Super Smash Bros. Ultimate – budoucnost je plná světla

Série Super Smash Bros. je mi velmi blízká. Vyrůstal jsem s verzí na konzoli Nintendo Wii (Super Smash Bros. Brawl) a od té doby tuto sérii zbožňuji. Jde o sérii, ve které bojujete za nějakou postavu z Nintendo hry (s několika výjimkami) proti dalším postavám. Je to bojovka trochu podobná sériím jako Street Fighter. S každým novým dílem přibudou (a ubudou) postavy, ale tentokrát můžete hrát za veškeré předchozí postavy a několik nových. Celkem máte na výběr ze 74 postav (nepočítaje DLC). Jak si tedy dovedete představit, takový výběr v bojovce je skvělý, ale jde skutečně o ultimátní hru této série?

Příběh je zpátky!

Z verze Super Smash Bros. pro konzoli Nintendo 3DS mě nejvíc bavil mode zvaný Smash Run. Byl skvělý, protože hře dával i zábavnou aktivitu i pro singleplayer. Super Smash Bros. Brawl měl zase singleplayer tvořený příběhem „Subspace Emisary“, ve kterém byly nejen animace, příběh a zápasy proti jiným bojovníkům, ale taky sekce podobné těm v budoucím Smash Runu. Oba tyto mody hře dost dodaly na zábavě. Super Smash Bros. je pochopitelně série především určená pro multiplayer, ale mít zábavnou možnost hrát sám je skvělé. Nejnovější díl tuto kategorii vyřešil nádherně. Jeho příběh se jmenuje „World of Light“ a obsahuje jak animace, tak speciální souboje. Od předchozích singleplayer modů se však velmi liší.

Vašim cílem je odemknutí bojovníků a sbírání postav zvaných Spirits (a samozřejmě i poražení konečného bosse). Hrajete na mapě podobající se herní desce, která je rozdělená na několik sekcí obsahující souboje se Spirity, novými bojovníky a dungeony. Ty jsou nejzábavnější částí příběhu. Cestování po celkem velké herní ploše je zábavné, ale dungeony mají cíl, který je jasně dosažitelný. Na rozdíl od normální mapy je těžké se od něj odtrhnout. Dungeony mívají vlastní hádanky (typu aktivuj správná tlačítka ve správném pořadí), které jim ještě dodávají na zajímavosti. Ovšem nejvýraznější částí World of Light jsou rozhodně spirity.

Jsou to postavy z mnoha her, které ani nemusí být jinak zastoupené. Každý spirit je v podstatě jen obrázek s modifikátorem statů postav a někdy i schopností. Prakticky jde o mechaniku velmi podobnou odznakům z her Super Smash Bros. pro Wii U a Nintendo 3DS. Ale co si budeme povídat, mít zesilovač s obrázkem vaší oblíbené postavy (koukám se na tebe, Midno s Wolf Linkem), je mnohem zábavnější, než ikona s rukavicí, štítem nebo botou a navíc je to dobrý způsob, jak se smířit s absencí vaší vysněné postavy v této hře (snad příště, Shadow).

Posbírej je všechny

Rozdíl mezi Spirity a starými odznaky je také v možnosti trénování jednoho typu spiritů. Existují dva typy těchto zesilovačů (primary a support). Primary typ je právě ten, který může být trénován. Z tréninku dostanete hlavně zvýšení modifikátoru statů a u některých spiritů také po dosažení levelu 99 dostanete možnost spirita upgradovat, což jim dá novou schopnost, změní obrázek a jméno (například Midnu můžete upgradnout na formu s Wolf Linkem) a zvýší jejich úroveň.

Spiriti se většinou odemykají skrz zápasy s nimi, buď přímo v modu World of Light, nebo v Spirit Board, či v Classic Modu. Při hraní těchto zápasů je zřejmé, kolik práce vývojáři dali do jejich vymýšlení. Každý zápas má své vlastní speciální podmínky, ať je to velká skupina nepřátel, spawnování specifických předmětů, neustálé poškození vaší postavy apod. Tyto podmínky a nepřátelé vždy nějakým způsobem odkazují na samotného spirita. Vývojáři museli být velmi kreativní při tvorbě těchto podmínek, protože v zápasech jdete pouze proti jiným hratelným bojovníkům, takže vaši nepřátelé budou mít třeba podobnou barvu, jako jejich spirit. Můžete tedy jít třeba proti spiritovi pokémona Celebi, který je ve skutečnosti mini silný Mewtwo na poli plném mlhy.

Přestože jsou tyto zápasy velmi dobře propracované, nemohu říct, že jsou úplně spravedlivé. Mnoho z nich po vás chce, abyste bojovali proti zesílené skupince jiných bojovníků, kteří jsou v jednom týmu proti vám. A i v situacích, kdy jdete jen proti jedné postavě, jsou podmínky posunuté ve prospěch vašeho soupeře. Tyto zápasy tedy očividně nejsou spravedlivé… alespoň zprvu ne. Po chvíli hraní nasbíráte spirity, což vám dá takovou výhodu, že jsou zápasy často zase naopak lehké. Můžete třeba narazit na podmínku, že v zápase bude přítomen silný vítr a nesmíte plavat (na poli, kde byla pochopitelně voda silně zastoupena). Když jsem tento zápas hrál poprvé (přirozeně na hard modu, protože jsem prostě asi masochista), nemohl jsem svého soupeře porazit. Při jakémkoli útoku jsem byl větrem vhozen do vody, kde má postava našla svou mokrou hrobku. Bojoval jsem odhodlaně několik hodin, až jsem byl nakonec nucen změnit si obtížnost a i tehdy byl zápas nemožný. Nechal jsem ho tedy plavat a odplul k jinému levelu. Po nějaké době jsem odemkl spirity, kteří mi vrátili schopnost plavání a zeslabili vítr. Zápas se pak už stal hračkou. Přítomnost spiritů, kteří odstraní speciální podmínky zápasů, hře dodává slušnou hloubku.

Vaši bojovníci, vaše rozhodnutí

Další mody, které jsou ve hře přítomny, jsou pochopitelně Classic mode a Spirit Board. V Classic modu musíte porazit sérii nepřátel za vámi zvolenou postavu. Není tu moc o čem mluvit, zápasy jsou celkem standardní a na konci vás čeká minihra, ve které si můžete zvýšit skóre (vesmírná 2D sidescroller střílečka, podobná třeba hře Galaga). Spirit Board je zajímavější. V něm máte zápasy proti spiritům, tak jako v World of light, ale s jedním velkým rozdílem. Spiriti jsou zde jako karty, které se asi po čtyřech minutách mění a na zápas máte vždy jen jeden pokus. Obtížnost zápasů závisí na úrovni spirita (Novice, Advanced, Ace a Legend), proti kterému se chystáte bojovat. Tento mode mě bavil, ale nejlépe uděláte, když s ním počkáte až po dohrání slušné části příběhu, abyste měli vůbec šanci získat některé ze vzácnějších spiritů, které nabízí. Spirity můžete získat víckrát (třeba právě skrz Spirit Board) a pro duplikáty najdete jednoduše použití. Můžete je totiž obětovat na vyvolání lepšího spirita, nebo nechat svou postavičku amiibo spirita, ehm, spotřebovat.

AI byla v tomto díle Super Smash Bros. podstatně vylepšena. Hrát proti soupeři na CPU úrovni 9 je brutální. Bojovník dokonale používá štíty a používá i jednoduchá komba. Obzvlášť to využití štítů dělá zápasy s nimi obtížné. Vylepšená AI se také projevuje v inteligenci postaviček amiibo. Tak jako v předchozím díle, i tentokrát si můžete vycvičit své vlastní bojovníky. Načtení postavičky amiibo, která má uložená data z Super Smash Bros. Pro Wii U nebo 3DS, vaši postavu hodí zpátky na level 12 (aspoň z původního maxima, které je i tentokrát 50), bez předchozích upgradů. Místo nich vaše postavičky konzumují spirity. Sice jsou amiibo teď chytřejší, ale podle mě je největší změnou v jejich programování ochota tauntovat soupeře. V minulém díle jsem trávil hodiny učením bojovníků dávného umění tauntování, ale po dosažení 50. levelu tuto schopnost většinou zapomněli (nebo ji jen přestali používat tolik, kolik jsem chtěl), tentokrát však svou ochotou dráždit své protivníky překonali i mne. Dokáží tauntovat v momentech, kdy bych si na to netroufl ani já, přitom jsem ještě neviděl, aby jim to jejich soupeř někdy oplatil. Postavičky však můžete trénovat různě, jen se snažte využít efektivně zesilovačů a jejich schopností.

Pochopitelně má tato verze Super Smash Bros. i mnoho dalších vylepšení. Patří mezi ně třeba o trochu lepší grafika (možná se mi to jen zdá, ale vše prostě vypadá mnohem lépe), výběr stage před výběrem postav, možnost volby dvou stages, výběr hudby (pro zápas i mimo něj, jako nějaký MP3 přehrávač), solidní efekt po výběru postav (na obrazovce se ukážou obrázky vybraných postav, připravených na svůj zápas), a další. Tyto změny jsou pro mě spíše třešničkou na dortu, už jen přítomnost spiritů a příběhu mi stačily na to, abych se do této hry zamiloval.

Závěrečný verdikt

Super Smash Bros. Ultimate je další skvělý díl této série. Má vše, co bych mohl od této hry chtít (snad kromě postav Shadow ze Sonica, Sans z Undertale a samozřejmě Waluigiho), ať je to velké množství bojovníků, dobré ovládání (pro tuto sérii je to samozřejmostí), aktivity pro singleplayer, nebo celková návykovost. Samozřejmě je vždy co zlepšit, ale krom nekonečně velkého wishlistu bojovníků mě nenapadá žádná mechanika, kterou bych hře mohl vytknout. Jestli máte rádi bojovky, rozhodně si Super Smash Bros. Ultimate zahrajte.