Cheshira, a to zároveň. Levý Joy-Con ovladač (nebo levá půlka pro controleru) slouží k ovládání Cerezy, zatímco pravá strana je přiřazena řízení démona Cheshira. Ačkoliv není nutné mít Cheshira neustále povolaného, a mnoha částmi lze probíhat pouze s Cerezou, jsou místa, kde je nutné ovládání obou postav současně, a to může být celkem nápor na hráčovy mozkové hemisféry, především pokud se vám postavy na obrazovce zkříží. Doporučuji ale hrát co nejvíce s oběma postavami souběžně. Trénink oceníte v pozdějších fázích hry, kdy dojde na náročnější souboje a závěrečné souboje s bossy. Souboje s bossy patřily mezi moje oblíbené části hry. V základním nastavení přinášejí vyvážený mix obtížnosti při zachování akčnosti a zábavnosti souboje. Občas jsem se ale přistihl, že si říkám, že by souboj mohl být o malinko náročnější. Toho naštěstí lze docílit v nastavení úpravou různých kategorií. Souboje s bossy jsou klasickým mixem kontaktního boje s hledáním slabin s občasným využitím quicktime eventů, které vás paradoxně nechají vydechnout. V závěru hry je těchto eventů více, prolínají se s pasážemi klasického souboje.

Když nevíš kudy, sleduj vlčí stopy

Bayonetta Origins: Cereza and the Lost Demon je akční adventura s prvky enviromentálních překážek, které hráč řeší právě řízením obou postav, které jsou z pohledu rozložení schopností harmonickým párem. Zatímco Cereza je jako čarodějka-učednice bázlivá a téměř neschopná v boji, Cheshire se do soubojů do bojů vrhá téměř bezhlavě a svými pařáty trhá, co mu přijde pod ruku. Jako jednotlivci by nebyli moc úspěšní, jako tým dokáží mnohé. Cereza dokáže svou magií překonávat určité překážky, nechat rostliny růst a také dočasně spoutat nepřátele a vytvořit tak Cheshirovi prostor, který by při větším počtu nepřátel mohl být stísňující a hrát v jeho neprospěch. Během průchodu lesem se Cereza setká s místní škodnou, nepřátelskými “vílami” a také jejích iluzemi nazvanými Tír na nOg. Tyto iluze lze rozbít vstupem do iluzní dimenze a rozbitím jejího jádra, ke kterému se dostanete po překonání různých překážek. Někdy jde o více či méně náročné souboje, jindy jde o bludiště s překážkami.Tyto iluzuje jsou velmi podobně principu svatyní v The Legend of Zelda Breath of the Wild.

Stejně jako Cereza i Cheshire se v průběhu hraní vyvíjí a postupně získá možnost transformovat svoje tělo podle jednoho ze čtyř přírodních elementů díky čemuž získá schopnost čelit různým překážkám v lese. Tyto schopnosti jsou základním předpokladem pro postup a limitují váš pohyb lesem. Kdo tedy do této chvíle smýšlel o Avalonském lese jako o otevřeném prostředí vězte, že jde o lineární prostředí a vaše možnosti průzkumu budou vždy limitované. Cereza i Cheshire si svoje schopnosti mohou rozšiřovat na “zkušenostním stromě” výměnou za získané předměty. Tyto schopnosti zlepšují regeneraci magických sil, možnost svázat více nepřátel, silnější útoky Cheshira apod. A nebyla by to správná čarodejnice, kdyby si na své cestě nemohla umíchat nějaký ten lektvar. Jak vylepšování postav, tak míchání lektvarů, stejně jako možnost uložit si hru nelze z jakéhokoliv místa. K tomu hráčům slouží pevně daná místa rozmístěna na různých křižovatkách Avalonského lesa a je tedy dobré vždy, když nějaké navštívíte připravit se před další cestou.

Rodinná i démonická pouta

Samotná příběhová linka hry Bayonetta Origins: Cereza and the Lost Demon se nedá označit za ten nejoriginálnější počin, nicméně pracuje s motivy jako osobnostní vývoj, strach, nedůvěra v sebe sama a je příjemné ho sledovat. Cereza vyrůstá ve společnosti chladné čarodějnice Morgany, která ji kromě výcviku nedopřeje nic víc, natož mateřskou lásku. Cereza je nezkušená a od začátku je vidět, že si nevěří. Je to zkrátka mladá dívka, kterou děsí i vstup do lesa. Nutno podotknout do lesa pěkně děsivého. Cereza je stále poháněna myšlenkou osvobodit svou matku a právě její nedůvěra sama v sebe ji brzdí. Když Cereza získá společníka na cestě lesem, který se vtělí do její milované hračky, situace se nijak nelepší. Démon není vůbec nadšený a Cereza dává slib, že mu pomůže s vrácením do své říše. Právě strach, kterým je Cereza skrz na skrz nasáklá, dráždí Cheshira. Ten jí její slabost neustále předhazuje, čímž vyvolává konflikt. Jakým směrem se tento od začátku charakterově disharmonický vztah vyvine vám neprozradím, stejně tak ani to, jak si Cereza poradí sama se sebou, svým strachem a svým snem. To budete muset zjistit sami a nezabere vám to ani moc času. Pokud se rozhodnete hru prosvištet bez plnění vedlejších aktivit, kocháním se krásami Avalonského lesa nebo čtení nejrůznějších záznamů, zabere vám dohrání zhruba 12 hodin. Rozhodně to stojí za to.

Podívejte se, kde můžete hru výhodně zakoupit.