Dragon Sinker: Descendants of Legend – Retro JRPG ve stylu Final Fantasy

Není tomu tak dávno, co jsem si zahrál první hru ze série Final Fantasy. Hrál jsem její port na Game Boy Advance, zvaný Dawn of Souls. Když jsem tedy při brouzdání eShopu Nintendo Switche narazil na hru Dragon Sinker, ihned jsem si ji zamiloval. Již od pohledu je Dragon Sinker velice podobná hra k Final Fantasy. Je však srovnatelně zábavná?

Síla leží mimo příběh

Hra začíná skvěle. Hrdina hry, Abram, princ lidí, se svou družinou přátel (Clarkem a Bernardem) jsou před bitvou, ve které chtějí zabít mocného draka Wyrmvarga. Před 1000 lety se mu postavila také trojce hrdinů (elfové, lidé a trpaslíci), avšak ti byly neúspěšní. Od té doby dávají lidé Wyrmvargovi lidské oběti, jako poplatek za to, že drak neútočí na lidské království. Od doby slavných hrdinů jsou vztahy mezi elfama, lidma a trpaslíkama narušeny. Abramova družina je také poražena. Clarke se obětuje, aby mohl Abram s Bernardem utéci a znovu se pokusit porazit mocného nepřítele.

Velmi akční způsob, jak začít hru. Možná vám přijde, že jste podobný příběh už někdy slyšeli. Nenávist mezi elfy, trpaslíky a lidmi, bitva, ve které bojovali bok po boku, ale prohráli…. Příběh této hry není špatný, ale není příliš originální.

Mnohem lepší, než příběh, byly ve hře Dragon Sinker: Descendants of Legend její postavy. I zde sice narazíte na několik klišé, ale i v takových případech jsou postavy natolik sympatické, nebo zábavné, že tyto drobné vady bez problému přehlédnete. Skvělým příkladem je třeba elfí princezna Mia, která se k Abramovi brzy přidá. Mia je velmi výbušná a působí namyšleně, což se u princezen v JRPG dá čekat. A hned od začátku je jasné, jak se bude vyvíjet její vztah s Abramem. Ale její výbuchy a konverzace s ostatními postavami jsou natolik zábavné, že Miu prostě musím mít rád.

Sidequestů jak v Zeldě

Krom hlavních postav se do vašeho družstva bojovníků přidá spousta dalších hrdinů. Mnoho vedlejších misí totiž přichází od postav, které se k vám za odměnu jejich splnění přidají. Tyto postavy sice nemají příliš dialogu (při zadání mise vám řeknou pár vět a po jejím dokonání také), ale mise jsou navrženy tak, abyste měli pocit, že těmto postavám rozumíte. Navíc vám po dokončení jejich mise většinou prozradí jejich příběh a důvod, proč se k vám chtějí přidat. Těchto postav je ve hře opravdu mnoho a jejich mise jsou obvykle poměrně rychlé (poraz mě v boji, něco mi přines, zabij tuhle příšeru apod.), takže jsou poměrně pravidelnou motivací k podrobnému prohledání všech měst a dungeonů ve hře (v dungeonech jsou málokdy, ale i tam je lze najít).

Vedlejší mise jsou skutečně další silnou složkou této hry. Protože je příběh obyčejný, tyto úkoly znějí mnohem napínavěji. Jak už jsem zmínil, nejlepší vedlejší mise jsou ty, ze kterých dostanete nového člena do skupiny, to však není jediný typ misí. Dalším typem jsou mise, které vám dají za odměnu jen nějaké předměty. Většinou jsou delší a mají svůj vlastní krátký příběh (např. v jedné musíte jít do předchozích měst a najít v nich lidi, kteří mají objednané meče od jednoho prodejce. V průběhu tohoto úkolu je vám sdělena sláva jeho mečů a díky tomu se dozvídáte něco víc o světě, ve kterém se nacházíte). Tyto mise mají jediný problém, což je jejich odměna. Ve srovnání s novou postavou vás prostě byliny na doléčení neohromí. Pochopitelně někdy narazíte na misi, která má dobrou odměnu, ale častěji za moc nestojí.

Posledním typem vedlejších misí jsou tajné dungeony. Při prozkoumávání světa na ně někdy narazíte náhodou, nebo se o nich může zmínit některá z postav nějakého města. Neprozradím vám, o co přesně jde, abych vám nezkazil zážitek, ale tyto dungeony jsou opravdu skvělým překvapením.

Vámi šitý tým

Vaše skupina se skládá ze 3 part. Každá parta má 4 členy, ze kterých jsou vždy Abram, Mia a trpasličí král Bowen kapitáni. Ke konci hry už budete mít tolik postav, že některé se vám ani nebudou do part moct vejít, takže budete mít možnost si party navolit přesně podle vašeho vkusu. V bitvách bojuje vždycky jako první Abramova parta (boje jsou tahové), ale můžete ji hned vystřídat za Bowenovu nebo Miinu bez jakékoli penalty.

Každá postava na vašem týmu má nějaké povolání. To u tohoto typu JRPG není nic neobvyklého. Čím se tato hra liší od mnoha jiných her svého žánru, je možnost si povolání u vašich postav měnit. Tato možnost není jen jednoduše přístupná, ale je i samotnou hrou doporučovaná. Při získávání zkušeností vaše postavy někdy dostanou zkušenosti do svého povolání, což může vést i ke zvýšení úrovně jejich povolání. Nejvyšší úroveň jednotlivých prací je 10. Po dosažení tohoto levelu dostanete před změnou povolání svitek, který naučí jednu z vašich třech hlavních postav dovednost, která je spjatá s danou maximalizovanou prací. Postava, která své povolání změní, ztratí své získané schopnosti, úroveň práce a útoky, místo toho dostane všechno nové. Co si však ponechává, je její vlastní level. Takže když si změníte povolání, necítíte se až tak slabě, jako třeba na počátku hry.

Tohle získávání nových schopností je aktivitou, na které jsem strávil nezdravé množství času. Je to celkem rychlý proces, poněvadž postavy získávají zkušenosti, i když samy nebojují, takže můžete prostě grindovat (bezcílně zabíjet nepřátele a získávat peníze a předměty) s Abramem a zesílit si takto celý váš tým.

Nějak si poraďte

Grindovat příliš nemusíte, ale pokud jste fandové starých JRPG, nejspíš to máte rádi. Pro nás fanatiky má hra jednoduchý způsob, jak zkušenosti rychleji získávat. V nastavení si můžete kdykoli změnit obtížnost, přičemž nejvyšší vám dává bonusové peníze a zkušenosti. Díky této možnosti bylo grindování příjemnou a odměňující záležitostí. A navíc jsou příšery potom mnohem silnější, takže bitvy budou vyžadovat vaši plnou pozornost.

Jediný opravdu velký problém se hrou Dragon Sinker: Descendants of Legend leží ve vysvětlování mechanik. Nebo spíš v absenci důkladného vysvětlení. Dodnes nevím, jestli z bitev dostávají zkušenost i postavy, které nebyly ani v jedné partě (postavy, které jsou součástí jiné party, ale nebojovaly, zkušenost dostávají), poměrně zásadní mechanika změny profese není jasně vysvětlena a důležitost některých předmětů mi také zůstává záhadou. Nejzvláštnější mechanikou je herní obchod, ve kterém si můžete koupit speciální platidlo, které se ve hře stejně získává (dost často na to, abyste ho měli poměrně dostatek). Můžete si v tomto obchodě koupit předměty, které jsou, jak už jsem zmínil, samy podivné, nebo lístky do loterie, kde jsou hlavní cenou nějaká zvířata. Šance, že je vyhrajete, jsou mizerné a mohu se jen domnívat, že se tato zvířata přidají k vaší skupině, pokud je vyhrajete. Lístky do loterie také někdy dostanete při nákupu nového, běžného, zboží, za tradiční platidla ve hře. Přítomnost tohoto obchodu, který má platidlo, jenž lze zakoupit za normální peníze, je zbytečná. Akorát díky němu hra působí, jako tradiční hra s mikrotransakcemi, což ve skutečnosti není.

Závěrečný verdikt

Dragon Sinker: Descendants of Legend je jako skvělý film, který už jste miliónkrát viděli. Sice je předvidatelný a okoukaný, ale stejně se k němu pořád vracíte, protože je prostě bezvadný. Je to klasická retro hra žánru JRPG, s tropama, klišé a zábavou, které k ní přirozeně patří. Má skvělé postavy a sidequesty, jenž dobře nahrazují obyčejný příběh a má herní mechaniky, které vás upoutají. Hra mě nezklamala a doporučuji ji všem fanouškům klasických JRPG her.