Sonic Mania Plus – Pokračování původní trilogie

V loňském roce vyšly na konzoly Nintendo Switch dvě nové hry se Sonicem, velký 3D titul Sonic Forces a menší 2D titul ve stylu původních her Sonica, Sonic Mania. Sonic Forces byla první hra Sonica, kterou jsem skutečně hrál (mou recenzi na ní si můžete přečíst zde) a dodnes vzpomínám na její soundtrack. Příběh Sonic Forces ale mírně navazoval na ten ze Sonic Mania a po dohrání Forces jsem měl na tuto menší, leč internetem opěvovanější hru velkou chuť. Uplynul téměř rok a díky velkému DLC Sonic Mania Plus jsem dostal možnost napsat recenzi i na tento díl. Je Mania opravdu lepší než Forces?

Plošinovka pro každého

Jak už jsem zmínil, Sonic Mania je hra velice podobná původní trilogii her Sonica. Musíte se dostat na konec úrovní, které jsou stavěné jako nějaké bludiště a pokaždé porazit bosse každé z nich. Jde o Side-Scroller plošinovku, ve které máte jako míru zdraví prsteny. Dokud máte aspoň jeden, nezemřete, ale při jediné ráně je ztrácíte všechny. Máte však možnost pár z nich pochytat, než zcela zmizí, díky čemuž bych řadil hru Sonic Mania mezi středně těžké plošinovky. Na rozdíl od MegaMana, kde levely vyhráváte především svalovou pamětí, dává tato hra důraz na reakce hráče. Svalová paměť vám sice může být užitečná, ale další životy, různá zesílení a zkratky najdete jen díky vašim rychlým reakcím. Nemluvě o nesčetných překážkách, které vám váš sonický běh prudce zastaví. Každá úroveň této hry má také svou vlastní mechaniku, díky které je jedinečná. Díky tomu je hra pořád zábavná a nikdy nezačnete mít pocit, že by vývojářům došly nápady na úrovně.

Obtížnost hry spočívá hlavně v rychlosti vaší postavy. Problémem zde není nedostatek životů, obtížné skoky či příliš silní nepřátelé, ale překážky, do kterých ve své zbrklé rychlosti velmi často narazíte. Mnohokrát jsem zemřel jen díky tomu, že jsem si neuvědomil, že zastavuji mé kutálení skrz nějakou klouzačku přesně pod kostkami, které se střídavě pohybují nahoru a dolů. Osudným se mi stal ten druhý. Ať máte kolik mincí chcete, tyto momenty jsou jistou smrtí pro každého hráče. Podobné situace nastávají při stisknutí vaší postavy v kterémkoli směru o kterékoli předměty.

Jinak je hra skutečně poměrně lehká. Úrovně potřebují asi 4 minuty na dokončení a každý svět má dvě. Game Over v této hře znamená začít momentální svět od první úrovně. Není to velká pokuta za neúspěch a díky ní prozkoumáte mnoho částí jednotlivých úrovní, kterých jste si napoprvé nejspíš ani nevšimli. A dokud si při ztrátě prstenů aspoň jeden stačíte získat zpátky, prohrajete málokdy.

Co postava, to nový zážitek

V hlavním modu této hry (Mania modu) si můžete před započetím akce vybrat, za jakou postavu chcete hrát. Bez zakoupení DLC máte na výběr nejdřív ze 4 (po splnění určitých úkolů dostanete další možnost), Sonica, Tailse, Knucklese a multiplayer (hlavní hráč hraje za Sonica, druhý za Tailse). Sonic je z těchto postav asi nejslabší, jelikož nemá na začátku žádnou příliš unikátní schopnost (dokáže sice ze skoku přejít rovnou do jízdy, ale to využijete při hraní nejspíš málokdy). Mnohem zajímavější je Tails. Ten dokáže využít své ocasy k letu, což vám umožní přeskočit mnohé části úrovní. Za něj je hra sice snad až příliš jednoduchá, rozhodně však zábavná. Mou nejoblíbenější postavou byl Knuckles, díky své schopnosti lézt po zdech a plachtění. Jestli tuto hru nechcete hrát za Sonica, velmi Knucklese doporučuji, některé úrovně jsou pro něj dokonce i jiné, oproti ostatním postavám.

Výběr vaší postavy vám velmi ovlivní způsob hraní, což je skvělé, protože budete mít důvod se ke hře i po dohrání vrátit. Multiplayer bohužel až tak bezvadný není. Sonic Mania od prvního pohledu navazuje na odkaz svých původních předchůdců, což se přeneslo i sem. Zatím co v single playeru zestárly mechaniky dobře (nebo spíš nezestárly vůbec, kdybych nevěděl o původních hrách Sonica, klidně bych věřil, že jsou moderní), hraní ve dvou hráčích je v celku zbytečné. Jelikož dává hra velký důraz na rychlost vaší postavy, kamera hry je vždy zaměřená na prvního hráče. V úrovních se vám velmi často stane, že si vyberete jinou cestu k cíli, než druhý hráč, takže ten je pak kvůli tomuto zaměření mimo obrazovku. Hra ho sice po chvíli teleportuje zpět k hlavnímu hráči, ale to jen dodává na pocitu zbytečnosti, který jistě každý P2 pocítí. Jako by to nestačilo, druhý hráč ani nemá vlastní životy. Může sice ubližovat nepřátelům, ale jaký je smysl ve hraní hry, která pro vás není ani výzva, ani zábava? Pravda, v době, kdy tento typ multiplayeru vyšel, se nejspíš jednalo o dobrou mechaniku, ale v dnešní době je mnoho plošinovek, ve kterých je stejně zábavné hrát jak za protagonistu, tak za spoluhráče.

Tahle výtka však platí pouze při hraní se skutečným člověkem. Když si totiž zvolíte multiplayer a nemáte druhého hráče, stane se jím počítač a pak je hra zase zábavná. Druhý hráč vám slouží jako pomocná síla, kterou za sebou neustále necháváte a díky které jsou souboje s některými bossy naprostá brnkačka.

DLC jak má být

Nové DLC Sonic Mania Plus vám odemkne dvě nové postavy a také nový herní mode. Tyto postavy jsou Mighty a Ray. Dlouhodobí fanoušci si je možná pamatují ze starších her této série, já sám k nim však nepatřím. Můj prvotní názor na ně byl, že se jedná jen o kopie starších postav, po delším hraní jsem dospěl k závěru, že tomu tak není.

Ray sice trochu Tailese připomíná, dokonce má taktéž i schopnost letu, ale jeho způsob je dost jiný na to, aby byl jiná postava. Zatím co Tails letí poměrně přímo nahoru, Ray musí nabírat vzduch. Někdy to znamená, že ve vzduchu vydrží déle, než Tailes, hlavně když skáče z velké výšky. Nabírání vzduchu je také velice zábavná mechanika, která z Raye dělá další skvělou postavu.

A teď Mighty…. No, zpočátku jsem ho nemusel. Jeho schopnost mi přišla kompletně zbytečná. Ostatní postavy dokáží totiž dát hráči příležitost porážet úrovně novými způsoby, ale tuto možnost jsem u Mightyho neviděl. Dokáže ze vzduchu prudce narazit do země, což někdy odemkne nové cesty nebo bonusy, ale to je vše. Většinu úrovní musíte tím pádem dokončit stejným způsobem, jako za Sonica. Naštěstí jsem po chvíli hraní zjistil, že má Mighty ještě jednu schopnost. Dokáže při zakuklení odrážet rány. To je ohromná pomoc, protože normálně máte při velké rychlosti neustále strach, že vaše postava do něčeho narazí, ale u této postavy se bát nemusíte. Sice to není dost na to, aby vám dal Mighty nový způsob hraní, jako Ray, ale aspoň se nejedná o přímou kopii Sonica a je také zábavné za něj hrát, přesto že bych si stejně raději vzal Raye.

Herní mode, který vám DLC odemkne, se jmenuje Encore Mode. V tomto modu hrajete ty samé úrovně, jako byly v Mania, ale tentokrát pozměněné. Někdy jde jen o změnu barvy, jindy o nového bose a takřka pokaždé v nich máte nové cesty k cíli. Hlavním rozdílem zde je ale způsob životů. V Mania modu jste měli klasické 3 životy od začátku a v každé úrovni byly navíc schovány dodatečné životy. V Encore je vaše situace zajímavější. Automaticky hrajete v multyplayeru, ale tentokrát s vámi nemůže druhý hráč hrát, za což jsem skutečně rád. Místo životů zde máte vaše postavy. Jedna je vždy s vámi a můžete mezi oběma aktivními postavami libovolně střídat. Další postavy/životy pro postavy získáte z určitých bonusů. Tento mode je zábavnější, než byl Mania, protože je každý ztracený život problematický. Prohra neznamená jen znovu porazit úroveň, ale navíc znamená, že ji musíte porazit s jednou postavou, která ani nemusí být skvělá (nedejbože samotný Sonic). A navíc jen s jedním životem, bez té druhé postavy, jako jste měli původně. Tohle DLC stojí 111 korun, když si ho koupíte zvlášť a fyzická verze Sonic Mania Plus, která obsahuje jak hlavní hru, tak DLC, stojí níže zmíněných 799 Kč. Samotná hra stojí 499 Kč.

Závěrečný verdikt

Sonic Mania je skvělá hra, kterou by si měl zahrát každý fanoušek plošinovek. Obtížností je na tom zhruba stejně, jako třeba hra Super Mario Bros. 3, takže ji myslím zvládne bez větších potíží každý. Ovládání má skvělé, úrovně taktéž a díky postavám, které mají velice rozličné schopnosti, budete mít důvod se ke hře mnohokrát vrátit. DLC Sonic Mania Plus je také velice povedené, ale neřekl bych, že jde o zbrusu novou hru. Jestli chcete ze Sonic Mania vyždímat slušné množství dalších hodin, neváhejte a kupte si ho. Ale i bez DLC jde o skvělou hru a zážitek, který vám na rozdíl od Sonic Forces příliš rychle neuteče.